Zlatomodrý konec stařičkého léta přehled
Ivan Wernisch
Soubor básnických variací, okořeněných někdy i černým humorem a stylizovaných do podoby absurdních grotesek. Ve čtyřech oddílech prokazuje Ivan Wernisch nejen svou neobyčejnou zručnost v zacházení se slovem, ale především radost z tvorby. Konečně i v jedné vzletné básni naplno oznamuje, že "jen tak, sám sobě k radosti / spisuji drobné blbosti / S formou se nenamáhám, ale / blbosti jsou to dokonalé." S autorovým sebekritickým názorem lze ovšem polemizovat neboť milovníky nonsensů a humoristické poezie (a to i v próze) tento soubor rozhodně upoutá. A to především zdařilou nápaditostí, salvami slovních hrátek, vtipem a krátkými, vypointovanými a navíc komickými příběhy o malých lidech, kteří se připravují (nebo vzpomínají) na "vzletné" chvíle svých životů. Kromě toho autor přináší i zaručeně nové informace o požáru Národního divadla, pravdivé údaje o pražském pobytu italského klasika Gabriele d'Annunzia či podivuhodné postřehy ze setkání významných profesorů TGM a FXŠ.... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Zlatomodrý konec stařičkého léta. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (3)
Královsky jsem se bavila! Díky!
A děkuji za možnost stáhnout si tuto e-knihu legálně zdarma, jinak bych se s ní minula a to by byla velká škoda.
Související novinky (2)
54 nových eknih zdarma (září)
23.09.2019
Nové eknihy zdarma (srpen, 7. díl)
14.08.2019
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Zlatomodrý konec stařičkého léta v seznamech
v Přečtených | 26x |
ve Čtenářské výzvě | 1x |
v Doporučených | 2x |
v Mé knihovně | 10x |
v Chystám se číst | 6x |
v Chci si koupit | 3x |
Autorovy další knížky
1965 | Zimohrádek |
1992 | Doupě latinářů |
1961 | Kam letí nebe |
1990 | Čím drží svět pohromadě |
1985 | Beránci vlci aneb Marcipán a pumprnikl |
Citace :
" Jen tak,sám sobě k radosti
spisuji drobné blbosti.
S formou se nenamáhám, ale
blbosti jsou to dokonalé."
Opravdu, blbost v dokonalosti, i když aktuality té doby "požár Národního divadla" je zde v nadnesené verzi, přiřknut ponornému plavidlu Bismarck a jeho torpédovaným ohnivým střelám. S periskopem nořícím se do hlubin Vltavy odplouval k Žofínu, takže na opačnou stranu, než bylo od pachatelů předpokládáno.
Adolf Heyduk Jaroslavu Vrchlickému : "Ač různé cesty naše, vedou přec k jedinému cíli, k božské kráse, a podle tohoto znamení poznáváme se všichni, jichž noha v kalu života neuvázla, jichž čelo o hvězdy zavadilo."
Hodnocení mi nepřijde nutné.