Postkritický proud v současné angloamerické teologii diskuze

Tato kniha představuje jeden z proudů současné angloamerické teologie - postkritický směr. Postkritičtí autoři sdílejí s postmodernisty kritiku moderny, nikoli však nihilistické a relativistické důsledky z této kritiky nezřídka vyvozované. Absolutní jistotu nemáme, můžeme však mít dostatečnou jitotu a zdůvodněnou a rozumnou víru, a na základě této víry můžeme mnohému porozumět. V první části knihy autor probírá hlavní inspirace postkritické teologie a způsoby, jak byly v teologii přijaty - filosofii poznání Michaela Polányiho, Austinovu filosofii jazyka a nové pojetí vztahu racionality a tradice u MacIntyrea. V druhé části knihy jsou představeni teologové a teoložky, navazující na G. A. Lindbecka, nejprve ti, kdo bezprostředně rozvíjejí jeho přístupy a následně ti, kdo jsou jím sice inspirováni, ale vidí jej značně kriticky. Jako jistý solitér je představen Th. Oden. Postkritická teologie je příkladem ekumenické teologie, spektrum jejích představitelů sahá od římskokatolických teologů přes luterány a reformované až k baptistům a menonitům. Zvláštní ohlas našla mezi evangelikálními autory. Všechny tyto teology spojuje respekt k Písmu svatému a nové ocenění významu tradice a společenství pří výkladu Písma, jakož i postmoderní vědomí částečnosti a kontextuální omezenosti našich výpovědí. Postkritická teologie je otevřena současnému světu, vyrovnává se s jeho kulturou a vědeckými standardy. Tato kniha ovšem nechce pouze podat přehled o jednom proudu teologického uvažování. Jako červená niť se jí vine otázka, “jak dělat teologii dnes“. V návaznosti na Polányiho teorii vědeckých objevů chce sama uvádět na cestu teologického objevování, po které před námi kráčely velké postavy Písma svatého a dějin křesťanství. K této cestě patří “indwelling“ - přebývání v realitě, o níž teolog píše, především bohoslužebný kontakt s teologickou skutečností a otevřenost tomu, jak se nám tato skutečnost dává poznat, dále učednictví a víra, která hledá porozumění.... celý text