Vidím svět i z druhé strany: Mimořádné schopnosti leváků diskuze
Hermann-Josef Zoche
Nevšední schopnosti, fascinující osobnosti - a všichni leváci! Leváci mají údajně nesrovnatelně vyšší tvůrčí potenciál než praváci. Poznejte neobvyklé schopnosti této menšiny, která vlastně ani menšinou není! Náš svět je převážně orientován na praváky a na leváky se ještě i dnes pohlíží jako na nevýznamnou menšinu společnosti. Ve skutečnosti leváci představují větší část populace, než se lidé domnívají. Téměř 50 %. Autor, sám levák, nabízí pohled do dějin levorukosti a bojuje za zvýšení sebevědomí leváků. Svou knihou chce pomoci rozpoznat a podporovat jejich mimořádné nadání a vlohy.... celý text
Literatura naučná
Vydáno: 2006 , Ikar (ČR)Originální název:
Ich sehe die Welt auch von der anderen Seite!, 2002
více info...
Diskuze o knize (4)
Přidat komentář
Petass : Byť ľavákom nie je postihnutie a nevidím dôvod, prečo to vnímate ako tragédiu. Vôbec nemusíte svoje deti pozorovať, či netrpia nejakými poruchami, ani sa im nejako osobitne venovať. Najmä ich nesmiete preučovať, brániť im a správať sa k nim, ako by mali nejaký handicap. Už som nejaký ten čas dospelá a nikdy som nemala žiadne problémy, všetko plynulo prirodzene a vôbec som nepotrebovala špeciálne pomôcky pre ľavákov. Nikomu nič nie je potrebné uľahčovať, nie sme autisti, ani netrpíme mentálnou retardáciou (aspoň nie z ľaváctva) . Vôbec to neriešte, nezdôrazňujte, netrápte sa tým a užívajte si krásne a zdravé detičky.
Mockrát děkuji :)
Mám ještě dceru 4 roky a ta taky jeden čas hodně používala levou ruku, ale nakonec upřednostnila pravou a myslím, že už to tak zůstane. Syn právě už kreslí i stříhá, chce dělat všechno, co sestra, tak mu nebráním... zatím máme vše pro praváky, protože mi to nějak nedocvaklo, ale i tak když před něj položím nůžky pro praváky, vždycky si je dá do levé ruky. Stejně tak, když mu položím lžičku do talíře k pravé ruce, tak si to okamžitě přehodí doleva. Míček hodí oběma rukama, ale jakoukoliv pálku, hokejku atd. si dá do levé. Je na svůj věk hrozně šikovný a to neříkám jen proto, že jsem jeho máma... Říkají to i úplně cizí lidi i moje kamarádka, která je pedagožka v mateřské školce.
Uvidím, ještě se to může změnit, ale dcera v jeho věku ruce střídala po určitých, třeba měsíčních, obdobích. On už víc než půl roku používá levou.
Celá rodina jsme praváci, jen tátův bratr je přeučený levák, ale bydlíme od sebe daleko, takže jsme ještě neměli možnost věc probrat.
Určitě se podívám v Brně po knihovnách, možná by mohlo být něco i v zemské.
Každopádně je to moc zajímavé téma a měli by si o něm něco načíst i praváci. (Ten test s nůžkami si určitě zkusím).
Petass
Vidím Jihomoravský kraj, tak to nebude tak jednoduché. Zvláště s dvouletým dítětem.
Hledal jsem včera večer, a narazil jsem na
http://www.npmk.cz/node/194
Je tam 18 odkazů. Ne všechny jsou ale v češtině a slovenštině. Ale třeba si poradíte.
Něco z toho se zřejmě dá sehnat i v Brně, nebo Blavě, v němčině pak ve Vídni, nevím kam to máte blíž. Něco by zřejmě mohli poslat i mailem. Podle jazykových schopností, by zřejmě bylo možné něco najít i online. Autoři u těch článků uvedení pravděpodobně napsali k tématu i jiné články do jiných periodik.
Sice jsem to nevyhledával, ale nejspíše bude existovat i nějaká skupina, kde si rodiče na toto téma vyměňují zkušenosti.
Jak jsem tak ťuknul, tak odborníci říkají, že do 4, 5, 6 let se lateralita může měnit.
Myslím si, že některé děti mohou být ve vývoji poněkud napřed, a pak by ono jejich rozhodnutí možná mohlo padnout o něco dříve.
Rozhodně bych jej nezaměřoval ani na jednu z obou stran.
O dětech v tomto věku nevím zhola nic. Příbuzná má syna 1 1/2 roku, a slyšel jsem, že běhá do schodů o 106.
(Ona čeká další v nejbližších dnech, synátor do patra vyběhne, ale dolů se mu pravidelně nechce, a ona už v těchto dnech na to nemá, a tak musí volat stařičkou sousedku, aby synka dostala dolů do přízemí. To jen na vysvětlení.)
(Podával bych mu třeba pastelky vždycky dvě STEJNÉ barvy, oběma vašima rukama, v každé jednu pastelku, ať si vybere, kterou rukou on po které sáhne, a kterou s ní bude skutečně malovat.)
Až přijde čas na ty nejběžnější maličké dětské nůžtičky s tupými kulatými špičkami, tak bych mu pořídil co možná identické opět dvoje, jedny pro praváky, jedny pro leváky - ať si vybírá sám.
S literaturou na toto téma bych se určitě seznamoval, ale bral bych ji vždycky s rezervou, často méně bývá více, k zásadním krokům bych přistupoval rozhodně opatrně.
Vždy bych se snažil podporovat rozvoj po všech stránkách, a nejméně do 2.třídy bych si dával velký pozor - snažil bych se případné výkyvy v lateralitě nijak neovlivňovat, a jakékoliv předměty raději pořizovat dvojmo.
Samozřejmě, vše je i otázkou peněz, a tak bych toto uplatňoval především tam, kde předpokládáte, že s oním předmětem bude trávit nejvíce času. Ať si vybírá sám, a bude-li skutečně levák, ať ty podstatné pomůcky má k dispozici určené pro leváky, nebo co možná neutrální. Ale ať se také seznamuje se světem pravorukosti, byť se praváckým předmětům bude snažit vyhýbat, mnohdy prostě nic jiného právě k dispozici mít nebude.
A zkuste si, jste-li pravačka (jak předpokládám?,) stříhat levorukými nůžkami. Zvláště takové stříhání archu papíru podle narýsované přímky například mně dává docela zabrat. Není to sice vůbec důležité, ale je to cesta k pochopení jak se levákům žije v pravorukém světě.
Moje osobní domněnka je, že ve skutečnosti je leváků polovina z nás, jen mnohé měkčí poslušnější povahy se dají snáze ovlivnit. Na to kdy a čím došlo k preferenci praváků existuje řada teorií, myslím si, že na každé z nich něco bude, a nejspíše působily všechny uváděné faktory společně. Zda existuje nějaká přirozená preference, že by (podle mne určitě jen velice malé procento) leváků v průběhu celé doby před narozením bylo něčím vylučováno z dalšího vývoje nějakou doposud neobjevenou překážkou netuším, nikdy jsem o ničem podobném neslyšel. Pokud by něco takového skutečně existovalo, rozhodně by se to už v žádném případě nijak netýkalo doby po narození. Nejspíše nic takového neexistuje. V dalším životě ale bývají leváci snad po všech stránkách úspěšnější než praváci, byť jsou možná v pravorukém světě občas ohrožováni tím, že různé ovládací prvky jsou umístěny poněkud jinde, než by právě pro ně bylo nejpraktičnější, tedy nejvhodnější.
Tak Vám ještě na závěr popřeji aby Vám Váš syn přinášel vždycky jenom radosti, i když z vlastní zkušenosti vím, jaké starosti si užili se mnou oba rodiče, zvláště pak moje matka, a bylo to v každém věku, jen se ty problémy s tím jak šel čas se postupně měnily. Přesto doufám, že jsem je snad vcelku uspokojil, i když to pochopitelně mohlo být lepší.
Dovolím si poněkud, byť naprosto laicky, polemizovat. Něco mi říká, že správně by měla být polovička praváků, a druhá polovina už by měli být jenom samí leváci. Napadlo mi, že musí existovat nějaký mechanizmus, který podíl leváků v populaci dramaticky omezuje. Samozřejmě, že u nevyhraněných a slabších jedinců, snažících se přizpůsobit požadavkům, které jsou na ně kladeny, má v tomto směru velký vliv často negativní úloha rodičů, vychovatelů, tedy i prarodičů, a hlavně pedagogů. Zdá se mi, že to ale stále nevysvětluje tak dramatický rozdíl mezi podílem obou skupin v populaci. Předkládám k úvaze teorii, že jak v okamžiku oplodnění, tak i po celou dobu vývoje plodu před narozením existuje jeden, nebo i více různých vlivů, které početí, či donošení leváků nějakým způsobem brání. Na druhé straně pokud už levák přijde na svět, je více než plnohodnotným, spíše nadprůměrným členem společnosti. (Podle této teorie musel překonat zřejmě překážky, které pravákům kladeny nejsou. Prošel tedy už jistým náročným předvýběrem.) Samozřejmě jeho další úspěšnost je vždy ještě poněkud brzděna strázněmi v podobě pravorukého světa, kdy bývá často nucen z nouze používat pomůcky, které jsou pro něj naprosto nevhodné.
Važme si jich, jsou v populaci přeci jen o trochu vzácnější, a možná nám problematika s nimi spojená jednou pomůže proniknout o krůček dále v poznání toho jak funguje náš mozek i celý náš organizmus.