Čitateľské fórum.
Pozdravujem revitalizujúce sa (aby som to nezakríkol) ČF.
Mirka skúsil som počúvať audio cez link a nie je to ono, cez pdf-ko z e-knihy sa mi to zdá prijateľnejšie. Navrhujem, (teda ak budete súhlasiť) skúsme to nasledovne: Mirka by mohla "ísť" ďalej audioverziu a ja s R.E.M. by sme čítali e-knihu. Pozajtra začína víkend plus piatok k tomu. Dajme si prvých 40 strán a potom v nedeľu večer začneme diskusiu o nich, dajme tomu do stredy.
Akurát rozmýšľam ako Mirka odsleduje svojich 40 strán, keď audio nahrávka nie je navonok členená...
Mirka, nedá sa to nejako odsledovať s e-knihou na DK ? Prípadne pri čítaní tam herci pomenúvajú podľa knihy čítané časti ?
P.S. Alebo by ste mohli čítať s nami a audio si nechať
len ako "pomocný zdroj".
P.S.1. Napíšte mi prosím do vlákna ako sa vám (Všetkým) pozdávajú moje návrhy, prípadne ak máte iné, lepšie.
Text příspěvku byl upraven 11.10.24 v 06:05
newtory,
já to mám tak, že mám stejnou knihu, jako je nahrávka a jelikož mám "normálně" problém číst verše tak mám audioknihu jako pomocníka. Vlastně čtu knihu, nebo možná posluchám a zároveň sleduji text. Prostě je to taková kombinace....
Nejsem si jistá, že se R.E.M. "vrátí" s námi na začátek čtení. Ale i tak k tomu jistě bude mít co napsat.
Jinak já s tím souhlasím, věřím že když budu mít krátkodobý splnitelný úkol, tak to půjde a i ten obsah v takhle náročné knize mi bude srozumitelnější, když budu mít odezvu.
Zkusme to, pojďme na to a uvidí se....
Určitě si nejdřív oba texty porovnám, možná taky přejdu na pdf, ať nečtu něco jiného. Zrovna tady by to možná mohlo vadit. (mám vydání z roku 1928)
Text příspěvku byl upraven 11.10.24 v 08:02
Mám v e-pub pravděpodobně jinak stránkování. Mohli bychom to brát podle kapitol? Jsem v polovině Valpuržiny noci.
Nevadí, když se „vrátím", přelétnu očima, co jsem četla. Vrátím se s vámi na začátek. Třeba to podruhé budu číst rychleji. :)
Jen se může stát, že časově nebudu stíhat - budu potřebovat víc času. Teď budu Fausta střídat s dalšími knihami.
(Mám vypůjčeno z knihovny asi 10 knih, příště si s ohledem na Fausta půjčím méně.)
Text příspěvku byl upraven 12.10.24 v 06:11
Nevadí, nejde o život, začneme v nedeľu poobede, k večeru a čas ukáže skúsenosť. Čo sa ujme to budeme realizovať.
Stáhla jsem si knihu ještě jinam, abych mohla přecházet z rozečteného na začátek našeho čtení. Podívám se znovu na Věnování, Předehru na divadle, Prolog v nebi a prní kapitoly prvního dějství. Uvidíme, kolik přečteme.
(Po tolika měsících už si začátek moc nepamatuji).
Newtory - mám zatím výhodu s náskokem ve čtení. :)
Text příspěvku byl upraven 12.10.24 v 06:51
Tak už mám jistotu, že pro mě bude mnohem těžší text pochopit než "v časovém limitu" přečíst.
Například v poznámkách jsem se dočetla, že v druhém monologu NOC spěje Faust k sebevraždě od které ho odradí hudba a zpěv velikonočních písní a vzpomínka na mladistvé náboženské dojmy. Ale ať píšu od začátku.
VĚNOVÁNÍ jsem pochopila: Goethe vnímá pomíjivost obecnou i přízně publika. Ten kdo mu v mládí rozuměl, teď nechápe. Faust je dílo na kterém (pravděpodobně) pracoval celý život a tak si není jistý jak bude přijat?
PŘEDEHRA NA DIVADLE
Ředitel je nadšený, že se mu valí publikum do divadla. Ale nechápe proč. Vždyť publikum je tak různorodé. A tak vyzývá básníka i komika ať hlavně pracují a jen netlachají.
Básník ten dav předem odmítá protože ho považuje za nekulturní plebs. Snaží se obhajovat krásu a nadčasovost (snění). Zároveň se utápí ve vzpomínkách na mládí a na to jak bylo lépe.
Komik je nadšený, protože to je publikum pro které právě teď tvoří... netvoří pro budoucnost... Je realista a přijímá (chce přijímat) to, co zrovna je.
PROLOG V NEBI
Hospodin dává Fausta Mefistofelovi na hraní. Sázejí se zda v dobrém člověku zůstává v podvědomí dobro přes veškeré "ďábelské" svody.
NOC
Faust je znuděný všemi vědomostmi které má a tak se pouští do "studia" magie. To ho v první fázi nadchne. Jenže sotva se mu podaří přivolat ducha, hned se vyděsí. Magie představuje něco zakázaného a proto tolik lákavého.
Ďakujem Mirka, že ste to tak krásne zhrnuli, pretože priznávam, že som to síce prečítal, ale nič lepšie (ako Vás) mi nenapadlo, zdá sa, že tento text ešte preverí naše mentálne sily, priznám sa, nečakal som to. Možno neskôr sa pri čítaní rozbehneme a možno do stredy (možno štvrtka ?) ešte v nás niečo "vykvasí", ale v tejto chvíli je to tak.
Text příspěvku byl upraven 13.10.24 v 22:59
Pro mě to je nejspíš nejtěžší text, který jsem četla. U veršů mám vždycky problém se soustředit a tohle je navíc "filozofie". Jeden řádek mi unikne a podstata je najednou jinde, smysl se otočí... Zkusím postupovat a co mi utkví, zapíšu.
Nedokážu charakterizovat Wagnera. Je nadšený, že může u Fausta studovat, je to pro něj idol. Ale z Fausta mám pocit, že jím i proto pohrdá, tak jako ostatními, kteří nedosahují jeho intelektuálnímu rozhledu. Tím je mi Faut předem nesympatický. a pak následuje:
ZA BRANOU
Wagner jde na velikonoční procházku, jen kvůli Faustovi. Jinak se mu ty davy lidí hnusí, nechápe jejich zábavu.
Fausta všichni znají a děkují mu za léčení jím i jeho otcem. Ten odpovídá, že mají děkovat bohu, že on (Faust) je jen jeho pomocník. (Je najednou skromný jen naoko, na venek? )
Připojím se, když jsem opětovně dočetla Věnování, Předehru, Prolog a aspoň první dvě kapitoly prvního dílu.
Mirka2778 - bezva shrnutí.
Tak jen dopíšu pár řádků mých dojmu.
V prostředí divadla ještě vnímám odmítání "pomíjivosti" tvorby, hledání smyslu a vedle toho (nebo spíš proti tomu) snaha postavy herce (?) dát smysl okamžiku - umění v přítomném čase. Vnímala jsem tam skepsi...
V nebi mě překvapilo vykreslení Boha - připomenulo mi to řecké bohy. kterÿm nezáleží na lidech, nají herce za figurky ve hře, pro zábavy. A že "Bůh má rád čtveráky' - dle slov autora - chce autor říct, že postava Boha tím zahání nudu?
No a Faust - pochybující o smyslu studia a možná i života. Vydává se s vyvolávání temných sil na tenký led, aby pak (z bázlivosti nebo pudu sebezáchovy) se rozhodl zastavit/nepokračovat dál. A to zjevné pohrdání jinými lidmi a falešná skromnost nepřinášejí na sympatií k Faustovi. A ještě něco - Faust působil jako člověk v depresi, unavený životem, bez nadšení, radosti...
Nejsem si jistá, co má znamenat zmínka o jedech při léčení provozovaným Faustovým otcem a Faustem jako otvorem pomocníkem. Jak jste to pochopili?
Jedno vysvětlení možná mám, ale zajímá mě, co si myslíte vy.
__________________________________
Faust je jeden z nejtěžších textů, co jsem četla a čtu. Chce to nadprůměrné soustředění na text, na každé slovo i na smysl celku.
K tomu ještě nemám v oblibě veršované romány. Fakt. výzva
(Vlastně mám teď dvě výzvy s velkým "V".. Druhou rozečtenou čtenářskou výzvou je Příběh buňky.)
Text příspěvku byl upraven 16.10.24 v 20:01
To přirovnání hospodina k olympským bohům je skvělé. Nemyslím že má rád čtveráky protože se nudí. Spíš je rád když si člověk k dobrému cíli najde svou zajímavou, neobjevenou, neprošlapanou cestu. Klidně ať pochybuje "hospodinu" hlavně že má v sobě dobro.
""Nechť jeho služba posud zmatena,
já záhy dovedu ho k jasu.
Ví sadař, když se stromek zelená,
že květ i plod jsou dary brzkých časů.
Pokavad živ je na zemi,
potud dle tvého nechť se děje.
Tvor lidský bloudí, pokud za čím spěje.""
Hospodin si je asi jist dobrem ve Faustovi:
""Nu dobrá, to už věc je tvoje!
Buď urván jeho duch od svého zdroje!
Veď, ačli jej znáš proniknout,
v svou nízkou oblast jeho pout
a zahanben pak vydej svědectví,
že dobrý člověk ve svém temném vření
přec o jediné pravé cestě ví.""
R.E.M. vy jste pochopila u Fausta depresi. Mě na ni upozornily až poznámky. Předpokládám že ta deprese přišla až ve chvíli, kdy se Faust "lekl" pokračovat ve studiu magie, protože v tu chvíli neví co jiného by ho dokázalo nadchnout.
Jedy. (Já mám vždycky nejdřív nejjednodušší myšlenku.) Takže si myslím že když přišla morová epidemie, tak než aby Faustův otec hledal lék k vyléčení, tak používal jed. Možná jen pro ty beznadějné. Ty kteří měli šanci se uzdravit, opravdu léčil.
Mirka 2778 - ad jedy - líbí se mi postřehy.
Váš pohled na „na použití jedů" je mnohem pozitivnější. U mě promluvil skeptik, vyložila jsem si text tak, že mj. podávali léky a „léky" stylem „pokus omyl", že ne vždy Faustovu otci a pravděpodobně i samotnému Faustovi záleželo na nemocných lidech. Dokonce jsem měla z Faustovy řeči dojem překračování hranic etiky, lékařské etiky i překročení hranice trestného činu (minimálně z hlediska současného práva.)
Podívám se na pasáž o jedu znovu...
Moc se mi líbí, jak skládáme naše myšlenky a úhly pohledy (a co k tomu napíše Newtory)
Ad deprese - brala jsem to tak, že se F. studiem nadpřirozených sil a jejich vyvoláváním se vyrovnával s pocitem zbytečnosti, chybějícího smyslu vzdělání a vědění, možná i své existence, pocitu prázdnoty. Pak se lekl, jest-li nezašel příliš daleko...
Text příspěvku byl upraven 17.10.24 v 11:29
Taky se mi líbí že si můžeme doplňovat postřehy. Problém je, že někdy by potřebovala rozbor každá řádka.
A taky mi to velmi komplikují verše. (Já potřebuji v každé větě jasný podmět a přísudek )
Na konci kapitoly za branou Wagner říká že mu stačí převzít vědomosti a ty pak prohlubovat. Že ""let ptáka k závisti mne neponouká""
Faust mu odpoví:
Tvá hruď jen jeden z obou pudů zná;
ó, chraň se, též ten druhý znáti!
Dvé duší mně, ach, v hrudi přebývá
a od sebe se touží odervati;
ta jedna, lačná chapadla jež má,
drží se, chtíčem rozdychtěna, světa;
ta druhá rve z pout hmoty křídla svá
a k božským otcům v prostor vzlétá.
V povětří duchové-li jsou
a vládnou mezi nebesy a zemí,
kéž opustí svou říš, tu zlatě mlhavou,
a v nový život vůdci stanou se mi!
Svým kdybych čarodějův plášť jen zval,
jenž by mne zanes v divukrásné kraje,
já neprodám ho za žádný šat z báje,
ba ani za plášť, jaký nosí král.
WAGNER:
Dej pozor, přece víš, že krouží rej
a po prostoru v hustých proudech víří;
těch děsných duchů nevzývej,
z nichž se všech stran se lidstvu zhouba šíří!
Na tebe hladový si brousí zub,""
A pak Wagner vidí v pudlíkovi jen psa , zatímco u F funguje fantazie, nebo touha po něčem " navíc" ....
""Já vidím, jak nás tiše zatahuje
k příštímu svazku čarou kouzelnou.""
STUDOVNA
Jsem zmatená. Proč Mefistofeles, který vklouzl k F v podobě pudla a zaříkáním se proměnil v scholastika, potřeboval z jeho moci uniknout. Jde právě o to, že navrch má Faust? Ale pak když se M. nechá vědomě pozvat Faustem, má moc M nad F?
Ve studovně už vnímám Faustovu depresi....
I to že v rozporu s křesťanstvím mu je lhostejné co bude po smrti a po M žádá polovičatosti:
FAUST:
Co můžeš dát, ty nebožácký ďase!
Což lidský duch, vzňat po vznešeném jase,
kýms, jako tys, byl chápán kdy?
Leč krmi dej, jež rozlačňuje vždy,
a zlata rudého dej poklady,
jež na dlani se roztekou jak rtuť,
dej hru, při níž se nevyhrává,
či dívku, kterou tisknu na svou hruď,
zatím co s druhem mým už znamení si dává,
dej světlo slávy božsky krásné,
jež meteorem vzplá i zhasne!
Ukaž mi plod, jenž, než je střesen, hnije,
či strom, jenž den co den vždy znova zelený je!
MEFISTOFELES:
Ty nezlekáš mne tímhle vším,
takové poklady ti opatřím.
Leč jednou přijde, brachu, čas,
že v pohodlí si chceme pochutnati.
FAUST:
Kdybych se lenochem kdy za pecí měl státi,
v tu chvíli, libo-li, mě sraz!
Když obelžeš mě lichotkami,
bych sebou sám byl spokojen,
když tvoje rozkoše mě zmámí —
to poslední buď pro mne den!
Toť sázka má.
MEFISTOFELES:
Já přijímám.
FAUST:
A ještě druhou ruku dám!
Když okamžik mě zvábí k slovu:
Jsi tolik krásný! prodli jen —
pak si mě sevři do okovů,
ó, pak chci rád být utracen!
Pak nechať umíráčkem zvoní,
pak čas tvé služby dobíhá,
stůj orloj, rafije se skloní,
to uplynula doba má.
MEFISTOFELES:
Jen rozvaž to, my nezapomenem.
FAUST:
A to jsi také v právu svém;
já lehkovážně nepodjal se toho.
Jak spočinu, já sluha jsem,
ať tvůj — což dbám! — či vlastně koho.
Pozdravujem svojich spolučitateľov/ky, priznávam sa, že tentokrát som "narazil". Faust je pre mňa niečím beztvarým a preto neuchopiteľným. Premýšľal som ako ho stráviť a ponúkam, čo sa mi podarilo "predtráviť":
Úvod: Nadčasovosť pravého umenia, ale obecenstvo chce predovšetkým zábavu. Je ťažké vytvoriť niečo, aby sa zavďačil všetkým, pretože : Neb množství pouze na množství se chytne
BÁSNÍK: Kdo jednotlivinám dá řád a posvěcení, až zahlaholí v mocných akordech? ( Túžba nájsť niečo, čo ľudí spája, nejaký prazáklad, niečo čo hľadali už v Milétskej škole, nejakú pralátku.)
Prolog v nebi
MEFISTOFELES:On by si líp žil o poznání, jen nemít od tebe nebeské záře zdání; rozumem zve ji, což mu znamená, že smí být zvěrštější než zvířena. Rozpor medzi ľudským a božským v človeku, tiahne sa celým Faustom.
HOSPODIN: Jsi vždy jen strana žalující? Vhod věčně na zemi se nic ti neděje?
HOSPODIN: Znáš Fausta?
MEFISTOFELES: Bloud! nedojde smíření hruď jeho vzbouřená. Oč? Vsaďme se, že se vám přec jen ztratí! Jen dovolení dejte mi, abych se zvolna vůdcem směl mu státi! (každý má slabé miesto, ak je v ňom iskierka človeka)
HOSPODIN: Nu dobrá, to už věc je tvoje! Buď urván jeho duch od svého zdroje! (Adamova, ľudská božská podstata)
MEFISTOFELES: ať žere samý prach a rád — jak slavná zmije, s níž jsme pokmotřeni. (Mefisto pokušiteľ ako had z raja)
HOSPODIN: a člověk zpohodlní, je-li sám; a proto rád mu druha přidávám, jenž, dráždě k činnosti, jsa ďáblem musí tvořit (človek potrebuje aj druhú stranu bez pokušenia nenapreduje ani nie je spokojný, bez opozície nefunguje spoločnosť )
Text příspěvku byl upraven 20.10.24 v 19:45
PRVÝ DÍL TRAGÉDIE
FAUST: Ach, s právy filosofii a medicínu jsem studoval a také theologií... je nemožné, bychom cokoli znali! (Viem, že nič neviem Sokrates, nemožnosť dosiahnúť úplného poznania)
veteš, co zanechal pra-praděd — to je tvůj svět, to se zove svět! (Cieľ, obsah Poznania sa nemení podstata zostáva...)
Ne příroda, ne živý dech, ne svět, jejž bůh ti ráčil dát: kol tebe v plesnivých těch zdech je kostlivec a zvěře hnát! (Nemožnosť poznania „za poznaním“ ) Vy duchové, vy nade mnou, musíte odpověď mi dát! (Musím poznať niečo, čo „ma“ presahuje.)
Projev se již! Ty musíš, musíš! Nechť to splatím žitím.privoláva mesfista.
DUCH: Duchu se rovnáš, jejž chápat znáš, ne mně! FAUST : Tobě ne! A komu? Já, obraz božstva, a ani tobě ne! (Človek sa usiluje presahovať, bol stvorený k obrazu Božiemu, ale je rám je mu tesný.)
FAUST: Ba, je-li farář hercem z komedie, jak se to arci občas přihází. (cirkev nedokáže upokojiť túžbu po poznaní, obhajuje svoje pozície, ale nebáda)
WAGNER: Když člověk ve své studovně si žije, když sotva ve svátek, ach, vychází, když svět jen skrze dalekohled vidí, to dialektikou se špatně řídí. (odtrhnutosť Fausta od reálneho života, sveta)
Faust to vidí naopak, Wágnerovi uniká podstata, opakuje všeobecne známe veci.
WAGNER: Jeť dlouhé umění a krátké naše žití! Vita brevis ars longa Hipokrates
Faustovi nestačia „pozemsky dostupné zdroje“ cíti nepokoj Wágner oponuje to je všeobecne vládnuci pocit daný ľudstvu...
FAUST: To se vám řekne, poznávat! Kdo troufá si zvát věci pravým jménem? Těch nemnoho, co něco poznali a, hloupě dost, svou víru, v dálku zřící, svůj cit, své srdce luze rozdali, vždy přišlo na kříž nebo na hranici. (Poznanie obnáša obety, často tie najvyššie.)
WAGNER: Až do rána chtěl naslouchat bych vám a poučeně s vámi disputovat. Však zítra, v prvý svátek Velkonocí, snad to či ono budu ptát se moci. Já věru horlivě jsem nad knihami seděl; ač mnoho vím, přec všechno rád bych věděl. Wágner súznie so svetom, vníma jeho chod na rozdiel od Fausta...
Faust: chce při kopání přijít na poklad a raduje se, žížaly když najde. Sa mu posmieva
Já, obraz božstva! jenž se věčnem zpil a zíral z očí, v nichž to nebem blýská, jenž mnil, že pravdy tvář je zcela blízka, jenž smrtelníka odhodil (sám seba považuje za viac, tu je základný rozpor, rozdiel medzi Faustom a Wágnerom)
Jak bych ti roven po boku směl státi! Mně dána sice moc tě přivolati, však sílu zadržet tě neměl jsem. (Základný rozpor, túžba vyrovnať sa B-hu, ale nemožnosť tak učiniť.)
svou malost cítě, velkost svou (neustále prítomný rozpor, božské atribúty, ľudský rozmer)
teď je to dům a dvůr, teď žena nebo děcko („veci“ ktoré človeka držia „pri zemi“)
Má fiólo, má jediná, ty drahá, po níž teď pobožně má ruka sahá! Člověka vtip i um já v tobě ctím. Souhrne šťáv, jež sladce uspávají, výtažku sil, jež usmrcovat znají, buď svému mistru lékem laskavým. Sotva tě vidím, bolest má je tišší, Vznešený život! Božské povzlétnutí! ty šťávo, jež se třpytíš, hnědá; tím douškem, jenž se opakovat nedá, v slavnostním přípitku já jitru připíjím nasleduje zbor anjelov...- (tipujem ópium, vie povzniesť aj zabiť, závisí od dávky, myslím že týmto istým "liekom" liečil aj Faustov otec, v podstate nelieči, ale dáva možnosť oddýchnuť si organizmu, čo v niektorých prípadoch môže liečiť)
(Nasleduje hemženie pospolitého ľudu, každý kotúľa svoju guľôčku „trusu“ je Veľká noc sviatok všetkých a záhuba Jedného)
(Faust vychádza medzi ľudí, je privítaný): STARÝ SEDLÁK: Aj, pane doktor, hezké je, že se nás neštítíte přec a mezi sprostý lid sem k nám přichází velký učenec. Zde nejkrásnější džbáneček, v něm čerstvý doušek nesem vám. Ať nehasí vám žízeň jen, já vinšuju a zavdávám: co kapek v něm až k jeho dnu, tolik vám přidáno buď dnů! FAUST: Přijímám, co mi poctou jest, a opětuji dík a čest.
Starý sedliak:Nám vy jste osvědčoval péči, vám ten zas, který z výšin léčí! (Zdôrazňuje božské poslanie (pomazanie?)Fausta)
FAUST: Ne, tomu na výšinách dík, onť lékař náš, on pomocník. (Faust sa prirovnáva k najvyššiemu)
Ó, kdybys čet v mém nitru, jakých vin mi připomínkou zní ten souhlas davu, jak málo otec a syn si zasloužili mít tu slávu! (Naráža na B-ha a syna Ježiša, alebo prirovnáva svojho otca seba ? kladie na roveň ?) 51strana
Navrhujem postupovať po 30-tich stranách, našej rýchlosti to až tak veľmi neublíži, ale jasnosti a prehľadnosti komentárov a diskusie to myslím si pomôže zásadne.
Napíšte čo si myslíte a píšte podnety na prečítané, ktoré vás zaujali, zmiatli, oslovili...
Newtory, obdivuji Vaši schopnost přiřadit verše k tomu, čím byly inspirovány. Sama se svou mizernou pamětí jsem ochotná maximálně připustit, že něco podobného jsem už četla, nebo slyšela :-)
30 stran za týden, nebo dvakrát za týden? Asi taky bude záležet na tom kolik "kapitol" a s jakým obsahem v těch třiceti stranách bude. Myslím, že bysme neměli nakusovat víc než dvě kapitoly najednou... ale pokud budou kratší, můžeme je probrat (možná) rychleji. Kvůli Faustovi se teď nebudu pouštět do žádné další "přemýšlecí" knihy a tak by mi asi vyhovovalo nad ním diskutovat častěji než jednou za týden. Ale přizpůsobím se možnostem ostatních.
FAUST
... Je pozdní noc. Já se vám omlouvám. Musíme na příště to schovat.
WAGNER: Až do rána chtěl naslouchat bych vám a poučeně s vámi disputovat. Však zítra, v prvý svátek Velkonocí, snad to či ono budu ptát se moci. Já věru horlivě jsem nad knihami seděl; ač mnoho vím, přec všechno rád bych věděl.
W mi právě nepřipadá, že souzní se světem. Je to student asi spíš teoretik, ale bez fantazie, která by ho poháněla za neznámým. Chce vědět hodně, ale nepotřebuje objevovat.
Faust vyvolá ducha, v sobě vidí obraz božstva, ale toho se pak lekne a je vlastně rád, že mu W pomohl vystřízlivět.
V rozhovoru (ZA BRANOU) se sedlákem si nemyslím, že se Faust srovnává s bohem. Jen si je vědom svých zásluh a přijímá poctu. Ale zdůrazní, že je potřeba poděkovat "tomu na výšinách" který je lékař a pomohl.
VŠICHNI:
Zdráv, ochránce, nám buďte dál,
abyste dlouho pomáhal.
FAUST:
Ne, tomu na výšinách dík,
onť lékař náš, on pomocník.
onť lékař náš, on pomocník-dalo by sa to vysvetliť aj tak, že aj keď ten "hore" je lekár aj pomocník, Faust s ním spolupracuje, je vykonávateľom skutkov na zemi toho, čo je hore, takže sú v akomsi vzťahu, no dalo by sa špekulovať...
AD: W mi právě nepřipadá, že souzní se světem. Je to student asi spíš teoretik, ale bez fantazie, která by ho poháněla za neznámým. Chce vědět hodně, ale nepotřebuje objevovat.
Povedal by som nie umelec, ale remeselník.
Ak súhlasíte, je to dosť náročný text, navrhujem tridsať strán týždenne.
P.S. Možno ani nie je taký náročný, ako "blbo" sa komentuje (žartujem).
Text je to těžký po všech stránkách...
Řekněme, že jsme skončili s kapitolou ZA BRANOU.
Přecejen bych se trošku držela i členění podle kapitol. Vezmeme teď první kapitolu STUDOVNA (je to cca 15 stran) a pak druhou studovnu?
Text příspěvku byl upraven 23.10.24 v 07:19
Za mě může být. Až budeme mít dojem, že jsme to probrali, tak se poposuneme. (nemusíme se striktně držet termínů)
Vložit příspěvek