Solaris diskuze

Solaris
https://www.databazeknih.cz/img/books/31_/317624/bmid_solaris-AJR-317624.jpg 4 1080 1080

Zdalo by sa, že nič nebráni štastiu Kelvina a Harey. Nič a nik nestojí medzi nimi, a predsa trhlina v duševnej jednote vedie ich lásku k tragickému koncu. Na zemi nemal Kelvin pre „skutočnú“ Harey dosť jemnosti a ľudského pochopenia. Nevedeli navzájom vniknúť do svojho duševného života: vonkajšie, náhodné dokázalo načas zatieniť hlavné. Tento krátky čas stačil, aby Harey dospela k hroznému, nenapraviteľnému rozhodnutiu – spáchať samovraždu. Uplynulo desať rokov, ktoré Kelvin strávil viac vo vesmíre ako na zemi, rana sa však nechcela zaceliť: môžeš ujsť od všetkoho na svete, kam však ujdeš pred vlastným svedomím, vlastnou pamäťou, vlastnými citmi? Strata Harey sa pre Kelvina stala aj tragédiou svedomia. Tragédia sa opakuje na stanici Solaris. Pri prudkom „röntgenovom ožiarení“ Oceán posiela pracovníkom stanice zhmnotnené predstavy ich najsilnejších a najhlbších osobných, psychických zážitkov zapísaných v pamäti. Sú to zážitky skutočné alebo vymyslené? Kelvinovi poslal oceán Harey. Je to skutočný človek? Nástroj cudzieho rozumu? Kybernetický stroj v biologickom obale? Myslí a cíti sama? Ani na jednu z týchto otázok nenachádza odpoveď. Nenachádza ju a nemôže nájsť. Nová Harey nemá pociť samostatnej ľudskej existencie, pocit vlastnej individuality. Do jej psychiky je vložené iba to, čo mohla vedieť, pamätať si a cítiť „pozemská“ Harey. Ostatné jej nie je dané. Na prvej smrti, smrti ozajstnej Harey, nesie Kelvin vinu, hoci nie bezvýhradne. A na druhej? Rozdelilo ich niečo viac ako obyčajný nedostatok duševných hodnôt jedného z milencov. Nedostávalo sa im úplnej, bezvýhradnej blízkosti, úprimnosti, ktoré – ako dokazuje autor tohoto pútavého vedecko-fantastického románu – sú kritériom lásky v budúcnosti.... celý text

Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: , Osveta (Martin)
Originální název:

Solaris, 1961


více info...

Diskuze o knize (2)

Přidat komentář

DastyX
17.11.2015 4 z 5

Tohle asi do komentárů ke knize nepatří, ale chtěla jsem dopsat pár úvah, které ve mě kniha probudila.
Kdyby náš pozemský oceán byl živý, poznali bychom to? Tím, že nekomunikuje tak jako komunikujeme my, nebo třeba včely, omezený svou hustotou a místem pobytu se nemůže bránit nákaze, která ho zabíjí a která je vzhledem k němu drobná a jednotlivě nepostřehnutelná. Oceán v knize jednotlivé návštěvníky viděl, vnímal, i když byli vzhledem k němu menší než bakterie na našem těle. Mohl tedy reagovat. Ale skutečný oceán těžko postřehne něco tak mrňavého jako je člověk, který do jeho vln noří nějaký předmět. Pocítí snad až větší zásahy, bomby atd, ale může si spojit tu bombu, která v něm zničila množství ryb s tím mrňavým nic, které proletělo nad jeho hladinou, nebo s tím, které sedí někde ve Washingtonu? Těžko.
Teorie o živé Zemi, Gaie, jsem slyšela. Nevím, jestli se tím někdo opravdu vědecky zabývá. A i kdyby to dělal, dopadl by stejně jako ti vědci, kteří století zkoumali oceán na Solarisu a nezjistili zhola nic, jen spousty teorií. Člověk asi nemá kapacitu na to, aby mohl pochopit něco takového, co se nedá přirovnat k němu samotnému. Nepodobá-li se zkoumaný život v některém ohledu člověku, není to život?

Jack Bauer
08.11.2011

Knihu vlastním už delší čas, ale jelikož obě filmová zpracování mě ani trochu neoslovily, tak se ji ani neodvažuji číst i přes velmi dobré hodnocení.