Peklo a jiné destinace diskuze
Madeleine Albright
V roce 2001 ukončila tehdy třiašedesátiletá Madeleine Albrightová své působení ve funkci ministryně zahraničí Spojených států. Místo aby po náročném vládním angažmá trochu zvolnila, vrhla se po hlavě do nové kariéry, jež by vydala hned na několik životů: začala psát knihy a vyučovat na univerzitě, založila velkou konzultační firmu a investiční fond, a při tom všem nepřestávala působit ve prospěch demokratických institucí a hodnot doma i ve světě. Názorově se střetávala s prezidenty či premiéry, ve svých knihách varovala před plíživým návratem fašismu v mezinárodní politice, všemožně podporovala práva žen po celém světě, a především se snažila pomáhat těm, kteří nemají ani moc, ani prostředky na to, aby byli slyšet. Madeleine Albrightová je matkou tří dcer, a tak do prvního zaměstnání na plný úvazek nastoupila až v devětatřiceti letech. „Začínala jsem pozdě,“ říká sama, „ale jakmile jsem jednou našla svůj hlas, byla jsem rozhodnutá nenechat se zase umlčet. Každá životní etapa by měla přinést ještě víc vzrušení než ta poslední.“ Její nová kniha, rozverně nazvaná Peklo a jiné destinace, nabízí nesmírně zábavnou, čtivou a osobně laděnou rekapitulaci autorčina „života po politické smrti“; někdejší ministryně zahraničí se tu ochotně dělí o důvěrné historky, a přitom zcela konkrétně a neuhýbavě píše o tom, že současnému světu chybí odvážní političtí lídři, že lži je třeba potírat ze všech sil a že starší generace jsou těm mladším leccos dlužny. Sebe sama považuje za „optimistu, který má plno obav“, a nabádá své čtenáře, aby si navzájem věřili. „Neměli bychom se bát našich sousedů,“ konstatuje, „nýbrž těch, kteří se nás pokoušejí rozeštvat.“ Kniha Peklo a jiné destinace je působivou kronikou naší doby a zároveň fascinujícím autoportrétem ženy, jež krom všech svých politických zásluh rovněž hrála na bubny před mnohatisícovým davem v Kennedyho centru, tančila ve svém obýváku s Robertem Redfordem a proměnila svou sbírku broží v nástroj mezinárodní diplomacie. Madeleine Albrightová se tu představuje se vším svým vtipem, šarmem, moudrostí a upřímností – a v oslnivé formě.... celý text
Literatura světová Literatura faktu Biografie a memoáry
Vydáno: 2020 , ArgoOriginální název:
Hell and Other Destinations, 2020
více info...
Diskuze o knize (6)
Přidat komentář
Ad Eicherik:
Protože Argo vydává zajímavé knihy a to i řekněme z druhé strany názorového spektra* (respektive napříč celým spektrem). Myslím, že se o ně připravíte vcelku zbytečně. Ale kdo jsem já, abych Vám určoval co dělat a co ne.
* Vydalo např. i jednu z knih Jordana Petersona, tedy autora u jehož nové knihy někteří zaměstnanci tuším kanadského Penguinu (ale mohu se mýlit) kvičí, že by v jejich nakladatelství kniha vyjít neměla, protože Petersonovy názory jsou fuj, fuj a hlavně v nesouladu s jejich levičáckým pohledem na svět. (Ne, že bych Vás chtěl s nimi srovnávat. Zákazník si může dovolit říct: Toto zboží / zboží od této firmy si nekoupím. Zaměstnanec, který není na řídící pozici, kde by rozhodoval o tom, co bude firma vyrábět, nakladatelství vydávat, může svůj bojkot realizovat výpovědí, nikoli nátlakem na vedení.)
---
Ad siena: Chcete Naše vojsko bojkotovat kvůli tomu, že vydává knihy Roberta Pocha? Souhlasím! :-)
Docela mě zklamalo vydavatelství Argo, že vydává takovouto literaturu. Nadále budu jejich výrobky bojkotovat.
Krátce předtím, než prezident Clinton 6. prosince 1996 nominoval Madelaine Albrightovou jako svou novou ministryni zahraničí, vystoupila česká rodačka v prestižním zpravodajském pořadu televize CBS 60 Minutes, který se těší mimořádné sledovanosti v celých Spojených státech.
V kontextu dotazů o americké politice k Iráku a podpoře pokračování sankcí se televizní moderátorka Lesley Stahlová Albrightové zeptala:
„Dověděli jsme se, že v Iráku zemřelo půl milionu dětí. To je víc dětí, než kolik zemřelo v Hirošimě. Stojí to za tu cenu?"
A k překvapení alespoň části světa Madeleine Albrightová v rozhovoru odpověděla: „Je to velmi obtížná volba, ale myslíme si, že za tu cenu to stojí."
( z knihy Co nezavály písky mezopotamie Miroslava Belici)
V této knize pana Belici je o Marii Janě Korbelové mnohem více informací.
Štítky knihy
Autorovy další knížky
2012 | Pražská zima |
2003 | Madeleine |
2010 | Tajná řeč broží: Příběhy z mé šperkovnice |
2018 | Fašismus: Varování |
2020 | Peklo a jiné destinace |
Skeeve: Pobavilo. :-D