Sex, Disco, Revoluce! - Vzpomínky majitele Discolandu Sylvie na zlatý časy diskuze
Ivan Jonák
Rukopis knihy Ivana Jonáka vznikl mezi roky 2005 až 2011 při jeho několikaletém pobytu ve vězení, kde si odpykával trest za nájemnou vraždu své manželky. Jmenuji se Ivan Jonák. Mnozí mě jistě znáte jako provozovatele podniku Discoland Sylvie. Často jsem vyobrazován jako jeden ze symbolů 90. let a bývám spojován s divokými začátky podnikání, ale o tom, jak jsem se k tomu všemu dostal, nevíte vlastně nic. Můj život totiž byl absurdita všech absurdit a neuvěřitelná sinusoida. V této knize popisuji dobu a postavy 70., 80. a 90. let a také různé příležitosti, co mi tyto časy nabídly. I když text této knihy skončí pár dní před slavnostním otevřením Discolandu v roce 1992, pochopíte, že to bohatě stačí k tomu, abyste získali spousty odpovědí na otázky týkající se mé osoby, a taky že za spoustou věcí stál SEX. Dozvíte se, že ve vzniku Discolandu a mé pozdější kariéry podnikatele je zhmotněno fungování této pološílené země, která se nedokázala dodnes zbavit veksláctví a úředníčků s nastavenými klokaními kapsami na bankovky. A taky že Discoland by neexistoval bez mé aktivní role v sametové revoluci, při které si mě oblíbil Karel Kryl a účinkoval v ní i můj bílý mercedes. Sex, Disco, Revoluce. V tomhle všem jsem si vedl velmi dobře. Možná, že jsem byl přímo nejlepší!... celý text
Diskuze o knize (2)
Přidat komentář
Je až škoda, jak se sníží hodnocení knížky po tom, co na komentáře vlítnou fanoušci seriálu Devadesátky.
Štítky knihy
životopisy, biografie česká literatura vzpomínky 90. léta 20. století noční podniky podnikání v ČeskuAutorovy další knížky
2019 | Sex, Disco, Revoluce! - Vzpomínky majitele Discolandu Sylvie na zlatý časy |
1997 | Ivan Jonák: (Ne)zabil jsem svoji ženu |
Limonadovyjoe: jako že na základě seriálu budou hodnotit knihu? To si nemyslím. Spíš se díky seriálu dostanou ke knize a řekla bych, že rozumný čtenář to zvládne oddělit. Ale jo, víc hodnocení, trochu pozmění hodnocení samotné...
Já osobně nikdy nezapomenu na ten zvláštní komentář, na který jsem narazila u knihy Cizinka v době, kdy se začala víc číst kvůli seriálové adaptaci. Vyznělo to jako že všichni, kteří čtou kvůli adaptaci, vlastně nejsou věrní čtenáři. Místo aby byla uživatelka ráda, že knihu dostane do rukou víc čtenářů, tak to působilo tak, že je vlastně nešťastná, že kniha už není pouze podpultovka pro zasvěcené a ona už není tak speciální, že četla dávno....