Příliš hlučná samota diskuze
Bohumil Hrabal
Příliš hlučná samota je především retrospektivním portrétem typické postavy autorovy generace, samorostlého a samotářského hloubavce Haňti, zaměstnaného snad odmalička v pražské sběrně starého papíru. Zde, na sociálním a politickém dnu společnosti, si hrdina tváří v tvář historickým posunům ve vědomí duchovních a kulturních hodnot osvojil svobodomyslnou vitální filozofii, stejně vydatně křtěnou myšlenkami Lao-c´e, Kanta, Nietzscheho či Camuse jako skrápěnou mokem z libeňských hospůdek. Než čas kvapí a kvílí, a v názorech starého Haňti se ukládá poznání, že léta a lidé nebývají humánní a že mnoho z toho, co spatřuje kolem sebe, není nepodobno bitvám krysích klanů.... celý text
Diskuze o knize (1)
Přidat komentář
Autorovy další knížky
2000 | Ostře sledované vlaky |
2009 | Postřižiny |
2007 | Obsluhoval jsem anglického krále |
1978 | Slavnosti sněženek |
1964 | Taneční hodiny pro starší a pokročilé |
Příběh obyčejného života. Říkám a používám přídavné jméno "obyčejný". Ale ono nešlo o příběh obyčejného života, ale šlo o příběh zcela jedinečný a unikátní. Nám se zdál být jeden z mnoha, ale pro hlavního hrdinu Haňťu byl šťastným životním příběhem, ač se nám jeho příběh mohl zdát být podivínský. Ale Haňťa byl v té své ulitě vlastně šťastný. A o to přece jde.Nepromarnit svůj život.