Životice: Obraz (po)zapomenuté tragédie diskuze
Karin Lednická
Životice: malá vesnice uprostřed Těšínského Slezska. Po Mnichovu zabrána Polskem, po 1. září 1939 se jako dobyté území stává součástí Říše. Během války zde tudíž panovaly zcela jiné poměry než v protektorátu. Probíhala tu největší germanizační akce v Evropě. Kdo se nepodvolil, byl vysídlen nebo skončil v lágru. Účast na veřejných popravách byla povinná. Stanný soud zasedal téměř nepřetržitě – často přímo v bloku smrti nedalekého koncentračního tábora Auschwitz (Osvětim). Starosta Životic zaujal jednoznačný postoj: pěstoval vřelé vztahy s nacistickými pohlaváry a s obyvateli obce začal mluvit německy. V atmosféře všudypřítomného strachu se Životičtí snažili vydržet do konce války. Nepodařilo se jim to. V noci ze 4. na 5. srpna 1944 zastřelili partyzáni v místním hostinci tři příslušníky gestapa. Následovalo tragické ráno 6. srpna, během kterého gestapo zavraždilo šestatřicet mužů ze Životic a okolí. Někteří z nich zemřeli před očima svých blízkých. Jiní opodál, protože je gestapáci nutili běžet. „Zastřelen na útěku“, stálo pak v hlášení. Podle velitele zásahu Guida Magwitze to měla být „krvavá msta za zavražděné kamarády“. Pojal ji vskutku důkladně, protože odvetné akce pokračovaly až do února 1945. Během nich zemřeli další lidé, desítky jich byly odvlečeny do koncentračních táborů. Vrátili se čtyři. Vzhledem k počtu obyvatel patří Životice k nejpostiženějším obcím na území České republiky. A přece jejich tragédie upadla v zapomnění. Karin Lednická ten příběh znovu přivádí k životu. Kombinuje přepis vyprávění pamětníků a dokumentární část, při níž čerpá z pečlivých rešerší. Text doprovází bohatá obrazová příloha, která podtrhuje autentičnost zaznamenaného. 1audio CD... celý text
Literatura faktu Literatura česká Historie
Vydáno: 2023 , RadioservisInterpreti: Zuzana Truplová , Norbert Lichý
více info...
Diskuze o knize (6)
Přidat komentář
Lidice, Ležáky, Životice, Javoříčko ...
Na straně 176 je věta paní Florentiny Bujokové, kterou bychom měli brát jako poselství.
A pro ty, kteří se dočetli, že trestní stíhání proti Quidovi Magwitzovi bylo zastaveno, přečtěte si Colliniho případ (viz dodatek do německých zákonů).
To, že paní Lednická je mistrem svého oboru - úžasnou spisovatelkou - to už snad nemusím vzhledem k Šikmému kostelu 1 a 2 ani zmiňovat.
Ale Životicemi mi vyrazila dech. Je to beletrie, je to dokument? Nevím, ale kniha se četla jedním dechem, ikdyž ve mě zanechala hořkou pachuť.
Vzpomínky z rodinných archivů, bez kterých by takovýhle příběh nevznikl, byly odkryty asi bolestně, ale byly otevřeny široké veřejnosti a já si myslím, že se o těchto "pozapomenutých" tragédií musí mluvit.
Bylo to mistrovské dílo.
Milaj: Ne Chlup, ale Chlupová. Vyjimečně to není změna cizího jména přechýlením. Paní Chlupová žijev České Republice a i v polštině ji knihy vydává jako Danuta Chlupová.
Už se na knížku moc těším. Hlavně na autorku: na její bohatý a vytříbený styl. Podobné téma rozebírá polská spisovatelka Danuta Chlup v knížce Jizva.
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) nacismus Slezsko česko-polské vztahy partyzáni podle skutečných událostí nacistické zločiny Životice Životická tragédie (1944)Autorovy další knížky
2020 | Šikmý kostel |
2021 | Šikmý kostel 2 |
2022 | Životice: Obraz (po)zapomenuté tragédie |
2024 | Šikmý kostel 3 |
Vyposlechnuto jako audioknihu na českém rozhlasu.