Rozum diskuze
Rudolf Sloboda
Detailne odkrýva viditeľné aj skryté dilemy hlavného hrdinu, ktorý si rieši večný spor: Prostredie filmu, kde pracuje ako scenárista, sa ho dotýka chaosom, agresivitou a absurdnosťou; nemenej absurdný sa mu však vidí aj vlastný život – v kruhu zvláštne fungujúcich vzťahov. Hľadanie logických súvislostí, samého seba tu nespočíva v napätí medzi rozumom a citom, skôr v pocite, ako ich život vôkol neho ironicky popiera.... celý text
Diskuze o knize (1)
Přidat komentář
Autorovy další knížky
| 1990 |  Rozum |
| 1987 | Medová žihadla |
| 1983 |  Stratený raj |
| 1987 | Uršuľa |
| 1988 | Lampa s růžovým stínidlem |
Rozum bylo zjevení. právě v době vydání jsem zahodil příležitost stát se marxistickým teoretikem kultury, potácel jsem se od brigády k brigádě nebo bezpráce, podal jsem si – neúspěšně – přihlášku na jiný odbor téže školy a přesto, že jsem byl z 60 uchazečů o studium archeologie daleko nejlepší, nevzali mě – nevážil jsem si, že mě na tu školu vzali rok předtím, i když na strašný směr... dělal jsem zahradníka, nosil kabely kamarádovi, budoucímu režisérovi, chodil na vykopávky... až jsem zakotvil v Knize, legendární prodejně českých knih v Bratislavě. nějak po známosti se mi povedlo získat Slobodův Rozum (to jsem využíval image praštěného čtenáře původní slovenské prózy té doby – a že tehdy vycházely skvosty! a že tehdejší knihkupci byli silná klika!) když jsem později stál za pultem v prodejně Slovenský spisovatel, měl jsem štěstí a s mistrem jsem se seznámil, napsal mi pak věnování do několika knih, které už jsem si předtím koupil:) opravdu svérázný človíček. uvědomil jsem si to po letech, kdy jsem seděl „na Grbě“ a díval se dolů ulicí, kde stál domek, tehdy již zesnulého, barda. seděl jsem na koberci mateřídoušky a cítil se jako v knížce Jak voní tymián...
Rozum jsem, samozřejmě, četl několikrát. a pořád mám pocit, že se toho až tak moc nezměnilo... prostě Sloboda dovedl jít až na kost, je to znát už na jeho předchozích novelách.
Opravdu stojí za to číst jeho knížky.