Prašina diskuze

Prašina
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/537782/bmid_prasina-6636293379210.jpg 4 1257 1257

Prašina série

1. díl >

Prašina je tajuplné místo, temný ostrov uprostřed zářící Prahy. Nikdo neví proč, ale v téhle čtvrti nefunguje elektřina. Lampy tu nesvítí, tramvaje nejezdí, rádio nehraje, mobil je bez signálu. Jirka chodí do Prašiny, které se většina Pražanů raději vyhýbá, navštěvovat svého dědu. Ten se však coby strážce dávného tajemství, které může změnit svět, ocitá v ohrožení života. Jirka s kamarádkou En a bratrancem Tondou se pouští do hry o čas s všehoschopnými pronásledovateli patách. Dobrodružství, zasazené do foglarovských kulis s mimořádně napínavou zápletkou, tříbí vztahy mezi třináctiletými hrdiny, kteří zažívají první lásku i zrady. Vojtěch Matocha (1989) Vystudoval matematiku a vyvíjí software pro mobilní telefony. Tvůrčím psaním se zabývá od gymnázia, úspěšně se účastnil několika literárních soutěží, píše recenze pro iLiteraturu. Prašina je jeho literární prvotina. Matouš Ruml (1985) Vystudoval hudebně dramatické oddělení Pražské konzervatoře (2008). Již během studií hostoval v Divadle ABC, ve Stavovském divadle a v Klicperově divadle v Hradci Králové. Pět let byl členem souboru Městského divadla v Mladé Boleslavi, kde vystoupil například v inscenacích Ostře sledované vlaky, Nebezpečné vztahy, Úplné zatmění nebo Chaplin. Nyní je členem divadelního spolku Kašpar v Divadle v Celetné (Osiřelý západ, Višňový sad, Mrzák Inishmaanský, Mikulášovy patálie). Televizním divákům je známý ze seriálu Comeback, z pořadu pro děti Hřiště 7 a z magazínu Za obzorem. Je laureátem Ceny Zuzany Navarové a Thálie pro mladého činoherce za rok 2012. Nahrávka vznikla podle knihy Vojtěcha Matochy Prašina vydané nakladatelstvím Paseka v roce 2018. Copyright © 2018, Vojtěch Matocha. Čte Matouš Ruml. Režie Alexandra Bauerová. Zvuk Jiří Pochvalovský. Hudba Mario Buzzi. Úprava obalu pro CD Emil Křižka. Odpovědná redaktorka Tereza Melicharová. Vydalo Tympanum, s. r. o., červnu 2018.... celý text

Diskuze o knize (3)

Přidat komentář

Kniholom
26.11.2018 2 z 5

ahoj Gwineth,
souhlasím s tebou ohledně toho sociopata, však jsem taky napsal, že je "dost uvěřitelný". Ve všem dalším se neshodneme. Ty knihu chválíš z pozice člověka, který si myslí, že ví, jak se má psát pro dospívající, a navíc si myslíš, že se pro ně má psát právě takto. Já knihu kritizuju z pozice dospělého, protože autor je také dospělý, a ne dospívající. Určitě nesouhlasím s tím, že když je to žánr "pro mladé", že si nastavíme nižší laťku a některé věci odflákneme, protože "mladí" nám to sežerou.

gwineth
30.10.2018 5 z 5

SPOILER
Jestli se někomu kniha líbila na dvě hvězdičky nebo na pět, je pochopitelně věc čistě subjektivní a spadá do kategorie hodnocení: mám rád špenát, nesnáším špenát. Jinak ale s tebou musím, knihomole, absolutně nesouhlasit:

Při hodnocení knihy bychom především neměli ztrácet ze zřetele, v jakém se pohybujeme žánru. To, že jsou v literatuře pro mládež dospělí neschopní, nemorální, senilní nebo celkově apatičtí, je docela běžné. Konečně to i kopíruje, jak mládež sama dospělé vnímá. Myslím, že je to, pokud to nepřesáhne únosnou míru, úplně normální a v pořádku. Dospívajícím se to takto líbí, mluví jim to z duše, hřeje to jejich ego a celkově to dodává příběhu patřičné koření. Tady to únosnou míru opravdu nepřesahuje, neruší to, ale musím přiznat, že i mě to zaujalo a svým způsobem mi to taky trochu vadilo, ale celkově to hodnotím jako něco, co je naprosto v pořádku.

Zázračné náhody jsou i v životě a vlastně jich není tak málo. Člověk za život zažije víc chvil, kdy si říká, kdyby tohle bylo v knížce nebo ve filmu, tak řeknu, že to bylo přitažené za vlasy a tady to mám přímo před očima. Dlužno dodat, že příběhy se obyčejně vyprávějí o lidech, kteří měli z pekla štěstí než o těch, co umřeli nešťastnou náhodou v půlce potenciálního příběhu. Víc nás to přitahuje, protože to vede k tomu, co chceme – k happy endu. Kromě toho, v Tisíce a jedné noci je příběhů, kde hlavní hrdina v půlce umře, celkem dost a myslím, že hodně lidem by se to takhle fakt moc nelíbilo. Není vůbec překvapivé, že literatura cílící na mládež je v tomto směru s našimi přáními zcela konformní a naopak si myslím, že je to úplně v pořádku.

Do stejné kategorie problému spadá i zmíněný podnikatel-sociopat. Propracovanější figuru by bylo smysluplné požadovat v literatuře pro dospělé. Tento, jakož i jeho pohůnci, jsou dostatečně autentičtí, aby nepůsobili nepatřičně, ale nějaké jemné nuance by tady byly úplně absurdní. Nejen z hlediska žánru ale i z hlediska příběhu. Jinak teda přemýšlím, pokud někdo dejme tomu napíše román inspirovaný vraždou Kuciaka, zda budeš taky trochu roztrpčený, že je podnikatel-sociopat tak trochu klišoidní. Inu, člověk po pár dekádách života kupodivu zjistí, že lidé občas bývají trochu zbytečně šablonovití i v reálném životě. Takže literatuře pro mládež bych tohle opravdu, ale opravdu nevytýkala.

Nevyužitý potenciál Prašiny je nevyužitý proto, že charakter spádovitého příběhu, který se odbude reálně během pár hodin, resp. dnů, to skutečně neumožňuje. Třeba nám autor dopřeje si Prašinu víc užít v nějaké příští knize. Na rozdíl od jiných mi osobně naprosto nevadí, že Prašina by se do Prahy nevešla. Tohle je ten typ nelogických zápletek, které se lidem BUĎ budou líbit, ANEBO se jim líbit nebudou. Mě osobně se to líbí, a kdyby měla fiktivní Prašina začínat mezi domem mým a mého souseda, to poslední, co by mi vadilo, by byl fakt, že se nám mezi ty baráky nějak nevejde. Holt někdo špenát nerad, někdo by se ho ujedl… Všem se zavděčit fakt nedá.
Co mě naopak na Prašině jakožto sociální pracovnici znervózňovalo doopravdy je to, jak by skutečná Prašina skutečně vypadala a žádní roztomilí podivíni by tam určitě nebydleli. Bylo by to ghetto par excellence a to množství bezdomovců si umím vyčíslit fakt rychle. Zejména při lokaci Prašiny do velkoměsta. Oprostit se od téhle představy pro mě bylo mně osobně celkem těžké a přesto se mi ta myšlenka, jakkoli pro mě totálně mimo, zdá super a autorovi přeju, aby se mu příště zadařilo stejně, protože za mě to byla skvělá četba a osobně se k ní určitě vrátím, až ji nebudu muset číst tajně, poněvadž je to původně dárek pro manžela, tak nesmí vědět, že to tu mám :D


Kniholom
22.10.2018 2 z 5

POZOR SPOILER

Prašina je zajímavá kniha, nicméně do foglarovek má daleko. A bohužel i do knihy, ke které by se člověk vracel. Pokusím se to trochu rozvést.

Pozitivní hodnocení: Prašina obsahuje uvěřitelné, sympatické dětské hrdiny, silnou atmosféru tajemného města, chytrou hrdinku, která párkrát příjemně překvapí, a hlavně inteligentní zápletku, jakou by jeden čekal od člověka, který vystudoval matematiku. Navíc jsou v ní zajímavé myšlenky o tom, nakolik jsme závislí na současné "elektrické" civilizaci, a mám podezření, že je to snad i snaha jemně nás připravit na budoucí energetický kolaps.

Neutrální hodnocení: narozdíl od foglarovek a ransomovek nejde o příběh "party", přestože na obálce jsou hrdinové tři. V reálu jeden z nich odpadne už na začátku a jde tedy spíše o "love story" dvojice třináctiletých než co jiného.

Negativní hodnocení: "morální poselství" této knihy je narozdíl od foglarovek nejasné. Možná to nebylo autorovým záměrem, ale všichni dospělí (až na jednu výjimku, která se jen mihne), jsou zde zlí a ubližují dětem, a pokud nejsou zlí, tak jsou stařecky senilní a/nebo lžou. WTF? Kde je Jestřáb?
Ještě horší je to s literární uvěřitelností. Autor bohužel vymezil Prašinu topograficky velmi konkrétně a kdo trochu zná Prahu, ví, že TAM prostě Prašina NENÍ. Tím pádem nemůžeme ani s přimhouřenýma očima příběhu uvěřit, ani "jen jako". Jediné vysvětlení je, že jde o příběh z alternativní reality nebo historie, ale to už je zase hodně vzdálené, není to ta "naše" Praha.
Za druhé, příliš mnoho šťastných náhod. Tak například, hrdinové se *náhodou* propadnou do místnosti, která je pro děj klíčová, a vzápětí jim v téže místnosti reálně hrozí utopení, ale *náhodou* je ve stropě poklop. O něco později hrozí hlavnímu hrdinovi zastřelení, ale zloduch to v poslední vteřině nestihne, protože se *náhodou* zrovna v ten moment zřítí stavba, kde se oba nacházejí, a *náhodou* zrovna jen ta polovina se zloduchem. Je to škoda, protože s každou takovou náhodou autor svůj příběh o něco víc znehodnotil, jelikož jej vzdálil uvěřitelné skutečnosti.
Za třetí, atmosféra Prašiny je sice silná, ale časem začne nudit, a to proto, že se nedovíme prakticky nic o jejích obyvatelích. A přitom by se s tím dalo dělat tolik věcí! Má to být přece ráj různých podivínů...
Za čtvrté, arcipadouch, bez kterého by žádné dobrodružství nebylo, je sice - bohužel - dost uvěřitelný v rámci dnešní společenské situace, je to zkrátka podnikatel-sociopat, ale přeci jenom, nepředstavuje ten padouch, včetně toho, jak se chovají jeho zaměstnanci, až příliš velké klišé?

To jsou moje důvody, proč považuju tuhle knihu tak trochu za další rychlokvašku, ale přeju panu Matochovi, aby to příště bylo lepší.

Omlouvám se za pouhé 2 hvězdy, ale pokud třeba Borgesovi (Zrcadlo a maska) dávám 5, kolik můžu dát Prašině, aby byl patrný ten odstup mezi nebem a dudami? Chtělo by to jemnější stupnici.