Postava hledá autora - pomozte jí!
To je docela široký výběr. Mohla by to být třeba Tóra, která chce najít Yrsu Sigurdardóttir ..
No neřekla bych, že jsou přímo podobné, ale popis právničky- detektivky a ně sedí -
Kukla motýla, Heather Terrellová nebo příběhy Petera Tremayna ze starého irska..
Takže svého autora hledá dívka, která si zachránila život tím, že přečetla nahlas kus ze své oblíbené dobrodružné knihy.
To zní jako Inkoustové srdce, ale viděla jsem jen fragment filmu, takže nemohu sloužit ničím víc...
To binysek - pro inspiraci: knih s právničkami je opravdu hodně (více či méně dobré), od Tory (která mj. vyšetřovala i v zahraničí, v Gronsku) nemusíme ani daleko - islanďanka Stella Blómkvist má mladou advokátku, dál např. Emily Carmichaelová (tu znáte), Meg Gardinerová, Ingrid Hedstromová, Alafair Burke...
Pokud je to Inkoustové srdce, pak se jedná o Meggie Folchart od Cornelia Funke.
To soukroma : není
Rozhodla jsem se vám tohle kolo trochu zpestřit. O hledané postavě jsem toho prozradila dost málo a vynechala to hlavní, ale můžete klást doplńující otázky. Pouze ale tak, abych odpovídala ano, ne :-)
Opakuji a přidávám :Svého autora hledá dívka, která si zachránila život tím, že přečetla nahlas do rádia kus ze své oblíbené dobrodružné knihy.
Fajn, tak ještě trochu přidáme :Svého autora hledá dívka se zvláštní oblibou v řešení hlavolamů, která si zachránila život tím, že přečetla nahlas do rádia ( podomácky vyrobeného vysílače) kus ze své oblíbené dobrodružné knihy.
Co třeba Marie-Laure (Světla, která nevidíme) autora jménem Anthony Doerr?
Je to ona. Kdo to nečetl, vřele doporučuji, jestli se vám líbila Zlodějka knih, budete nadšeni i touto knihou.
Soukroma rozjíždí další kolo.
Vyzkoušíme, kolik hadačů je na příjmu: nejvěhlasnější literární postava lékaře hledá svého autora!
Hm, tak třeba Dr. Watson hledá A.C.Doyla nebo Dr. Živago hledá Pasternaka.
bamba: tak tenhle tip jsem čekala, ale i toho mezi nejširším čtenářstvem Dr. Watson strčí hravě do kapsy ;-)
Autora hledá osoba, která... vyprávěla svůj příběh:
Šlo v něm o dubnový večer a o kávu. Či spíše o nedostatek kávy. Stuartova vojenská rodina seděla v temnotě plné vůní, měsíc byl v novu, mluvilo se o ženách, o zapomenutých radostech a vzpomínalo se na domov. Opodál ve tmě odpočívající koně vydávali mírumilovné zvuky, táborové ohně se měnily ve žhnoucí popel, jako vyhasínající světlušky, a kdesi nedaleko, ale také ne moc blízko, se generálův sluha po paměti dotýkal strun kytary. A tak tam seděli hluboce dojati jarem i odvěkou zasmušilostí mládí, nemyslíce na námahu ani na slávu, zato vzpomínajíce na jiné večery ve Virginii, kdy do záře nesčetných svící zněly housle a vážná uměřenost se snoubila s tichým smíchem a ještě tiššími kroky, říkajíce si v duchu Kdy se to zase vrátí? Dočkám se toho? až nakonec začali rozmlouvat sami se sebou, nostalgicky a vášnivě, slova byla stále kratší a kratší a zaznívala čím dál řidčeji. Vtom generál povstal a přivedl je zpátky k realitě zmínkou o kávě, přesněji řečeno o tom, že žádnou nemají.
Tak začali mluvit o kávě a tento hovor zanedlouho skončil jízdou po půlnočních cestách, skrze lesy, kde byla tma jako v pytli, kde koně museli jít krokem a jezdci před sebou drželi v natažených pažích šavle nebo muškety, aby je ze sedla nesrazila neviditelná větev, a tak pokračovali, až les s příchodem prvních stínů úsvitu zřídl a oni se ocitli hluboko za liniemi federálních vojsk. Svítání pokročilo a jezdci se přestali skrývat; vyrazili kupředu, míjeli překvapené hlídky, vracející se poklidně do tábora, i pracovní čety, vyrážející s krumpáči, lopatami a sekyrami do zlatého jitra, a s neutuchajícím řevem se hnali na návrší, kde právě zasedl generál Pope se svým štábem k snídani pod širým nebem.
Dva chlapi zajali tlustého štábního majora, ostatní se jali krátce pronásledovat prchající důstojníky, kteří hledali útočiště v lese, ale většina mužů vpadla jako tornádo do Popeova soukromého proviantního stanu, a po chvíli se vynořili ověšeni rozmanitými balíčky. Stuart se třemi důstojníky zastavili vzpínající se koně přímo u stolu; jeden z nich máchnutím ruky popadl obrovskou, zčernalou konvici s kávou a podal ji generálovi. A zatímco mezi stromy bylo slyšet křik a střelbu nepřátel, připíjeli si vřelou, černou, neslazenou kávou ze společného poháru.
Vzhledem k tomu, že za chvíli půjdu spát, přidám malou nápovědu, nebo spíš vysvětlení. Hádáme osobu, která tento příběh vyprávěla, ale v knize ho za ni vlastně vypráví autor - to autor nám vypráví o tom, co vyprávěla osoba XY. Není to přímá řeč, jak jste si jistě všimli.
Další nápověda: Ten příběh vypráví dáma, opravdová jižanská dáma, která se ovšem dožila časů, kdy stará sláva aristokracie amerického Jihu je už jen vzpomínkou. To naznačuje i titul románu.
Mně to připomíná Sever proti Jihu, něco na ten způsob. takže zkusím, byť jsem nečetla - Margaret hledá Alexandru Ripley..
Scarlett O Harová to nebude, četla jsem a podobnou pasáž si nevybavuji...
Pokud by to byl Jih proti severu, tedy Gone with the Wind, pak je autorkou Margaret Mitchellová a vypráví ji Scarlett O'Hara.
Ale moc na to nesázím, protože autorka, hlavní postava i dílo tu v nedávné době bylo zrovna v tomhle hádankářském vláknu...
Žádná Scarlett O'Harová, ani M. Mitchellová. Autor je osvědčeným, nobelovkou ověnčeným bardem Jihu.
Text příspěvku byl upraven 15.08.16 v 12:54
Vložit příspěvek