Atlas prehistorických živočichů diskuze

předevčírem

(SPOILER) Jak nelehké to je (třeba jen se sledováním aktuálních názorů) v paleontologii (o správné rekonstrukci zvířete ani nemluvě) svědčí názory odborníků – paleontologů na obrázek, zachycující stejné zvíře.
Knihu, ilustrovanou Petrem Modlitbou, zde srovnávám v komentáři s Hlubinami pravěku Zdeňka Buriana. Tam je na jedné tabuli zvíře, jakýsi paroháč (údajně s největšími dosud známými parohy, hmotnost jednoho parohu až 40 kg). Zdeněk Burian jeho obraz jako obrovského pleistocenního jelena Cervus megaceros nakreslil v roce 1941 „podle pokynů autora knihy Divy prasvěta Doc. Dr. Josefa Augusty“ (doslovný popisek k obrazové tabuli). Knihu Divy prasvěta vydal v sešitech Toužimský a Moravec v roce 1942. Znovu byl obraz reprodukován právě v knize Hlubinami pravěku vydané 1956 (a hlavně vydávané Artií pro zahraničí). Je to známý obraz: v měsíční noci štve smečka vlků paroháče s obrovskými parohy. Počínaje vědeckým textem v knize Divy prasvěta, kapitola „Pravěcí jeleni a jejich parohatí příbuzní“, šlo o jelena (v textu zmíněné kapitoly třeba „ Cervus megaceros ...byli silní a těžcí jeleni…“). V knize je i na str. 150 a následujících jakási povídka ze života tohoto jelena, k níž je Burianův obraz ilustrací. Jako „prajelena“ toto zvíře loví v rozsáhlejší povídce Lovci jeskynních medvědů tlupa neandertálců v Augustově knize Zavátý život (několik Burianových perokreseb „prajelena“). Kniha vyšla poprvé v roce 1941. Pro vydání v roce 1967 nakreslil Zdeněk Burian nový barevný obraz zvířete na desky knihy. Stejné zvíře je „hrdinou“ další Augustovy povídky Prohraný život v knize Ztracený svět (několik dalších Burianových kreseb zvířete). Zde jde stále o „jelena“. I v knize „Velká kniha o pravěku“ paleontologa a vysokoškolského učitele paleontologie, někdejšího spolupracovníka prof. Augusty Z. V. Špinara, kde je náš obraz paroháče, štvaného smečkou vlků reprodukován, je text: „...protože jeho parohy … se poněkud podobaly parohům dnešního daňka, byl jelen obrovský dříve NESPRÁVNĚ (zdůraznil jsem já) označován jako veledaněk“.
Ovšem, v nejnovější knize, ke které je zde diskuze a jejíž text napsal Radek Malý (nikoliv paleontolog, ale vystudovaný germanista a spisovatel a básník), Atlas prehistorických živočichů, je k obrazu téhož zvířete, zde nazvaného Megalocerus giganteus, nakresleného Petrem Modlitbou, text: „...veledaněk, největší jelenovitý kopytník vůbec“ a „...veledaňkovi se někdy přezdívá jelen obrovský…“.
Takže: jelen nebo daněk? Já si vzal ponaučení, že plést se do sporů paleontologů či nechat se jimi příliš poučovat (kterými z nich?) nemá pro laika tak velký význam jako potěšit se krásnými obrázky téhož tvora, ať mu řekneme velejelen nebo veledaněk. A to splňují obrazy Zdeňka Buriana i Petra Modlitby.
Současné vědecké vysvětlení:
Na základě tvaru paroží se Megaloceros řadil zpočátku k daňkům nebo losům (český název veledaněk, resp. anglosaské označení Irish Elk – irský los). Na základě podrobných morfologických studií však byl později dáván do souvislosti s jelenem. Poté, co se dala separovat DNA z přibližně 13 000 let starých nálezů z Irska a Ruska, se Megaloceros opět dává do souvislosti se současnými daňky.