Postava hledá autora - pomozte jí!
Jo jo, Soukroma je mi na stopě. Nezapomeňte, že "postava ženského pohlaví" je pojem docela široký...
Čarodějnice? Teď jsi vedle prozradil nedostatek jakýchkoli ženských postav u Tolkiena, takže už moc možností není...
Text příspěvku byl upraven 16.12.16 v 16:14
Spíš chci říct, že postava ženského pohlaví nemusí být žena. Jděte na to přes tu její vzdálenou vnučku/prapravnučku, která se vyskytuje v Pánovi prstenů. Napovím, že je stejně ničemná a zkažená jako ta její hledaná pramáti.
No bať! Byla to skutečně Ungoliant, která zničila stromy Telperion a Laurelin a chtěla Melkorovi sežrat i silmarily. Ovšem ten s touto položkou jídelníčku nesouhlasil.
Na tahu je Tatjana...
Děkuji, za slovo i opět hezkou kryptickou hádanku, u původního zadání jsem hodila flintu do žita, že nic takového znát nebudu a vida :-).
S novou hádankou prosím o posečkání, jsme na rodinné oslavě a mimo dosah knihovny, v níž si chci ověřit zadání... Hned jak se zítra dostanu k počítači, napíšu. Pokud jsou zde však nedočkavci, prosím nadhoďte někdo provizorní hádankářské podvlákno, než se vrátím ;-).
Tak já dám jednu lehoulinkou:
Skoro to vypadá, že hrdinka musela mít krušné dětství, protože má velmi podivné sny, které by spíše slušely horečnatému onemocnění, nebo drogově závislým: sama sebe občas vnímá poněkud pokřiveně, putuje neuvěřitelným způsobem po nezvyklém kraji, potkává divné lidi a zvířata, kterým málokdy rozumí, účastní se zvláštních her a obřadů.
Ano, trochu krutý popis, ale sedí - poznala jste ji.
Zadává verbula - pokud to stihne, než se vrátí dnešní držitelka podání tatjana.
Text příspěvku byl upraven 16.12.16 v 22:19
Hledáme hrdinu, který je vzorem čestného a slušného člověka. Díky své dobré povaze a ušlechtilosti jej obklopuje množství přátel. Na začátku příběhu se zachová šlechetně k neznámé dívce (zatímco jiný by třeba zneužil situace a minimálně ji okradl) a později, díky její unáhlenosti, spolu navážou hluboké přátelství. Hledáme jméno hrdiny i dívky (tu autor jmenuje celým jménem, celé jméno hledaného hrdiny jsem nedohledala) - a samozřejmě jméno jejich autora.
Autor publikoval pod pseudonymem, jehož původ je zahalen tajemstvím.
Hledaný hrdina žije v dějinně pohnuté době a spolu s přáteli koná anonymní dobré skutky i přes překážky kladené mu do cesty protivníkem libozvučného jména. Hrdinu (i další autorovy postavy z jiného díla) znají i ti, kteří knihu nečetli. Jeho jméno je vyslovováno s jistým despektem. Kdyby ovšem vystupoval v jiné době či u jiného autora, bylo by na něj nahlíženo shovívavěji - mohl by být třeba skautem.
Nahlédla jsem do přečtetých knih a zrak mi ulpěl na Boříkovi Vojtěcha Steklače (a už se mi zrak dál nepohnul ;-)
Hun má pravdu, Bořík to není. A pravdu má i woodward :-). A když přihodí i druhé hádané jméno (a popř. i pravé jméno autora) můžeme se těšit na jeho hádanku.
Ještě doplním, že Timurovým protivníkem je Miška Kvakin :-).
tatjana: Ty mi dáváš. Tu knihu jsem měl jednou půjčenou z knihovny asi před 55 lety. Ta holka se jmenuje Žeňa, dál nevím. a Gajdar se jmenoval Arkadij Petrovič Golikov (říká wikipedie).
Nakonec jsem to snad vygůglil: Žeňa Alexandrová
Text příspěvku byl upraven 19.12.16 v 10:52
Kromě předání slova Ti dávám jedničku s hvězdičkou a třikrát podtrženou :-).
Autora hledá postava, kterou řečený autor popsal takto:
Onomu velkému, suchému a hubenému muži bylo asi čtyřicet let. Podobal se dlouhému hřebíku s velikou hlavou. Měl opravdu velkou a mohutnou hlavu, vysoké čelo, dlouhý nos, široká ústa a silně vystupující bradu. Jeho oči však byly skryty za obrovskými kulatými brýlemi a pohled byl jaksi těkavý, jak tomu bývá u nyctalopů. Jeho tvář svědčila o člověku vzdělaném a veselém; neznámý neměl nepříjemný vzhled vážných osob, které se nikdy nesmějí a jejichž bezvýznamnost se halí do zachmuřené masky. Zdaleka ne. Roztomilá nenucenost a neostýchavost tohoto cizince jasně prozrazovaly, že dovede brát lidi i věci z jejich dobré stránky. Přestože ještě nepromluvil, bylo vidět, že je to člověk hovorný, a hlavně roztržitý, že patří k těm lidem, kteří nevidí, nač hledí, a neslyší, co poslouchají. Na hlavě měl cestovní čepici, na nohou silně žluté boty a kožené kamaše, oblečen byl v kaštanově hnědé sametové kalhoty a v kabát téže barvy; jeho nespočetné kapsy byly nacpány různými zápisníky, notesy, sešity, deskami a tisícerými jinými věcmi, právě tak nepohodlnými jako zbytečnými, nemluvě ani o skládacím dalekohledu, který měl cizinec zavěšený přes rameno.
To mi připomíná nějakou KODku, tipovala bych Coopera a Posledního mohykána nebo Lovce jelenů. Ale nemůžu to v knihách dohledat...
Já mám spíš dojem že nějakého takového hubeňoura potkali v Lovcích kožešin (Flos)
Vložit příspěvek