Válka o pravdu: Pravda o Estonsku, Lotyšsku a Litvě diskuze

25.04.2022

Čtenář „Apo73“ napsal svůj komentář ke knize Válka o pravdu. Já bych, s dovolením váženého „Apo73“, se zde vyjádřil k jeho komentáři a trochu ještě jednou ke knize samotné.
Celý dotyčný komentář je totiž přinejmenším trochu faul – vůči autorovi Waltarimu, překladatelům z Masarykovy univerzity (celkem malicherné, i když v základním tvrzení pravdivé, bazírování na pojmu Pobaltské – i Wikipedie udává Pobaltské a Baltské pro označení tří republik jako synonyma), i autorce předmluvy a vedoucí překladatelského kolektivu, paní Hejkalové. A máme-li uznat za oprávněná slova Apo73 že „... takto by se v dnešní době, už psát nemělo“ (tedy snad ani komentáře, dodávám já), je třeba se vyjádřit.
Předně nevím, zda Apo73 (který asi nebude Fin) četl knihu celou, od začátku, tedy i autorovu „předmluvu, určenou mým krajanům, finským čtenářům“. Zde by se dozvěděl, s jakým účelem autor text napsal a jakých omezení si byl sám vědom a také na ně upozornil. Nelze vyloučit, že textů na toto téma vyšlo v tu dobu ve Finsku (a jistě i jinde) více, tento má ovšem slavného (už tehdy, přinejmenším ve Finsku) autora. Ten ale tento text nepsal jako své další literární dílo krásné literatury. Nepsal, sám na to ani neaspiroval, nějaké, jak od něj Apo73 dnes požaduje, „objektivní“ líčení událostí, doložené odkazy na prameny informací, snad i seznamem literatury atd., text patřící do literatury odborné, zaměřené na mezinárodní politiku. Je tedy naprosto nesmyslné především srovnávat tento text s literárním dílem Waltariho a pak dokonce (sic!) dospět k názoru, že jde „skutečně o literární škvár“. A (přinejmenším pro mne) je ještě nesmyslnější to volání Apo-vo po nějaké „nejednoznačnosti“ (u Waltariho údajně podstatné) při současném vyžadování textu, obsahujícího jen „doložená“ fakta, žádné „žonglování s údaji, událostmi...“. Dost těžko řešitelná kvadratura kruhu. Nesmyslné je také napsat „...kdyby kniha pramenila z osobní zkušenosti…“. Jakou proboha Apo73 „osobní zkušenost“ požaduje? Waltari byl přímým svědkem popisovaných událostí, jejich současníkem, sám se odvolává na známé zejména z Estonska (Finsku nejbližšího nejen geograficky). Rozhodně měl tedy nějaký druh „osobní zkušenosti“, určitě neskonale větší, než můžeme mít my – já či Apo73. Napíši-li dnes nějaký text o tom, co se děje na Ukrajině, na základě zpráv z tisku, internetu, televize, rozhovorů s uprchlíky či dokonce s nějakým známým na Ukrajině, také za 80 let nějaký Apo73 napíše, že jsem neměl osobní zkušenost? Čí zkušenost vlastně uznává – těch, které Rusák rovnou zavraždil, před 80 lety v Estonsku či dnes na Ukrajině? Waltari v tu dobu pracoval jako novinář, měl tedy jistě dostatek informací, aby třeba (což se Apo73 tak nelíbí) mohl napsat o nějakém estonském politikovi, že šlo o „podezřelé jméno“ (většinou se pak skutečně potvrdilo…). V čem konkrétně Waltariho text (kromě ničím nepodloženého Apo-va závěru a soudu) je „zveličování, vypouštění faktů, manipulace s nimi, nadsázka, publicistické manýry a vzletné formulace, jednoznačnost, se kterou nelze polemizovat…“? Byla by požadovaná „douznačnost" přiznání práva Rusákovi, chovat se, jak se choval? Pohled na tehdejší události očima Rusáka, třeba nějakého příslušníka NKVD? Apo73 se nelíbí třeba text, že „...život v Estonsku ve skutečnosti je ponurý…“ (rozuměj po okupaci Rusákem). Asi protože Waltari „nemá osobní zkušenost“ (viz výše)? Nebo Apo73 prostě jen nepochopil, že naopak líčit život v Estonsku jako radostný, by bylo výsměchem lidem, kteří tam žili? Zde bych panu Apo73 doporučil jiné, tentokrát věru „osobní“ svědectví, sice ne z Estonska, ale také z Rusákem v tu dobu okupované země, z východní části Polska, jak je podává v knize Impérium polský novinář a spisovatel Ryszard Kapuściński. Ten z vlastních vzpomínek dítěte dobře popsal (jde-li zde vůbec napsat „dobře“), jak radostným se život s příchodem Rusáka stal.
To nejlepší ke komentáři váženého Apo73 nakonec: Waltari, podle Apo73, v té své „účelové propagandistické příručce“ „zřetelně dává najevo, co si autor myslí, a co si má myslet čtenář“. To je špatně, podle Apo73. Ale Apo73 naopak od paní Hejkalové požaduje: „Stejně tak si myslím, že by paní Markéta Hejkalová, které si nesmírně vážím, mohla v úvodu udělat entrée nejen historické situaci, která je popisována a Waltarimu samotnému, ale i způsobu, jakým "její" Waltari tento pamflet napsal. Tedy jde o tak extrémně publicisticky černobílý text, že by to mělo být tzv. komentované vydání.“ Neboli, čtenáři by mělo být (podle téhož Apo73), tentokrát paní Hejkalovou, objasněno (v komentáři), co si má myslet. (Nelze nevzpomenout Jana Wericha v jedné scéně s Miroslavem Horníčkem na téma vysvětlivky v knize (cituji volně): „Autoři vysvětlivek vychází z přesvědčení, že co čtenář, to blbec“).
Tak tohle vše si, po přečtení komentáře (přečetl jsem se zájmem, proto také reaguji), myslím zase já.