Postava hledá autora - pomozte jí!
Nechť tedy hledá postava svého autora! Postava jest detektivem ve svém obvodu a vystupuje v mnoha napínavých příbězích. Další indicií může být skutečnost, že jeho partnerka je hluchoněmá :)
Text příspěvku byl upraven 11.02.20 v 13:10
Tedy Carellová, manželka Steva Carelly, je hluchoněmá. Oba hledají Eda McBaina.
Jméno krasavice, s níž básník vede následující dialog, najdeme i v titulu oné básně. To jméno jsem přirozeně vynechal. Vy je máte uhádnout. A taky jméno básníka.
„Kdo jsi? Ty nejsi smrtelnice, paní…
Nebesa krás ti dala vrchovatě!
Nač křídla na nohou? Proč nemáš stání?“
„Jsem xxx. Málokdo mě znáte.
Na kole stojím patami – a tak
vždy unikám a vždy mě promeškáte.
Utíkám rychleji, než letí pták;
na nohou nosím křídla mávající
a ta, jak běžím, všem vám vytřou zrak.
Dopředu střásám rozpuštěnou kštici
a tou si tvář i prsa přikrývám:
Tak jdu a netečně mě přejdou všici.
Bez vlásku hlavu vzadu lysou mám,
a proto marně chytají mě lidé,
když přešla jsem a odlétám ta tam.“
„A tahleta, co s tebou vzápětí jde?“
„Je Lítost. Pozor, zapiš si to hezky:
Když propásl jsi mne, ta zde ti zbyde.
Čas tady marníš se mnou třesky plesky,
rozvíjíš svoje mudrlantství planá
a nevidíš a nevíš – marné stesky! –
jak jsem ti zatím pláchla pod rukama!“
Text příspěvku byl upraven 12.02.20 v 12:28
o.k. tak je to potom asi "príležitosť" od Niccolo Machiavelli - nejako sa mi nechce skloňovať. Ale super báseň, aj keď má niekoľko storočí za sebou.
Náš hrdina má problémy s chôdzou a tie súvisia s láskou. Jeho autor mal tiež ku koncu života problémy s chôdzou, ale tie možno nesúviseli s láskou.
Keď zomrel autor, bol vyhlásený štátny smútok. Keď zomrel hrdina, napoviem až v ďalšom kole.
Náš hrdina má problémy s chôdzou a tie súvisia s láskou. Jeho autor mal tiež ku koncu života problémy s chôdzou, ale tie možno nesúviseli s láskou.
Keď zomrel autor, bol vyhlásený štátny smútok. Keď zomrel hrdina, zjavila sa morská pena.
Autora hledá služebník, k němuž jeho zaměstnavatel takto promlouvá:
…“už rok jste v mých službách. To je zkušební lhůta, kterou svým lidem obyčejně ukládám. Vyhovujete mi. … Ještě bych chtěl vědět, zdali já vyhovuji vám.“
… „Vyslechněte mě až do konce. Vyděláváte patnáct set franků ročně, to je plat řádného důstojníka, který denně riskuje svůj život. Máte stravu, jakou by si přál mnohý šéf úřadu, ubohý služebníček, daleko zaměstnanější, než jste vy. Jste sice sluha, ale sám máte rovněž sluhy, kteří se vám starají o prádlo a různé potřeby. Kromě svých patnácti set franků platu okrádáte mě při nákupu mých osobních potřeb o dalších patnáct set franků ročně.“ … „Nestěžuji si…, je to zcela pochopitelné. Přeji si však, aby na tom bylo dost. Nenašel byste nikde podobné místo, jaké vám tu poskytla šťastná náhoda. Své lidi nebiju, nekleju, nikdy se nerozzlobím, omyl prominu vždycky, nedbalost nebo zapomenutí nikdy. Mé rozkazy jsou obyčejně krátké, ale jasné a přesné; raději je opakuji dvakrát i třikrát, než abych riskoval, že budou špatně provedeny. Jsem dosti bohat, abych se dověděl všechno, co chci vědět, a jsem velmi zvědavý, upozorňuji vás na to! Kdybych se tedy dověděl, že jste o mně mluvil, ať už špatně nebo dobře, že jste se jakkoliv vyjadřoval o mých činech, že jste sledoval mé chování, okamžitě byste ode mne odešel. Varuji své sluhy jen jednou; jste varován, jděte!“
Hm, vzpomínám.
Ten správce. Bertollucci? Pokud ne, půjdu hledat do regálu k hraběti.
Text příspěvku byl upraven 13.02.20 v 19:19
woodward - Bertuccio? Pokud jsem se netrefila s postavou, nechám dohádat někoho jiného.
Vložit příspěvek