Nepřítel, přítel, ctitel, milenec, manžel diskuze

Milá Jizi, reaguji na váš komentář a testuji tím současně, zda se o mé odpovědi na vaši závěrečnou otázku skutečně "automaticky" dozvíte, jak tvrdí někteří zastánci místního uživatelského rozhraní.

Pro mě přebal této povídkové sbírky odpudivý není /ovšem ten na vámi zmiňovanou knihu Útěk už tedy ano, pokud ta fotografie zde na DK použitá není zničena nějakou kompresí/.

Ale obě podle mě mohou vyjadřovat představu některých grafiků o tom, co ženy - většina českých čtenářek beletrie jsou právě ony - chtějí, resp. jak vypadá tzv. ženská literatura.

Tedy konkrétně - višně jsou specifické ovoce, rozhodně jsou méně oblíbené, než třešně, protože jsou většinou - pro někoho odporně, pro jiné ale osvěživě - kyselé.
Ještě jinak řečeno: milovníci višní jsou poněkud menšinová, ale vyhraněná a soudržná skupina.
A hrdinky povídek Alice Munroo, jsou přesně takové. Určitě by o nich nikdo nemohl napsat, že jsou to pin-upkové šťabajzny, plné vášně, sex-appealu a smyslnosti - řečeno jazykem dnešní tinderové generace, nejsou "šukatelné".
Ale jejich nenápadnou krásu, laskavost a obětavost, tak jako višně, ocení (anebo právě nikdy to neudělají!) jejich blízcí, které už život pěkně poskřípal.

Co se týká přebalu ke druhé knize (tu jsem ale zatím nečetla), mohl by snad obrázek vyjadřovat to pokorné čekání na prince na bílém koni, ke kterému jsme občas nabádány zastánci tzv. tradičních hodnot.