Cilčina cesta
Heather Morris
https://www.databazeknih.cz/img/books/42_/421624/bmid_tater-z-osvetimi-cilcina-cesta-CsJ-421624.png
4
1746
1746
Tatér z Osvětimi série
< 2. díl >
Krása jí zachránila život – a odsoudila ji. V roce 1942, když bylo Cilce pouhých šestnáct let, odvedli ji do koncentračního tábora Osvětim-Březinka. Velitel Březinky Schwarzhuber si všiml jejích krásných, dlouhých vlasů a násilně ji oddělil od ostatních vězenkyň. Cilka rychle pochopila, že moc – dokonce i neochotně svěřená – znamená přežití. Za to, že spala s nepřítelem, byla po osvobození obviněna z kolaborace a poslána na Sibiř. Měla však na vybranou? Kde jsou morální hranice pro Cilku, která přišla do Osvětimi jako dítě? Ve vězeňském táboře na Sibiři musela Cilka čelit novým a děsivě povědomým hrozbám, včetně nechtěné pozornosti dozorců. Potom však zapůsobila na lékařku, a ta ji vzala pod ochranu. Cilka se začala starat o nemocné, usilovně o ně pečovala i v brutálních podmínkách. Cilka se denně potýkala se smrtí, čelila hrůzám, a přitom v sobě nacházela nekonečné zdroje sil. A když ošetřovala vězně Alexandra, zjistila, že i navzdory všemu, co prožila, v sobě dokáže najít i lásku. Cilka byla ten nejstatečnější člověk, jakého jsem kdy znal. Lale Sokolov, Tatér z Osvětimi... celý text
Literatura světová Válečné Historické romány
Vydáno: 2019 , CPressOriginální název:
Cilka's Journey, 2019
více info...
Přidat komentář
Příběh Cilky mě vtáhl do děje. To co si musela prožít v Osvětimi, bylo hrozné, ale pro nás docela známé.
Ale poznat i druhou stranu našich osvoboditelů a jak se dají pochopit osudy lidí, kteří bojovali za války o svůj život a za jejich počiny se dostali do gulagu na Sibiři o tom se moc nepsalo.
Jsem ráda, že takové knihy vycházejí a to co se dělo po válce není zapomenuto.
Čeho všeho je část lidstva schopna? Co všechno je schopna část lidstva unést? S příběhem Cilky se budu srovnávat dlouho. Kniha je o strašlivých událostech, ale nádherně psaná. Nikdy nebude dost vydaných příběhů skutečných hrůz, které se děly a na některých místech světa, bohužel, stále trvají. Je potřeba vše stále připomínat. Nesmí se zapomenout.
Naprosto souhlasím s komentářem SST knihy..., abyste ho nemuseli hledat, dovolila jsem si ho zde zkopírovat. Cítím to stejně a lépe bych to nenapsala.
"Cilčin příběh a jí podobné jsou svědectvím toho, jak děsivé mašinérie fašistického a komunistického režimu dokázaly cíleně ničit své oběti, ale také svědectvím toho, jak mnozí z vězněných dokázali navzdory všem hrůzám nejen přežít, ale hlavně nenechat se zlomit. A otázka viny a trestu? Kdo něco podobného nezažil, nemůže zodpovědně říct, jak by se sám choval a nemá proto právo soudit druhé. Je nepředstavitelné, že lidé, kteří přežili hrůzy koncentračního tábora či gulagu cítili vinu za to, co jim jejich katané prováděli..."
Jak strašně jednoduchý život máme v porovnání s tím, co zažívali lidé v průběhu i po 2. světové válce..... Kolik toho člověk je schopný vlastně ve svém životě snést.... Zažijete obrovskou úlevu, že se dostanete pryč z koncentračního tábora a zamíříte do gulagu....tolik utrpení pro jednoho člověka... nedovedu si představit, že by to dnes někdo z naší generace byl schopný vůbec přežít. Hroutíme se z toho, když mají ve svátek zavřeno v Tescu.... jak malicherné jsou skoro všechny naše problémy....
Ty jo, ta holka měla teda pěkně naloženo. Věřím, že většina z nás by to prostě nevydržela. Velmi silný příběh Cilky, která teda štěstí moc neměla. Poutavé čtení i příběh, který se četl sám i když je to těžké téma.
Chtěla jsem Cilku číst hned po "Tatérovi", ale nešlo to. Tatér z Osvětimi mě tenkrát zasáhl jako rána z čistého nebe. Možná je to tím, že byl má první kniha na toto téma. A tak Cilka čekala a čekala... až letos jsem už vzala opět knihu do rukou a nelituji! Kniha se mi tak líbila jako "Tatér". Musela jsem číst dál a dál. Ten osud byl neskutečný, neuvěřitelný a přesto i v temnotě najde člověk světlo, radost, potěchu a možná i naději na lepší zítřky...
Jen a jen doporučuji!!!
Autorka si vybírá nestárnoucí a nevyčerpatelné téma, vnáší do něj originální nápad, plno času a energie věnuje rešerším...ale mně osobně nesedne způsob zpracování.
Z knihy na mě tak nejvíc zapůsobily závěrečné poznámky autorky a cizí doslov. Byly prosté stylizace a to jim dodalo sílu, která mi chyběla v textu vlastního románu.
Je třeba si uvědomit, že kniha je psaná jako román podle skutečných událostí, ale stále román. Cilka byla po celou dobu vykreslována jako taková superhrdinka. Nějak až moc... Ale kniha je velmi čtivá a pěkně napsaná. Téma je bezpochyby jedinečné.
Kniha se četla skoro sama, občas mě mrazilo z toho, jak je život nespravedlivý a co vše může člověk prožít během pár let života.
Hezky a čtivě napsáno, ale již jsem četla lepší knihy na toto téma. Komentář budu u všech třech dílů kopírovat , protože vše mi přišlo naprosto stejné . I když možná Cilka má nejzajímavější příběh. Vítám děj z gulagu.
Pokračování o Cilce se mi líbilo více než Tatér.
Nad knihou jsem byla velmi překvapená, protože při jejím čtení se mi nechtělo uvěřit, že je to od stejné autorky Tatéra. Příběh se mi zdál uvěřitelnější, snadno jsem si hlavní hrdinku oblíbila a kniha dokázala ve mně vyvolat větší emoce.
Osud si pro Cilku přichystal těžkou cestu. Když už přežila Osvětim, zavřeli ji do gulagu. Jenom s obdivem jsem četla o Cilčině velké vůli žít, pomáhat druhým, nenechat se zlomit a v tom pekle si najít i životní lásku.
Knihu mohu vřele doporučit.
Aneb 27. ledna 1945 nic neskončilo. Hned na začátku mě zaujalo ono prošetřování v osvobozené Osvětimi. Toto téma se moc často nevidí.
Hrozná představa, že Cilka přešla z jednoho vězení do druhého. Toto je na tomto příběhu unikátní. Jelikož jsem již četla něco odehrávající se v gulagu, tak mohu říct, že tato část příběhu je popsaná standardně.
Knižní Cilka mi přišla občas jako robot, moc si chvílemi zahrávala. A lékařka Jelena jak anděl shůry. Obecně mi přišlo, že nejbližší okolí postav bylo moc šlechetné, žádné podrazy. Vše zlé se dělo jen ve spojitosti s muži. Může to tak být, ale tím Cilčiny obavy něco o sobě prozradit vypadají tak trochu nereálně.
Jsem ráda, že jsem se s tímto příběhem seznámila, autorka si dala na rešerších záležet a na knize je to vidět.
Co znamenal v této knize lidský život??Absolutně nic a to je strašné poznání. Strašné bylo v této době vůbec žít ještě navíc v lagru,,ať koncentračním nebo gulagu.Tolik let vidět jen a jen utrpení, hlad,zimu,ponižování a znásilňování to může vydržet jen hodně silný člověk.Cilka vše přežila a dočkala se i lásky jen si myslím,že celý další život musela mít ty vzpomínky v hlavě. Prostě naprostá a čirá hrůza a ona se že všech sil jen snažila přežít. Někdy,ale šla v risku dost daleko a to mi právě vadilo,protože si neumím představit, že by někdo v tomto prostředí takhle riskoval.Vsechno jsem pak měla dlouho v hlavě a myslím,že už se nebudu pouštět do knih na tohle téma, jsem pak smutná. Ale vím,že se to opravdu dělo a teď mám i strach,aby naše děti byly vždy ušetřeny takové hrůzy.!!!!
Štítky knihy
koncentrační tábory Osvětim (koncentrační tábor) gulagy zdravotní sestry tetování poválečná doba ženské věznice oběti komunismu oběti nacismuAutorovy další knížky
| 2018 |  Tatér z Osvětimi |
| 2019 | Cilčina cesta |
| 2021 | Tři sestry |
| 2020 |  Příběhy naděje |
| 2024 |  Sestry pod vycházejícím sluncem |
Važme si současného života. I tato kniha měla “šťastný konec a přesto byla smutná. Přečteno jedním dechem. Doporučuji!