Čitateľské fórum.

To znie rozumne a po 15-tich stranách môžeme napredovať, možno aj v takých trojdňových "skokoch".

Hezké ráno,

teď jsem se pár dnů nedostala pořádně k Faustovi, až včera večer a teď ráno.
Mám jinak stránkování než vy, druhou Studovnu mám na 36 stránek, Auerbachův sklep v Lipsku 22 stran - ten bychom mohli přečíst zvlášť, pak je dost kapitol jen několikastránkových (4 - 15 stran) , ty můžeme brát po 2, těch ultrakrátkých do 10 stran můžeme i víc přečíst, tedy - podle našeho času.

S čtením diskuze čekám až když dočtu kapitolu, aby mě postřehy, názory neovlivňovali před přečtení textu.

Dočtu Studovnu č. 2 a napíšu.

Ad moc Fausta nad Mefistotelem a opačně. Dokud F. opakovaně nepozval M., M. nad ním nemá dostačnou moc. Podle spousty pověstí a pohádek, k bodu zlomu dojde až se člověk vědomě vydá ďasovi nebo jiné síle - přivolání ho, upíše se mu. (Tedy ne vždy, někdy, např. u Erbenovy Kytice stačí k ovládnutí člověka, k potrestání mnohem méně.)

Faust (k M.): Co můžeš dát ty nebožácký ďase? ... + návrhy, co by chtěl od Mefistotela.
Pozoruhodně troufalý, arogantní a urážlivý způsob, jakým mluví s M. A ty návrhy („dej hru, při níž se nevyhrává", „ukaž mi plod, jenž, než je střesen, hnije) - to zkouší jakou má M. moc, provokuje, vyjadřuje svou skutečnou touhu po vzrušení/vytrhnutí ze stereotypu, je tam podtón touhy po zmaru, ničení... Tipuji, že je to kombinace toho všeho - v různé míře.

V obou Studovnách Faust vyzařuje neklid, netrpělivost i nějakou touhu nebo potřebu sebetrýznění (odhaduji - i to může být projevem deprese nebo podobného stavu, kdy větší vnější utrpení prý překryje nebo trochu odpoutá od vnitřního utrpení.)

Tak vzpomínám, co vím o autorovi, jest-li měl nějaké významné (zdravotní) potíže.

Text příspěvku byl upraven 26.10.24 v 08:50

Dialog mezi F a M chápu tak, že Faust chce příležitost, ne něco hotového, ale to co si může zasloužit a na to navazuje: M ""Ty nezlekáš mne tímhle vším, takové poklady ti opatřím. Leč jednou přijde, brachu, čas, že v pohodlí si chceme pochutnati. FAUST: Kdybych se lenochem kdy za pecí měl státi, v tu chvíli, libo-li, mě sraz! Když obelžeš mě lichotkami, bych sebou sám byl spokojen, když tvoje rozkoše mě zmámí — to poslední buď pro mne den! Toť sázka má.""

Vnímám tam že v jednu chvíli je Faustovi všechno jedno a vzápětí je plný elánu. Vlastně mu stačí, že mu M nabídne nové možnosti.

Ano, to je pravda, neuvědomila jsem si...
F. mj. nechce jednoduchou cestu, chce výzvy, (asi) i zdolávat překážky. Zaměstnat svého „neklidného ducha". ?

Tohle je ode mě poslední ke "Studovně" a pustím se do Auerbachův sklep v Lipsku. Pokud souhlasíte, mohli bychom ho od pátku přes víkend probrat.

V druhé studovně F pozve M svěřuje se mu se svou beznadějí ""Zrána se v slzách probouzím, neb trpkou úzkost cítím ze dne, jenž mi svým celým trváním, jak vím, ni jedné tužby nesplní, ni jedné"".......""mně hořko být; jen smrti dychtiv jsem."" ale M mu opáčí, že to nemyslí úplně vážně: ""M: A přece kdosi v onu noc nedopil toho zahnědlého moku."" Faust lituje, že se nechal od smrti odradit.
M mu to vymlouvá a nabízí se být jeho průvodcem: ""S tím hořem nahrál sis už dosti, jež jako sup ti život užírá; nejhorší chátra jistotu ti dá, žes člověk v lidské společnosti. Leč tak tomu není, já nehodlám svrhnout tě mezi tu sebranku tam. Já mezi duchy nejsem mocný duch; ale jestliže chceš, abych byl tvůj druh při putování živobytím, dobrá, já se ti poddán cítím a od této chvilky již jsem tvůj, jsem tvůj tovaryš, a jestliže vhod se ti zdám, budu tvůj sluha, tvůj chám.""
M žádá po F oplátku až "onde" a F v rozporu s křesťanstvím: ""Což, onde, o to nedbám již. Až tento svět mi rozdrtíš, svět onen zroď se nebo ne! Zde z této země prýští moje slasti, zde toto slunce svítí na mé strasti ""

Pozdravujem svoje spolučitateľky, ide to úplne perfektne, aj keď je riadna "bichla".
Odchádzam na cintorín, dnes večer, najskôr neskoro v noci prispejem svojou troškou do diskusie.

Auerbachův sklep v Lipsku: Byli jsme pouze účastníci pijácké epizody? M faustovi předvádí, jak napálí pijáky "vybranými víny" a až tak moc mu to nevyjde a tak z hospody utečou.
... a nebo mi zase něco uniklo

Já potřebuju Fausta aspoň po kouskách číst, jinak ho zase odložím...

Čarodějnická kuchyně
F se cítí starý a tak M mu slíbí omlazení. F se diví, že ho nedokáže M omladit sám, ale vede ho k čarodějnici. ...M mu vysvětlí, že cvik dělá mistra a proto jsou tady. Čarodějnice je M dávná známá a je překvapena jeho proměnou z "čerta" do "elegantního šlechtice". F vypije lektvar, který by ho podle slov čarodějnice mohl zabít. F věří, že byl omlazen, ale..:
FAUST: Nech k zrcadlu mě rychle ještě jíti! Bylť příliš krásný obraz ten! MEFISTOFELES: Ne, ne! Vždyť hned už budeš zříti na vlastní oči vzor všech žen. (Tiše.) S tou šťávou v těle, každou ženu budeš mít brzy za Helenu.

Auerbachův sklep - našla jsem jen Mefistofelovu ukázku moci a schopnosti ošálit pijáky, výsměch a potrestání hostů.

Čarodějnická kuchyně
Zajímavé, ambicalentní rozvržení sil a moci, M. je v hierarchii výše, ale nemá schopnost (a trpělivost) vyrobit elixír.

Jsem jako král a sedím na svém trůnu.
Mám žezlo v rukou svých, mám vše — až na korunu. - to M. vyjadřuje touhu být něčím víc... ? To snad ne.?

S tou šťávou v těle, každou ženu budeš mít brzy za Helenu. - F. bude mít ošáleny smysly, bude klamán?


Začínám číst Ulici.

Ani v poznámkách ve svém výtisku jsem nenašla víc k M myšlence o koruně...
M Faustovi také radí, aby když nechce pomoc od čarodějnice "žil zdravým životním stylem" a pak bude dlouho mladý. Ale on nechce žít jako sedlák.
Vypadá to, že lektvar od čarodějnice funguje jako dobré placebo. F ve víře ve svou neodolatelnost Markétu hned zaujme....

Ulice
F potkal Markétu (ta odmítá oslovení slečno, protože není šlechtična, ale měšťanka). F hned chce, aby mu ji M získal. M mu to rozmlouvá.. bude to těžké, je to dívka bez hříchu. Ale slíbí mu večer, až tam Markéta nebude, navštívit její světnici. M má Markétě obstarat dárek.

Večer
Markéta před odchodem přemýšlí, že ji F zaujal.
""Tak ráda bych přec jen vědět chtěla,
kdo dneska ten pán byl u kostela.
Baže byl zjevu ušlechtilého;
z domu je jistě urozeného,
to jsem mu viděla na jeho čele.
Což by se jinak byl choval tak směle?""

F v Markétině světničce má dlouhý zamilovaný, zasněný, roztoužený monolog. M mu těšně před příchodem Markéty ještě přinese dárek, ale F váhá, jestli jí ho tady hned nechat. M ho nenechá dlouho přemýšlet a schránku se šperky zamkne do skříně.
Markéta si při příchodu všimne, že je v pokoji divně zatuchlo a dusno. Při převlékání najde klenoty. Neodolá a ozdobí se. V souladu s duchem doby dává přednost bohatství před mládím.
""Ach, takhle mít ty náušnice!
Hned vypadáme jinak přec!
Mladost a krása nám platna není,
není to zrovna k zahození,
a přece nicotná to věc.
Půl chválu, půl soucit to budí.
Každému zlata jen chce se,
každý se, každičký, třese
po zlatě. Běda, my chudí""

Něco jsem zas stihla přečíst z Fausta.

Ulice - to přání a způsob, jakým chce Faust získat mladinkou Markétku, mi přijde bezohledný, majetnický. Nejde o skutečnou lásku, ale spíš to působí jako Faustův rozmar, potřeba dokázat si moc a sílu, třebaže za ní vděčí Mefistotelovi. Těžko odhadnout, jak tehdy (v době autora) fungovalo seznamování, vztahy, co byl reálný odraz doby, autorova zkušenost/zážitek, co pouhá autorova fantazie a osobní přání a touha - v každém případě v rámci děje románu mi ta náklonnost/„náklonnost" připadá příliš rychlé, překotné, Markétka příliš „souhlasná", žádné rozvíjení vztahu, rafinovanost...

Text příspěvku byl upraven 10.01.25 v 20:37

Myslím, že se Faust typicky "urval za řetězu". Myslí si, že je neodolatelný a že může mít všechno teď, hned. Čarodějčiným kouzlem se "převtělil" (ve své hlavě) z doktora Fausta v samolibého playboye své doby. A protože nás okolí vnímá tak, jak se chováme a ne tak jak se cítíme, tak i (mladá, naivní) Markéta naletěla na Faustovu novou image. (Tím spíš, že ho dříve neznala). Je pravidlem, pokud se někdo chová sebevědomě, získá si důvěru snáz, než někdo nejistý,

Markétina velmi pobožná matka šperky odevzdá knězi. Faust proto pověří Mefistofela, aby obstaral pro Markétu další dar. Ta se s dalšími šperky pochlubí sousedce a zároveň je u ní skryje před matkou. Mefistofeles přijde k sousedce se zprávou o smrti jejího manžela a přijme pozvání k večerní schůzce pro sebe a svého přítele.
Večer Markéta Faustovi vypráví o sobě a o svých pocitech, když ji oslovil před kostelem.

Kapitoly Večer, Procházka - zaujaly mě popisované vztahy, reakce, myšlenky a chování Markétky, i F.
Nevím, do jaké míry autorův text odrážel realitu jeho doby a běžné vztahy mezi mužem a ženou...
Přišlo mi to jako příliš rychlé vzplanutí, skoro se zdá že „z ničeho nic"... Najednou se do sebe zakoukali.

Myslím, že pro Markéta do toho spadla, protože je mladinká a děje se jí něco zakázané a tedy dobrodružné a lákavé. A Faust sice je naopak starší, ale zatím byl jen zahloubaný ve studiu. I pro něj to je něco úplně nového a tudíž intenzivního. On je navíc posilován tím, že všechno co chce i může, protože má ďábla za sluhu.

Text příspěvku byl upraven 13.01.25 v 09:42

Až když jsem přečetla kapitolu "LES A SLUJ" konečně jsem získala pocit, že Faustovi na Markétě záleží.

Les a sluj
Faust je rozpolcený, je si vědom zisku, plynoucího z jeho spojení s M., zároveň mu vadí jednání M.
Zní to docela jako vyznání. Ale takové faustovské je to. Sobecké. Fatalistické.

Markétčina světnička - aneb jak si autor představuje dívčí počáteční smyslů - tedy zamilovanost. "Láska " až za hrob.

Martina zahrada - velmi zajímavá kapitola - F s Markétkou mluví o víře, v textu jsou odlišné pohledy obou postav. Otázkou je, jestli F. říká Markétce své skutečné názory nebo svůj názor upravuje a sděluje "přijatelnější" verzi. Pokud je jeho sdělení autentické a opravdové F. věří v něco vyššího (Boha) nebo nějakou sílu, vědomě zvolil "druhou" stranu - Mefistofela, požitek, vzrušení, splnění svých přání, snů. Rozmarů.

Markétka má výbornou intuici (hodnocení vědomé i podvědomé) ohledně Mefistofela.

Jen jsem tu nastřelila pár útržků myšlenek, abych je nezapomněla. Ještě jsem ani nedočetla celou kapitolu Martina zahrada. Možná se to v dalším textu osvětlí.
Pak upravím - doplním příspěvek.

Text příspěvku byl upraven 21.01.25 v 20:21

Martina zahrada - souhlasím, skvělá kapitola.
Myslím, že se Faust chová podle toho s kým je. (nemůžu najít to správný slovo, něco jako kam vítr, tam plášť, ale zároveň se silně zastává postojů toho nepřítomného)
Obdivuje a možná i miluje Markétu, ale ani ho nenapadne se rozejít s Mefistofelem.

Text příspěvku byl upraven 29.01.25 v 11:56

U KAŠNY
Markéta s Lízou probírají těhotnou Barušku. Zamilovaná Markéta si uvědomuje jak snadno se to může stát a s kamarádkou soucítí, přestože ještě nedávno by ji odsuzovala. (Kde není pokušení, tam je snadné nehřešit)
MĚSTSKÝ VAL
Markéta se modlí a pláče.

Text příspěvku byl upraven 30.01.25 v 10:44

NOC, ULICE PŘED MARKÉTČINÝMI DVEŘMI
Valentin (voják, Markétčin bratr), který se vždy mohl svou sestrou chlubit se za ní stydí. Je to poběhlice.

Na mě dost děsivě vyznívá Faustův a Mefistofelův rozhovor:
"FAUST: Nic — prsten ani náramek — co by mé milé přišlo vděk?–
MEFISTOFELES: Cos vedle mincí se tam skvělo, jak šňůra perel to vyhlíželo.
FAUST: Tak je to dobře, lítost mám, když bez dárečku mám k ní jíti.
MEFISTOFELES: Lítosti není třeba vám, i zdarma smíte rozkoš míti. Teď máme nebe samou hvězdičku. Tak něco kumštovného zazni! Morální spustím písničku, a ta už docela ji zblázní."

Valentin se pokusí oba zabít. Když umírá, vyčte Markétě všechno jak ho zklamala.