Zlatomodrý konec stařičkého léta diskuze
Ivan Wernisch
Soubor básnických variací, okořeněných někdy i černým humorem a stylizovaných do podoby absurdních grotesek. Ve čtyřech oddílech prokazuje Ivan Wernisch nejen svou neobyčejnou zručnost v zacházení se slovem, ale především radost z tvorby. Konečně i v jedné vzletné básni naplno oznamuje, že "jen tak, sám sobě k radosti / spisuji drobné blbosti / S formou se nenamáhám, ale / blbosti jsou to dokonalé." S autorovým sebekritickým názorem lze ovšem polemizovat neboť milovníky nonsensů a humoristické poezie (a to i v próze) tento soubor rozhodně upoutá. A to především zdařilou nápaditostí, salvami slovních hrátek, vtipem a krátkými, vypointovanými a navíc komickými příběhy o malých lidech, kteří se připravují (nebo vzpomínají) na "vzletné" chvíle svých životů. Kromě toho autor přináší i zaručeně nové informace o požáru Národního divadla, pravdivé údaje o pražském pobytu italského klasika Gabriele d'Annunzia či podivuhodné postřehy ze setkání významných profesorů TGM a FXŠ.... celý text
Diskuze o knize (0)
Přidat komentářAutorovy další knížky
1965 | Zimohrádek |
1992 | Doupě latinářů |
1961 | Kam letí nebe |
1990 | Čím drží svět pohromadě |
1985 | Beránci vlci aneb Marcipán a pumprnikl |