Čitateľské fórum.
Čas sa nám kráti a ja evidentne nestíham termín. Časti bez deja, vyplnené technickými detailmi a opismi činností ma spomaľujú. Občas ich obsah už ani nevnímam, natoľko prahnem po príbehu. Je to ako s plneným pečivom keď sa musím pracne prehrýzať k tvarohovej, alebo lekvárovej plnke.
Text příspěvku byl upraven 08.11.18 v 00:09
Netvrdím, že sa všetko čítalo rovnako hladko, ale Izmael je srandista.
Na takýchto svetoznámych klasikách je skvelé, že človek po ich prečítaní chápe narážky. Nech vezmem do ruky knihu, komiks, či časopis, všade sa stretnem s Achabom a Moby Dickom. A už to pre mňa nie je len matný pojem. Už rozumiem a bavím sa.
Inak, je fascinujúca predstava, že v takých mrňavých člnoch dokázali uloviť také ohromné zviera, zvlášť keď podľa RNDr. Vratislava Mazáka vorvaň patrí k najrýchlejším veľrybám a je najdokonalejší potápač.
No jo, ale už jsem četla napínavější a čtivější knihy s popisem lovu velryb.
Ja o love veľrýb nečítam, tak to neviem porovnať, ale povedala by som, že akčnosť a napínavosť neboli Melvillovou prioritou. Skôr chcel vyjadriť úctu a obdiv k veľrybárom aj veľrybám.
Mne to prišlo ako „mravoučný výklad, ako správne žiť, spojený s encyklopedickou prednáškou o love veľrýb a rozborom ľudských pováh, servírovaný záživne a s humorom.“ Citujem svoju vlastnú poznámku, ktorú som si napísala, keď som bola v polke knihy. Je pravda, že potom to začalo trochu drhnúť, tie monológy mi moc nesadli a pri autorových úvahách som si nebola načistom, ako to myslí, ale v tom určite nie som sama. Chce to znovu prečítať, ešte som neabsolvovala Kořínkov preklad, tak uvidíme.
Já tou možná trapnou poznámkou myslela hlavně, že pro mně velryby nejsou až tak nový objev.
Je sranda číst Izmaelovy myšlenkové pochody, ale abych se u toho bavila v tom mi brání to, že to špatně dopadne. Nějak mi to k sobě neasuje. A taky mi vadí, že je to v první osobě a někdy jsou popisovaný věci, u kterých vypravěč nemohl být. Třeba oběd kapitána a důstojníků či dokonce něčí myšlenky.
Ja som to brala tak, že niečo rozpráva autor ako Izmael a niečo len ako autor. Hlavne sa mi páčila autenticita, že to nie sú len Melvillove predstavy o tom, ako to asi chodilo, podľa toho, čo dakde začul. A Izmael má zmysel nielen pre humor, ale aj pre iróniu, a iróniu ja môžem v ktorejkoľvek ročnej dobe.
No jo, ale podle mně když už autor zvolí tu omezující ich-formu, tak se toho má držet a ne nahlížet do hlav jiným postavám.
Striedanie rozprávačov je bežné. Či už to rozprávajú len postavy ich-formou alebo im do toho kecá aj autor. Tu nebol presný predel, čo je čo, ale mne to bolo fuk. Koniec koncov, aj tie monológy sa hodili skvele na javisko, na palubu už menej. Proste melanž.
Přiznám se, že taky nemám dočteno. Zbývá mi asi 150 stran... K ději se prokousávám pracně, ale musím říct, že mě baví i ty části popisné a technické. Obzvlášť ty přírodopisné - popisy velryb, jejich druhů, rozdíly mezi nimi... Samotnou mě překvapuje, jak moc si tyhle části užívám. A jak píše Naias, celkově na mě dýchá velká úcta a láska k vodním tvorům. Což není úplně to, co jsem od knihy o lovcích čekala a jsem příjemně překvapená.
Môj predchádzajúci komentár asi nebol celkom presný, pretože postava Izmaela si ma tiež získala. Vnímam ten príjemne suchý až ironický humor ktorým disponuje. A tiež ma prekvapilo, že lov veľrýb neredukuje na jednoduchý akt zabitia, ale má úctu k týmto tvorom a obdivuje ich. Je zaujímavé, koľko toho o nich vie a z akých rôznych aspektov dokáže nazerať túto tematiku.
Deje sa so mnou niečo podobné, ako pri čítaní Robinsona, zisťujem, že kniha je o niečom celkom inom ako je zaškatuľkovaná väčšinou verejnosti.
Zdá sa, že Melville má toho pomerne dosť načítaného a že to všetko padlo na úrodnú pôdu, skrátka príjemný spoločník. Už som sa obzeral po jeho ďalších knihách.
P.S. Presne to o čom píše Naias, prežívam často a rád o tom aj hovorím. Kultúrny kontext to je to, čo získavam čítaním a všetky tie narážky a odkazy v literatúre, filozofii, hudbe, kinematografii to je veľmi príjemné keď človek vychytáva tie detailíky, nuansy a odkazy. To je to, čo sa nedá naučiť (ako si niektorí myslia) len načítať...
Text příspěvku byl upraven 08.11.18 v 14:07
Odkedy som knihu prečítala, podstatne viac sa bavím pri Kůstkovi. Príjemný bonus.
Já jsem čekala, že to bude román o honu na bílou velrybu a tak jsem byla rozmrzelá, že věčné popisy zdržují od děje. (Kniha nebyla tím, co jsem si myslela že bude, jenže je tak těžké předem nic neočekávat.)
Ale ještě před půlkou jsem zjistila, že si užívám právě tu "omáčku" a naopak bych se obešla bez toho dobrodružství.
Je ľahké neočakávať, keď ide o nepríliš známu knihu, ale keď o nej človek číta a počúva roky, tak to sa nedá nečakať. Problém je v tom, že tie zmienky sú častokrát zamerané na príbeh a zvyšok ostrouhá. Tak si človek ľahko urobí nesprávny dojem.
Ja som čakala drasťák o posadnutom šialencovi a dostala som dobrodružno-úvahovo-humoristickú encyklopédiu. Hlavne ma prekvapilo, že samotný lov predstavuje len kvapku v mori a kopu miesta zaberá skúmanie fyziológie a správania sa veľrýb. Melville sa dokonca zamýšľa aj nad ich budúcnosťou. Inak, Vratislav Mazák sa o Melvillových vedomostiach a pozorovacom talente vyjadruje veľmi pochvalne.
Přesně tak to myslím. Z každého pramene se dozvím o čem je Bílá velryba. Já jsem ale nakonec ráda že je ta knížka jiná. Aspoň mám naději, že se k ní vrátím. (A přeskáču Achabovy pasáže)
Myslím, že v dobách kdy nebyla možnost kdykoliv sledovat stovky dokumentů o čemkoli, byl právě zdejší dokonalý popis velryb jako takových tím nejvěrohodnějším zdrojem informací.
Já jsem hlavně čekala, že se dozvím, proč se Achab jmenuje Achab. Zatím nemám dočteno, ale asi se to už nedozvím?
Niečo v tej knihe je, našla som pár úryvkov, len neviem, či to chápem správne a či by to nebol spoiler.
Původ jména právě vím, jmenoval se tak jeden izraelský král, o tom tam i je řeč, že za to jméno může kapitánová matka (biblické jméná nejsou nic neobvyklého, ale zrovna po tomto králi někoho pojmenovat by bylo divné), ale ono to snad bylo příjmení a ne jméno?
Možná prostě ale platí moje oblíbené vysvětlení, že nějak se jmenovat musí.
Či je to meno alebo priezvisko by som neriešila. Melville proste dával svojim hrdinom biblické mená tak, aby to niečo symbolizovalo.
Čítam si to druhý raz, vychytávam veci, ktoré som si pri predtým buď nevšimla alebo som na ne v tej záplave (nie je to útla kniha) pozabudla, potvrdzujem či korigujem si svoj prvý dojem a mám pocit, že to akosi lepšie chápem, lepšie mi to zapadá do seba. Som zvedavá, čo sa stane, až sa dostanem za polku, lebo tam to začalo trošku drhnúť, priveľa metafor ma mätie. Teda ale poviem vám, to bol múdry chlapík, ten Melville, vynikajúci pozorovateľ nielen veľrýb, ale aj ľudí.
Vložit příspěvek