Výlučná vlastnost člověka diskuze
Robert Merle
Svým románem Výlučná vlastnost člověka se známý francouzský autor Robert Merle vrací k tématu, které už jednou úspěšně zpracoval v knize Až delfín promluví, k problematice dorozumění člověka a zvířete. Americký vědec Edmund Dale a jeho manželka se rozhodnou adoptovat právě narozenou šimpanzici, které dají jméno Chloé. Vychovávají ji na farmě jako vlastní dítě a naučí ji ameslanu, posunkové řeči, kterou v USA používají neslyšící. „Projekt Chloé“ je úspěšný, šimpanzice je schopna tímto způsobem nejen komunikovat, ale dokáže jazyk i tvůrčím způsobem rozvíjet a vytváří si velmi diferencované vztahy ke všem členům domácnosti Daleových. Rodina ji miluje, méně už obyvatelé blízkého městečka. Jak Chloé dospívá, stále více se v ní sváří její zvířecí atavismus s „lidskou“ výchovou. Její fyzická síla, nekontrolovatelné výbuchy vzteku a snadná vzrušivost se stávají vážným nebezpečím i pro členy rodiny Daleových, kteří se však přesto nemohou odhodlat k tomu, aby vrátili Chloé do zoologické zahrady.... celý text
Diskuze o knize (3)
Přidat komentář
Ad Sidonie:
Člověk se od zvířat liší tím, že šidí.
(E. A. Poe: O šizení jako exaktní vědě)
---
edit: Našel jsem ten citát přesně.
"Člověk je živočich, který šidí a kromě člověka není živočicha, který by šidil."
...
"Straka krade, liška chytračí, lasička přelstívá, člověk - šidí. Šidit - toť jeho úděl."
Mnoho filosofů se pokoušelo odhalit, čím se odlišuje člověk od ostatních zvířat. A pokaždé časem vědecké poznání odhalilo, že tomu tak není. Poté, co jsme museli uznat, že i jiné bytosti na Zemi jsou inteligentní, empatické, umí si hrát, mají smysl pro humor, cítí bolest, radost, lásku, strach a všechny další emoce stejně jako my, jsme se chytili posledního stébla a přišli jsme s tím, že ostatní nemají víru v Boha. Good.
Trochu mi to připomíná genocidu původních obyvatel Ameriky. Tehdy se hodně psalo o tom, že vraždit Indiány je vlastně ok, protože to ani nejsou lidi, neb nemají civilizaci, nemluví srozumitelným jazykem a nejsou to křesťani.
A já se ptám, proč si vždycky myslíme, že to, že máme něco jinak než druzí, z nás dělá lepší bytosti? (Hej, já mám penis a ty ne, takže z toho vyplývá, že lepší lidi mají penisy? Hej, já mám víru v Boha a ty ne, takže lepší bytosti mají víru?)
Proč se tak urputně snažíme najít něco, co nás oddělí od ostatních? Je tak zlý přiznat si, že jsme součástí světa, že jsme jedni z mnoha pozemšťanů? Kdy se konečně přestaneme snažit najít obhajobu našeho antropocentristického smýšlení?
Podle mě už je čas přiznat si, že nejsme lepší, že neexistuje žádná přirozená hierarchie, že jsme prostě všichni jiní a všichni jsme tu spolu. A je to tak krásný - proč se toho tak bojíme?
EDIT:
Ještě mě napadlo, že je celkem zajímavé, že v samotné Bibli je psáno, že zvířata jsou stejně jako lidé Božími partnery a jsou schopna zažívat "mysterium tremendum a mysterium fascinosum" (Ž 104,29nn). A i zvířata se obracejí na Boha se svými prosbami (Jb 38,41;J1 120; 2,22; srv, Ž 36,7).
Ovšem: Zvíře přistupuje k Bohu bezprostředně, neztratilo kontakt, který člověk po pádu ztratil.
Takže mě napadá, že možná člověk potřebuje víru (doufání), zatímco zvíře je s Bohem v kontaktu, a tak to u nich není víra, nýbrž cosi jako "vědění". Žít v souladu s Bohem je pro ně přirozené, nepotřebují věřit.
(Nechtěla bych uvádět Bibli jako důkaz, jen mi to v kontextu připadá zajímavé.)
Autorovy další knížky
2005 | Smrt je mým řemeslem |
1974 | Malevil |
1989 | Dědictví otců |
1974 | Až delfín promluví |
1989 | V rozpuku mládí |
Ad PanPredseda:
K zamyšlení a svým způsobem vtipné (zajímavé tím, že je to kritické vůči člověku)... Ovšem myslím, že i toto by se dalo snadno falsifikovat. :)