Voda, která hoří diskuze
Jitka Vodňanská
Obsáhlá vzpomínková kniha významné české psychoterapeutky v řadě kapitol a na desítkách unikátních fotografií přibližuje čtenářům celý její život plný mimořádných událostí a nevšedních setkání: Nezapomenutelnou ukrajinskou babičku a vzácné venkovské dětství v Jižních Čechách. Studia a atmosféru 60. let v Praze. Originální svět protialkoholní léčby v Praze u Apolináře - ten představuje jako blízká spolupracovnice zakladatele české protialkoholní léčby docenta Jaroslava Skály. Seznamuje s jedinečností československé psychoterapie v předrevoluční době. Vzpomíná na široký okruh přátel profesních, uměleckých, filosofických a disidentských. Ukazuje vlastní duchovní cestu a každoroční osamocené poutě do asijských klášterů. Významnou součástí knihy jsou též kapitoly o třech osudových mužích jejího života: výtvarníkovi Karlu Trinkewitzovi, básníkovi, divadelníkovi a zpěvákovi Janu Vodňanském a o dramatikovi a politikovi Václavu Havlovi. Tato svědectví svým významem přerůstají rovinu osobních vzpomínek, představují současně i jedinečný vhled do novodobé české kultury a historie. Vyprávění Jitky Vodňanské je i díky její profesi plno nevšedních postřehů a vtipných komentářů, autorka nezapře svou mimořádnou životní energii a smysl pro humor.... celý text
Diskuze o knize (7)
Přidat komentář
Pro ,,SIENA,, moje milá nechápu zbla co míníte vaším komentářem ,ale mluvíte přesně jak vládnoucí garnitura,, mluví dlouho a absolutně o a pro jistotu jim nikdo z normálních lidí nerozumí, jen ovce se tlačí do (VAŠEHO) stáda.
Já měl možnost vidět Havla v červnu 1990 u nás na malém městě. Náměstí plné a Havel se na náměstí zdržel asi 1/2 hodiny. Pak na radnici chlastal s vrchností ( soudruh starosta a spol.) a poté odjel do hospody na kraji města kde se na svatbě tak vožral že ho ochranka musela odnést do vládního auta. Viděl jsem to na vlastní oči. Udělal jsem si obrázek o tom ochlastovi. Navíc jsem v 70 letech pobýval v Praze a Havel chodil nakupovat do Tuzexu a jezdil Mercedesem.
Havel, pokud by kývnul režimu a dal se do jeho služeb, se mohl mít jak Karel Gott. Už jenom proto, že tak neučinil a s režimem bojoval a šel do basy (kde nemusel hnout prstem???!!!) si zaslouží obdiv. Mimochodem ono to v base za bývalého režimu nebylo nic zábavného. Havla jsem v 90.letech nemusel, ale postupem času se mu musím obdivovat a začínám litovat, že tu nebyl o několik let déle. Snad by nenastala doba, kdy v čele máme eštébáka.
Milča36, představte si, že mnozí o slabostech pana prezidenta vědí, a přesto si ho váží. Protože je co si vážit!
A uhoř49, co říct... rozumím, nějak své frustrace jeden musí dát najevo, nějak je vtělit. A dnes je v kurzu, činit tak, jak děláte sám. Bohužel...
Milčo máte úplnou pravdu Havel byl líný opilec ,který ani v base nemusel hnout prstem ,chudák.....
Kniha je dobrá . Korespondence s Havlem je únavná. Snad se mnohým lidem konečně otevřou oči .
Tak vidíte, ještě že tu jste vy a můžete nás učit...