Postava hledá autora - pomozte jí!
A houby! Verne! :-) Děti kapitána Granta, hledanou postavou je Jacques Eliacin Francois Paganel, tajemník Prařížské zeměpisné spoelčnosti, dopisující člen společnosti berlínské, .... a nechce se mi vše rozepisovat :-D.
Tak já nebudu chodit daleko od své knihovny. Hledanou postavu popsal její autor následujícími slovy:
Byl neobyčejně nevzhledný a přitom nebyl nijak zvlášť znetvořen. Vypadal jako jiní lidé, jen rozměry jeho končetin byly neobvyklé. Když stál, převyšoval všechny ostatní. Když seděl, jako by se zmenšil do obvyklých rozměrů obyčejných lidí. Stejné nesrovnalosti jako u jeho končetin bylo možno pozorovat na celé jeho postavě. Hlavu měl velkou, ramena úzké, paže dlouhé a klátivé, jeho ruce však byly malé, skoro ženské. Nohy a stehna měl tenké, skoro vyzáblé a dlouhatánské. Jeho kolena byste mohli pokládat za ohromná, kdyby nebyla překonána ještě ohromnějšími podstavci, na nichž tato podivná nadstavba tak neobvyklých součástí lidského těla rouhavě spočívala. Nevzhlednost tohoto člověka ještě jen zdůrazňoval ledabylý a nevhodný oblek. Nebesky modrý kabát s krátkými, širokými šosy a krátká pláštěnka vystavovaly jeho tenký krk a ještě delší a tenčí nohy nejhorším posměškům zlomyslných lidí. Jeho kalhoty byly ze žlutého nankinu, k noze přiléhaly těsně a u kolenou byly svázány širokou bílou stuhou, častým používáním značně ušpiněnou. Tmavé bavlněné punčochy a boty - na jedné z nich byla postříbřená ostruha - doplňovaly oblečení dolní části těla toho, na němž jediná křivka, jediná hrana nezůstala utajena. Naopak, všechno to bylo buď z marnivosti, nebo z prostoduchosti vystaveno na odiv. Zpod klopy obrovské kapsy špinavé vesty z hedvábného brokátu, bohatě ozdobeného zčernalou stříbrnou krajkou, trčel jakýsi nástroj, který v téhle vojácké společnosti by snadno mohl být omylem pokládán za nějakou neznámou, nebezpečnou zbraň. Nástroj byl malý a budil zvědavost mnohých Evropanů v táboře, třebaže věděli, že mnozí z kolonistů takového nástroje užívají nejen beze strachu, ale běžně. Široký občanský třírohý klobouk, jaký v posledních třiceti letech nosili duchovní, korunoval celek. Dodával také důstojnosti dobromyslné a trochu nevýrazné tváři, která zřejmě takovou umělou pomoc potřebovala, měl-li ten člověk splnit nějaké neobvyklé a vážné poslání.
Že tys prostě sáhla po knize, kterou jsi sama před chvíli tipovala? Tedy Nathaniel Bumppo zvaný Sokolí oko hledá J. F. Coopera.
hm, je to nepochybně Poslední Mohykán, ale tenhle chlap není Sokolí oko, je to nějakej pěvec žalmů, bohužel, jméno si nepamatuju.
No já jsem na tom s pamětí u Coopera podobně, pusto prázdno vymetýno, jak říká moje choť. Nicméně máš-li pravdu s tím pěvcem, tak jsem dohledal, že by to měl být David Gamut.
Jj, nešla jsem daleko ani od knihovny ani od svého původního chybného tipu :-). Je to onen pěvec žalmů David Gamut. Hune, je to Tvé a woodwarda opět chválím. Mimochodem sama jsem to jméno hledala asi pět kapitol, než padlo, neb v mé paměti už také dávno nebylo.
Děkuji, já už mám hádanku dávno vymyšlenou:
Vzpomněli byste si, kterou postavu označoval její zaměstnavatel jako „babu princmetálovou?“
Není to nic rafinovaného, pardon...
Dotyčná osoba měla květinové jméno, byla protivná a pořád hudrala, když měla něco udělat. Vystupuje ve slavné české knížce.
Tipovala bych to na Haška, podle krásy toho slova. Ale frazeologický slovník mne právě poučil, že slovo je užíváno běžně :-).
Ne ne, Hašek ne, ačkoli autor pochází z téže historické epochy a rovněž patří mezi nejznámější české spisovatele.
V tom případě bych dala Čapka, ten si moc hezky hraje se slovy... Teď ještě google a zkusit najít dílo :-).
Tak jsem našla, že jde o posluhovačku pana Bartoška z Případu s dítětem :-).
řekl bych, že máme pořád málo informací. baba princmetálová je výraz užívaný docela běžně, takže známý autor by mohl být kdokoliv - napadá mě třeba Čapek, Poláček, Bass nebo Lada. Možná se jmenuje Růžičková, to bych si tak uměl představit, že někdo o starý Růžičkový tvrdí, že je to baba princmetálová. :)
Text příspěvku byl upraven 20.12.16 v 14:58
Omlouvám se za nejednoznačnou hádanku – já osobně si totiž nevybavuju, že bych to označení viděl či slyšel jinde, tak jsem myslel, že bude mít jen jedno řešení. :-(
Každopádně Čapek ne. ale je to jeden z autorů, které vypočítal Woodward. Zaměstnavatel už chtěl tu babu princmetálovou vždycky vyhodit, ale nakonec se nechal ukecat. teprve v závěru knihy zjistíme, že jí konečně dal vale.
Aha, tak tím se vysvětluje absence jména, neb Bartošek měl princmetálovou posluhovačku, jméno ale uvedeno není, jen jméno ztraceného dítěte - Růženky :-).
Jo, a to květinové jméno je pořádně neobvyklé. Což je logické – vzhledem k tomu, že ani baba, ani její šéf nejsou lidé v pravém slova smyslu.
Knihu jste patrně všichni četli. Babin šéf si přivydělává hudláním na saxík při tanečních zábavách, jinak provozuje živnost na značně neobvyklém místě, kde žije.
Lekňuška a vodník - Poláček, ale protože je to z knihy, kterou jsem měla v merku už dlouho, tak doplním hádanku o následující, abychom to měli komplet (Hun promine):
Kdopak jsou dva nezbední hoši nevídaných jmen, kteří v pohádkové knize vystupují (a tvoří její nezvyklý český titul)?
Výborně, je to Leknínie (Lekňuška je domácky). :-) A nezbední hoši jsou Edudant a Francimor.
Hune, ty zlobidlo - to byl doplněk pro další hádající, ne pro tebe.
Ale to znamená, že si užiju plnohodnotné zadání nové hádanky, zejména když mi byla kniha Edudant a Francimor prachsprostě vyfouknut (holt jsem neměla nikam jezdit a opouštět prostor ;-)
Tomuhle hrdinovi by mnozí dnes mohli závidět, protože nejen že nestárne, ale mládne. Celkově vzato mu ale není moc co závidět.
Hned jsem si vzpomněl na Benjamina Buttona (viděl jsem film). A podle DK napsal původní povídku F. S. Fitzgerald.
Vložit příspěvek