Přeceňovaní autoři
Lectore, šarlatáni a nedoukové vždycky najdou posluchače, z důvodů, které mi přijdou příliš depresivní na neděli. Ale na druhou stranu musím říct, že je děsivě obtížné zbourat paradigma nebo status quo a vědci, kteří prosazují alternativní pohled, jsou vystaveni cenzuře (vědecké časopisy je odmítají) a perzekuci (ztráta míst a pod.). Osobně se přátelím s jedním kryptozoologem, Karlem P. N. Shukerem, a ten, ač má dva doktoráty ze zoologie, to zažívá na vlastní kůži, i když naštěstí zdaleka ne v té míře, v jaké to postihlo jiné. Nemyslím ale, že je to z jiných důvodů než pejchy a zištnosti těch, kteří tu perzekuci provádějí. Dovolím si vám za všechny knihy doporučit Skrytou historii lidstva (protože to je obor, o kterém něco málo vím) a jako příklad pokání (příznačně pro naši dobu, dnes zpochybňovaného) odkazuju P. T. zájemce na část o Altamiře zde: http://en.wikipedia.org/wiki/%C3%89mile_Cartailhac
... s povděkem sleduji tuto gentlemanskou diskusi (na hony vzdálenou původnímu zadání vlákna :-D) a dovolím si připojit svůj názor - v zápase mezi horlivými zastánci čisté vědy a přívrženci alternativních pohledů jsem oběma nohama v táboře zastánců vědy (Barde promiň :-D) a sdílím Lectorovu ostražitost ke všemu dostatečně nepodloženému ... snahy hlasatelů alternativních směrů nemohu vidět často jinak, než že je tzv. přání otcem myšlenky ... a postup je vždy stejný - používání jen částečných informací a zkreslených dat, opovrhování empirickým výzkumem, používání vědecké terminologie pro nevědecké účely atd. ...
Nyní však předám slovo povolanějšímu, neboť jeho stručné shrnutí vědeckého postoje je nejen pádnou odpovědí na tyto alternativy, ale i vyjádřením mého kréda. Následující slova jsou pro mne a moji celoživotní touhu po sebevzdělávání natolik zásadní, že bych si je nechal i vytesat na hrob.
"Jsem hluboce přesvědčen, že jedinou plodnou cestou poznání toho, co je život, jak funguje náš svět a kam (snad) směřuje, je důsledné používání rozumu a osvědčených (i když často těžkopádných a frustrujících) vědeckých metod, a ne plytké filozoficko-romantické „hermeneutické“, „eidetické“ či jaké jiné spekulace. Vím, že to v postmoderních uších zní směšně naivně, ale věřím, že přírodovědecký racionalizmus a standardní vědecký přístup, jak se postupně vyvinuly v posledních několika staletích, jsou tou definitivní správnou cestou, která už s lidstvem zůstane navždy a přinese mu plody poznání, o kterých dnes nemáme ani tušení."
Hořejší, V. Vesmír 79, str. 647, 2000/11
Ach, já jsem amatérský přírodovědec a kromě toho z lékařské rodiny a ještě k tomu nemocný, takže by mne například ani nenapadlo jít místo ke dvěma doktorům za kartářkou zeptat se, která tachyonová anténa je dobrá – Billy Connolly krásně popisuje, ať si představíme místo nehody, všude zranění lidé, a muž rozhrnuje zástup okolostojících se slovy „Pusťte mě, jsem aromaterapeut!“. Přesto, že se věnuji činnosti z nejiracionálnějších, Viki *mrk*.
Jakožto katolík (ale nejen kvůli tomu) se ovšem domnívám, že některé věci jsou rozumem nezbadatelné, ale přesto chovám rozum v úctě, lásce a obdivu a vědu též, což je ostatně tomistický přístup. Vymezoval jsem se spíše vůči přírodovědcům, kteří například tvrdí, že už nelze objevit žádná velká zvířata, a přitom sedí celý život ve studovně. Ale abych nekřivdil, chápu, že někdo nemá nervy na to, že se něco, o čem se celý život domníval, že je to pravda, náhle zhroutí. Jo a postmodernismus mi radši ani neukazujte, přátelé. Mohl bych po něm hodit modernismem.
„Romantismus není něco přirozeného, nýbrž umělého, hledaného, vybičovaného, přehnaného, bizarního šaškovství a ke karikatuře." To je Goethe.
... schlíple se stahuji z intelektuálního kolbiště, neb ti nejsem důstojným soupeřem Barde ... já do tebe jedním "ismem" a ty do mě hnedle třemi :-D ...
... jinak o objevování něčeho velkého jsme si už psali - věřím v ještě hodně objevů do velikosti srny v asijských pralesích a mnoho nečekaného na dně moří (vodní opice ne ... ty fakt ne) ... ale něčeho velikosti Lochnesky se neobávám
... ale jinak též nemohu bráti vážně někoho, kdo nevytáhl nos ze své studovny ... v tom s tebou souhlasím ... na to jsem příliš odkojen pokusy Nika Tinbergena :-)
Ale Viki, strejda měl doma komplet edici -ismy, to je celé.
No, nemám nic například proti kabinetním klasifikátorům jako byl Conseil, ale když Richard Owen řekl posádce Daedala, že mořský had, kterého viděli, byl lvoun, kapitán mu na to opáčil, že lvounů viděl on i celá jeho posádka v životě podstatně víc než Owen vycpaných v muzeu.
... takhle nějak bych to taky řekl, kdybych to uměl tak dobře sepsat - bravo Lectore ... to se holt pozná moderátor Science Café ... (ale pozor, Bard je těžký, přetěžký protivník a jistě má něco v záloze ... nakonec to ale stejně dopadne tak, že se posléze shodnete, že to vidíte v podstatě stejně :-D)
Lectore, věta „existují lidé, kteří to, že věda neumí odpovědět na vše, obracejí proti ní“ by se měla tesat. Nemyslím si, že věda dokáže někdy na všechno odpovědět, ale pro diskusi na poli filosofie jsem všema deseti. Takže nevidím problém, Viki.
Binysku, pozdravujte kočku! To o těch primátech jsem nikdy neslyšel, ale jestli chcete, poptám se. Diskuse je často plodná, ale pokud je na témata, jako je například teodicea, je těžké zůstat klidný.
Dovolím si sem zkopírovat citát o Karlu Barthovi z knihy Bdělost (de Mello): Karl Rahner, jeden z nejvýznamnějších teologů naší doby, psal už krátce před svou smrtí dopis mladému německému narkomanovi, který ho požádal o pomoc. Ten mu napsal: „Vy teologové mluvíte o Bohu, ale jaký význam může mít tento Bůh pro mě? Jak mi tento Bůh může pomoci zbavit se drog?" Rahner mu odepsal: „Musím se vám s veškerou upřímností přiznat, že pro mě Bůh je a vždycky byl naprosté tajemství. Nerozumím tomu, co to Bůh je. Nikdo není schopen tomu porozumět. Máme jisté náznaky, tušení; a podnikáme váhavé, naprosto nepostačující pokusy vyjádřit tajemství slovy. Ale neexistuje žádné slovo, žádná věta, která by to mohla vyjádřit." A když mluvil ke skupině teologů v Londýně, řekl Rahner toto: „Úkolem teologa je vysvětlit vše prostřednictvím Boha, a vysvětlit Boha jako něco nevysvětlitelného."
Se zájmem pozoruji, jak se původní debata rozkošatila. Inu, není nad to, pohovořit s duchaplnými lidmi, rozšiřuje to obzory. Nicméně mne přítel HTO letmou zmínkou o Gottfriedovi v podstatě upozornil, že se začíná vstupovat na půdu, kde by si můj (+) pard Králík sice slastně pomlaskával, pro mne je ale doslova bažinou, do které nehodlám zabřednout, a tak budu jen s nastraženými slechy tichounce naslouchat.
... Barde, dovol abych na téma víry zde vzpomenul na jednu historku ... za totality naše velmi kovaná soudružka učitelka OV nám dala v písemce jako jednu z otázek zda jsme věřící nebo ateisti ... zatímco spolužáci svorně správně zaškrtli, že jsou ateisté, já jsem se nejdříve velmi rozčílil (v duchu) a pak už s chladnější hlavou napsal - Věřící nebo ateista mají společné jedno, důkladnou znalost náboženství. Já nemám možnost se s náboženstvím setkat a tak jsem jen nábožensky chladný a nepoučený. Neznalost nečiní nikoho ateistou. ... nemusím podotýkat, že odpověď nebyla uznána za správnou a známka tomu odpovídala ...
... i po létech, přes mnohé přečtené, si nepřipadám dostatečně poučený o víře, abych se nazval ateistou ... na druhou stranu věřící je pro mě především ten člověk, který vede neustálý vnitřní dialog s Bohem ... co tím mám na mysli, krásně a výstižně zformuloval E. Wiesel .. tento výjimečný muž, vynikající obrovskou intelektuální kapacitou a zocelený nejtvrdšími životními zkušenostmi z vyhlazovacího tábora, při vyjádření svého vztahu mluví o Bohu, se kterým se dohaduje, se kterým i občas nesouhlasí, ale kterému nakonec stejně podlehne - snad proto, že Bůh je silnější … takto intenzivně „ žitý“ vztah, jež není neměnnou daností, ale tvůrčím hledáním a nalézáním, je pro mne tím, co si představuji pod pojmem víra … problém je ovšem vtom, že takto intenzivní a silné prožití je nesdělitelné … to nelze přijmout jako závaznou zkušenost druhého, ale je nutno se k ní dopracovat vlastním duševním vývojem …
… přesně tak, jak interpretuje tuto myšlenku Husserl: „ …mohu mnoho převzít od jiných. Ale to, co platí jako pravdivé pro ně, to, co mi oni nabízejí jako domněle zdůvodněné vlastní nahlédnutí, je pro mě na začátku pouhou výzvou. Mám-li to převzít, musí se tomu dostat ospravedlnění mým vlastním dokonalým nahlédnutím. (E. Husserl: Karteziánské meditace, nakladatelství Svoboda, Praha 1968)
Lector: Ta povídka se mi taky vybavuje, typnul bych si, že je od Bradburyho.
Viki, díky za ten Husserlův citát, moc se mi líbí. Lector to napsal moc pěkně, o tom soupeření. Ostatně já vynikám hlavně v Karlu Mayovi – to je autor, kterého vůbec nelze přecenit, abych měl aspoň trochu pocit, že se držím tématu –, takže fenomenologismem nedohodím tak daleko jako ostatní.
Každopádně, na téma víry tu s dovolením ocituji Tomáše Halíka: „Posláním víry není utišit naši žízeň po jistotě a bezpečí, nýbrž naučit nás žít s tajemstvím. Víra je odvážný, riskantní krok naší svobody za úzký okruh toho, co je pojištěno a zajištěno důkazy. Věřit, dát šanci víře, neznamená zbavit se rozumu, nýbrž zpupnosti rozumu; dát prostor víře předpokládá osvobodit se od iluze, že hloubku pravdy můžeme plně uchvátit svým věděním a převést ji do svého vlastnictví a režie.“
K čemuž dodávám, že je mi záhadou, proč se v životopisech tak zakrývají pochyby: například v hagiografiích. Ke skvělé, skvělé knížce Franca Cardiniho o sv. Františkovi z Assisi jsem po přečtení připsal: „(...) nebarvotisková. To jest, nepřibarvuje: protože přibarvováním se ztrácí původní poselství a pravda. Proto je důležité vědět, že Hus byl ve skutečnosti tlustý a sám si z toho dělal legraci, ačkoliv pomník nám ho představuje jako málem vychrtlého proroka; že Matka Tereza měla kruté pochybnosti: právě tím, že NAVZDORY jim šla dál, je příkladná, bez nich by byla studená, málem nelidská, a jak chcete následovat někoho ne-lidského (byť v pozitivním smyslu!)...“
„O tom, co jsi pochopil, si buď jist, že to není Bůh.“
Nechápu, proč vždy ten rozkol: věřící a ateista
Věda je zde přece hnací síla pro lidstvo a víra naděje (abych zůstal u tématu).
A zda jsme bez víry více svobodní. Hmmm. Nelze se osvobodit od své podstaty, už to by mohlo leccos napovědět...
Mohu tvrdit, že Já, tedy moje osobnost je zášmodrchem molekulární biologie a organické chemie...?-)
Autory raději citovat nebudu. To dělám čas od času u komentů a myslím, že to úplně stačí... :-)
Druhá věta špatně pochopena. Víra jako naděje pro člověka (prostě:-), ne ve jménu víry (zlo tady bude i bez víry, je to v lidech)…
Ani já neříkám, že jsme bez víry více svobodní, nebo naopak…, říkám, naše "podstata, mysl, duše -jak kdo chce" není ze své podstaty svobodná například už jen tím, že je vázána na fyzické tělo.
... nedokáži tak brilantně argumentovat jako Lector a Bard (a ani zdaleka nemám jejich rozhled) ... možná proto jsem nebyl ve svém příspěvku plně pochopen ... a možná i proto, že se třeba mýlím a dojde mi to léty (jak zpívá Jarek Nohavica) ... a navíc to není o nějaké všeobecné pravdě, ale o tom "jak já to cítím" ...
... takže zpět k tomu ateismu ... chtěl jsem jen v onom příspěvku říci, že ateismus vnímám jako filosofický směr, který by měl být podložen znalostí tématu (naší kulturu nejvíce ovlivňující křesťanství a judaismu + ostatní hlavní světová náboženství) a povšechným přehledem o filosofických směrech s tímto tématem pracujících ... pouhá neznalost a z toho pramenící "nevíra" mi nestačí ... proto sám sebe nenazývám ateistou ... vyrůstal jsem v nábožensky sterilní šedi Husákovy éry v rodině už po tři generace nepraktikující žádné náboženství a na dané téma jsem toho přečetl, dle mého soudu, zatím příliš málo ... proto sám sebe označuji pouze jako nábožensky neznalého ... (soudím, že Lector výše zmiňované splňuje a proto on ateistou vskutku je)
... nevěřím v to, že ufoni postavili pyramidy nebo v to, že vám někdo přehodí hemisféry tím, že vám vloží ruce na hlavu a vy se pak budete lépe učit ... tady mám dost argumentů na podporu svého názoru a důvodů, proč tomu nevěřit ... ale nevím, zda Bůh je či není a nemohu jen tak říci - Nevěřím ... jen prostě žiji bez Boha ... není ani v mých myšlenkách a ani v mých nadějích ... (a opět soudím, že Bard skrz svého Boha je stále hledající ... občas tápající ... ale nemám nejmenší důvod nevěřit, že celkově je tím posilován a ve výsledku i pro sebe více svoboden)
Haló, je tohle diskuze o přeceňovaných autorech?
Za mne je to neoriginálně Coelho (přečten Alchymista a Ďábel a slečna Chantal) - jednoduché a povrchní filozofování do sprchy nebo tramvaje, čímž neříkám, že je to špatné, ale ten věhlas mi přijde neadekvátní kvalitě.
Murakamiho Norské dřevo - zas až tak unesená jsem z něj nebyla a dojem nula nic, ale klidně si přečtu další jeho knihu/y a uvidím
Lars Kepler - hluboké zklamání ze Svědkyně ohně (nuda, postavy připomínající loutky, nepříjemný styl psaní) a další knihy nehodlám zkoušet + doporučuji trefný komentář uživatele fauxthum u dané knihy
už jsou tady podceňovaní autoři: http://www.databazeknih.cz/diskuze/o-autorech-8/podcenovani-autori-256/str-1#new
Já se připojím ke Coelhovi, který na mě působí trošku jako pozérský "filozofzakaždoucenu!", dále pak Neruda a neskonale nudné Povídky malostranské, které jsem dočetl jen s maximálním sebezapřením, zklamal mě i Poláček a Bylo nás pět (seriál je daleko lepší), potom guru určitých ezoterických kruhů Depak Chopra, od něhož jsem četl jakýsi náboženský román a málem se u toho ukousal nudou, nesmím zapomenout ani na Bukowského, jehož macho buranský styl na mě zkrátka nepůsobí, ještě mě napadá Exupery a jeho Malý princ s nesmírně "překvapivými" poučeními a pointami...Nu, to je asi vše, co mě v současné chvíli napadá.
Přeceňovaní autoři jsou například Tom Clancy nebo Václav Klaus.
A co se týče těch sporů mezi ateisty a věřícími, v podstatě tady žádný spor není. Ateista je člověk, který věří, že není bůh. Pokud je ochoten přistoupit na tuto premisu, nemám s ním problém. Pokud začne prskat a ohánět se "rozumem", "vědeckým poznáním" nebo dokonce "moderním, pokrokovým myšlením", je to úsměvné, ale v mém věku už se ani nesnažím dotyčnému vysvětlovat proč.
jen si to užívejte, ale netvrď mi že nejsi věřící. jak jsem řekl, ateista je ten, kdo věří, že není bůh. z toho se nelze vyvlíknout.
Vložit příspěvek