Tatér z Osvětimi diskuze
Heather Morris
https://www.databazeknih.cz/img/books/38_/382011/bmid_tater-z-osvetimi-V67-382011.jpg
4
4444
4444
Tatér z Osvětimi / Tetovač z Auschwitzu série
1. díl >
Kniha Tatér z Osvětimi vznikla podle skutečného příběhu, jenž souvisí s jedním z nejznámějších symbolů holocaustu – čísly, která měli vězňové vytetována na předloktí. Když se slovenský žid Lale Sokolov stal v tom strašlivém místě tatérem a musel označovat své spoluvězně čísly vyvedenými nesmazatelným inkoustem, využil svou nepatrnou volnost k činům. Díky své práci mohl vyměňovat šperky a peníze z majetku zavražděných židů za jídlo, které pomáhalo ostatní vězně držet naživu. Kdyby byl dopaden, čekala by ho jistá smrt. Za své přežití mu vděčí mnozí. O holocaustu existuje bezpočet knih. Tato je však unikátní. Lale Sokolov velmi dobře věděl, co spoluvězně i jeho samotného čeká, a byl odhodlán nejen přežít, ale také žít naplno. To, co poznal, je sice strašlivé, ale současně plné naděje a odvahy. A v jeho vzpomínkách má své místo kupodivu také láska. V řadě vězňů čekajících na tetování stála i zděšená, chvějící se dívka. Pro Lalea – trochu drzého hazardéra – to byla láska na první pohled. Jeho a Gitin příběh, ověřený podle všech dostupných dokumentů a déle než sedmdesát let nevyprávěný, potvrdil jejich syn. Jen sotva mohli tehdy doufat, že se ho dočkají. Při čtení budete možná slzet, děj knihy vás však také povzbudí. Neboť to, co je v lidech nejlepší, přežilo i v situaci ze všech nejhorší. Heather Morrisová se narodila na Novém Zélandu, žije a pracuje v australském Melbourne. S Lalem Sokolovem se seznámila v roce 2003 a toto setkání jim oběma změnilo život. Vzniklo mezi nimi přátelství a Lale ji pověřil, aby světu předala i ty nejniternější podrobnosti z jeho života za holocaustu.... celý text
Literatura světová Válečné Historické romány
Vydáno: 2018 , CPressOriginální název:
The Tattooist of Auschwitz, 2018
více info...
Diskuze o knize (8)
Přidat komentář
To Pavlaj: Nezlobte se na mě, ale příliš si to idealizujete. Je bezpočet dokumentů, autentických výpovědí a svědectví o tom jak to v táboře ve čtyřicátých letech chodilo. I kdyby jen polovina z toho byla pravda, hlavní hrdina by byl minimálně 5x bradou vzhůru než by se doplazil z jednoho bloku do druhého. Sama autorka přiznala, kolik si toho vymyslela, aniž by se alespoň základní informace ověřila.
Jak jsem psal v hodnocení: Je nutné na knihu koukat jako na smyšlený příběh vsazený do tohoto pekla. Pokud bychom měli hodnotit historickou stránku věci, je to největší odpad a urážka všech, kteří v tomto pekle zahynuli, nebo měli to štěstí a přežili.
To Pavlaj: to, že byl hodností kápa ani zdaleka neznamená to, že by si trajdal jak se mu zachtělo. Celá kniha je zesměšnění systému, který v podobných zařízeních fungoval. Musím se na tu knihu dívat jako na román vsazen do této doby. Pak je to napínavý příběh. Pokud bych se na knihu díval jako na vykreslení dobových událostí, odpad.
Zkusím zapolemizovat s některými komentáři, které označují knihu za špatnou, protože líčí koncentrák jako místo, kde se dalo žít a neukazuje ho jako tak drsné, jak ve skutečnosti bylo. Ale o tom přece ta kniha je, že Lale získal postavení privilegovaného vězně, jako byli kápové, a proto se ho ty hrůzy dotýkaly výrazně méně, ne? Proto se mohl volně pohybovat po táboře, proto neumíral hlady, proto v noci nemrzl v nevytopených barácích..... Proto se bál svůj příběh zveřejnit dřív než těsně před smrtí, aby nebyl obviněn z kolaborace. To, že se snažil ze své privilegované pozice pomáhat ostatním, mu věřit můžeme nebo nemusíme, určitě si spoustu věcí poupravil ve svůj prospěch, o tom žádná. Ale zpětně vidím výjímečnost toho příběhu právě v tom, že jako jeden z mála (nebo dokonce jediný) popisuje Osvětim z úplně jiné strany. Z té kápovské, která taky existovala.
omlouvám se za pravopisné chyby ale byla jsem naštvaná tak jsem nedavala pozor na překlepy. Snad mi odpustíte.
[Remus Hroozley]: každý má nárok na vlastní názor. Neberu ti ho, ale není pravda, že se t\to kniha musí líbit jen tzv. svátečním čtenářům. Já mezi takové rozhodně nepatřím a taky se mi líbila. kařdému se líbí něco jiného a má jiný vkus. tobě se můře líbit jiný žánr než je tento, ale to neznamená, že musís kritizovt ostatní čtenáře. Zajímalo by mě, čo čteš, že jsi takový expert.
Přečetla jsem si zajímavosti u této knihy a ty mě odradily od čtení. Nechci vkládat emoce do něčeho podobného jako byly Krvavé jahody. Raději volím skutečné příběhy když už, ne na motivy. Ještě asi nejsem zralá na romantiku v něčem tak zrůdném jako jsou koncentráky.
Štítky knihy
koncentrační tábory Židé Osvětim (koncentrační tábor) láska milostné příběhy tetování hrdinové holokaust, holocaust podle skutečných událostí oběti nacismu
Autorovy další knížky
| 2018 |  Tatér z Osvětimi |
| 2019 | Cilčina cesta |
| 2021 | Tři sestry |
| 2020 |  Příběhy naděje |
| 2024 |  Sestry pod vycházejícím sluncem |
To Obelix15: Vůbec se nehádám, já to tak dopodrobna, abych věděla, jak přesně žili kápové, nastudované nemám. Pokud vy máte, a říkáte, že je to blbost, tak vám věřím. V tom případě pak knížka nemá skoro žádnou hodnotu, protože jako román se mi to nelíbilo ani trochu (ploché postavy, nevyvolává žádné emoce atd.).