Hranice věčnosti diskuze
Ken Follett
Století / Storočie série
< 3. díl
Monumentální románová trilogie Století bestselleristy Kena Folletta vrcholí – po Pádu titánů a Zimě světa, mapujících fiktivní osudy pěti rodin v různých částech světa, dramaticky poznamenané první a druhou světovou válkou, přichází poslední díl ságy, Hranice věčnosti. Do životů Maud von Urlich a jejích potomků v Berlíně, rodu Dewarových ve Spojených Státech, Ethel Williamsové a její londýnské rodiny i rusko-amerického klanu Peškovových tentokrát zásadním způsobem vstoupí dějinné události a konflikty od počátku 60. do konce 80. let 20. století – kubánská krize, stavba berlínské zdi, atentáty na bratry Kennedyovy, boj amerických černochů za lidská práva, válka ve Vietnamu, zhroucení komunistického bloku, ale také kulturní fenomény příznačné pro tuto dobu – samizdat, média či hudba a jejich role v boji za mír a svobodu. Dějinné i osobní peripetie příběhu se uzavírají, ve čtenářích však zanechají trvalou stopu v podobě nezapomenutelného zážitku.... celý text
Literatura světová Historické romány
Vydáno: 2015 , Knižní klubOriginální název:
Edge of Eternity, 2014
více info...
Diskuze o knize (1)
Přidat komentář
Štítky knihy
tajné služby rodina USA (Spojené státy americké) Sovětský svaz Velká Británie mezinárodní vztahy studená válka historické romány na pozadí skutečných událostí trilogie
Autorovy další knížky
2013 | Zima světa |
2015 | Hranice věčnosti |
2021 | Večer a jitro |
2021 | Pilíře země |
2018 | Pád titánů |
Nedá mi to a napíšu něco k popisu života v tzv. socialistických zemích. V 80. letech jsem byla dospělá. Že tady spousta věcí nebyla k sehnání je fakt. U nás a třeba v NDR a Maďarsku se určitě přežít dalo a nedá se říct, že bychom vysloveně materiálně strádali. A jestli jsme všichni chodili jak ošuntělí žebráci a každý človek ze Západu byl proti nám vrchol elegance si jistá nejsem, Pravda, nebyla to zásluha režimu, spíš šikovnosti lidí. Ale ta atmosféra, špiclování, nesvoboda, to sedí v tom jsme opravdu přežívali. Zkrátka ty pověstné fronty na banány nebyly to nejhorší. Pamatuju jen tu mírnější verzi, v padesátých letech a v SSSR za Stalina bylo mnohem hůř, ale i v té "light" verzi režim své odpůrce dusil a často ničil. Tohle Follett ukazuje dobře.