Třináct dýmek diskuze
Ilja Erenburg
https://www.databazeknih.cz/img/books/17_/176834/bmid_trinact-dymek-fOU-176834.jpg
4
12
12
"Ačkoli autor této knihy naprosto schvaluje "věcnost" umění, a napsal o tom dokonce menší práci na sto šedesát tiskových stran, není ve svém životě ctitelem věcí a spokojí se zcela vědomím, že existují. Jedinou výjimkou jsou dýmky, a to jen proto, že dýmka není věc obyčejná, ale nanejvýš oduševnělá. Ohryzaná, nakouřená dýmka je svědectvím o člověčím životě, kronikou všelikých jeho vášní, neboť ve dřevě, hlíně či kameni je skryta stopa lidského dechu,který je svědectvím tepu srdce ..." Těmito slovy zahajuje přední sovětský autor soubor třinácti povídek o lidech, pro jejichž životní osudy měla určitý význam dýmka. Český čtenář konečně dostává tuto knihu v nezkrácené podobě, přičemž překlad se v mnohém opírá o první (berlínské) vydání.... celý text
Diskuze o knize (2)
Přidat komentář
Tuto knížku jsem četl asi tak před více jak padesáti léty. Jednu povídku si velice dobře pamatuji. V dnešním světle MeeToo a radikálního feminismus, by mě zajímalo, co by asi řekly bojovnice za práva žen na jednu z nich. Kdy autor jako mladý muž přebýval u staršího vdovce s více počtem dětí. Byly to samé děvčata. Počet už si nepamatuji. Ale myslím, že jich bylo dvanáct. Ale story celé povídky bylo to, že dotýčný otec obcoval pohlavně se svými dvěma nejstaršími dcerami. Kouřil dlouhou holandskou dýmku. Když je autor povídky překvapil, tak dotýčný otec ho vyobcoval z jeho domu. A jakém si mužské podivné solidarity mu dal na památku jeho dýmku, kterou v úleku nad objevením jeho neřesti překousl. A teď se já ptám čtenářů. Vymyslel jsem si to všechno, nebo tam ta povídka tak je?
Část díla
Autorovy další knížky
| 2001 |  Tvé šedé oči se mnou všady jdou |
| 1954 |  Bouře |
| 1966 | Trust D.E. |
| 1986 | Lidé, roky, život |
| 1960 | Dýmky |
Vlad6485: Rámcově si to pamatujete dobře, ta povídka v knize je. Důraz byl ale na tom, že sedlák se tvářil jako zbožný a upjatý ochránce cti svých dcer, do kterých byl mladý vypravěč zamilovaný. Pak mladík uviděl, co neměl, sedlák si leknutím překousl dýmku a věnoval ji mladíkovi na rozloučenou, protože bylo všem jasné, že musí hned odejít. Na závěr nechybí sarkastický úšklebek nad pokryteckými křesťany.