Co je to za knihu - IV
Ten to není, ale MOC mě potěšilo, že jsme měli díky těm iniciálám úplně stejnou asociaci.
....krátký, ale výstižný
Enge a velitelka při tom pohledu jakoby oněměly. Byla to Vainté, kdo nahlas vykřikl - výkřikem strašné, mučivé bolesti.
Vydral se jí z hloubi nitra při pohledu na roztrhaná a znetvořená těla, poházená na hladkém písku.
.....jinak tohle vlákno nečtete pozorně, páč jinak už by tady název dávno byl /hihihihhi...
MASarah mě zbavila poslední mrtvolky .... je to H.H. a jeho Na západ od ráje
...a můžeš něco zadat a já mohu v klidu poobědvat ....
Tak vsadím na klasiku americké literatury :)
Jak Tom Robinson vypovídal, uvědomila jsem si, že Mayella Ewellová musí být nejosamělejší člověk na světě. Musela být ještě osamělejší než Bubu Radley, který nevyšel z domu pětadvacet let.
Když se jí Atikus zeptal, zda má nějaké přátele, zdálo se, že nechápe, co tím Atikus myslí, a pak se domnívala, že si z ní dělá legraci. Říkala jsem si, že je takový chudák jako ti, jak říkal Jem, smíšenci: běloši s ní nechtějí nic mít, protože žije mezi vepři; černoši s ní nechtějí nic mít, protože je bílá. Nemohla si žít jako pan Dolphus Raymond, kterému byla milejší společnost černochů, protože jí nepatřil pruh pozemků u řeky a nepocházela ze vznešené staré rodiny. O Ewellových nikdo neříkal: „Oni už jsou takoví podivíni.“ Od Maycombu se jim dostávalo vánočních dárkových košů, sociální podpory a opovržení. Tom Robinson byl pravděpodobně jediný člověk, který se k ní kdy choval slušně. Ale ona prohlásila, že ji znásilnil, a když vstala, dívala se na něj, jako by to byl pouhý prach pod jejíma nohama.
Nelel harper Lee: Jak zabít ptáčka
http://www.databazeknih.cz/knihy/jako-zabit-ptacka-70246
Tak si dáme - dnes tak módní a vyhledavanou - kuchařskou lekci. Vaříme s odborníkem:
"Příští úvahy se týkaly pečení chleba. Jak péci bez kvasnic a potom kde jej péci? Nikdo neumí čarovat a z ničeho kvasnic připravit. Proto jsem tuto věc pustil z hlavy, ale pec, ta mi způsobila mnoho starostí! Vypálil jsem v ohni dvě nádoby o průměru šedesáti a o výšce pětadvaceti centimetrů. Potom jsem ohniště vydláždil vlastnoručně vyrobenými cihlami a když jsem chtěl péci, rozdělal jsem na něm prudký oheň. Žhavé dřevěné uhlí jsem rozprostřel
stejnoměrně po celém ohništi a tam leželo tak dlouho, až se cihly rozpálily do červena. Nyní jsem smetl uhlíky, cihly maličko vychladly, položil jsem na ně připravené těsto a přikryl hliněnými nádobami. Na ty jsem opět nahrnul horký popel a pod těmito mísami jsem upekl chléb jako v nejlepší chlebové peci na světě. Později jsem se také naučil péci paštiky, koláče a rozmanité pudingy."
Jak jinak? Přímo se to nebízelo, tak jsem neotálela. Prosím, a teď ty nám něco "upeč".
(Ještě dopovím, že autorem knihy, ze které byla ukázka, je Daniel Defoe.)
Jdeme smažit :)
„Podle mýho, jestli máte něco vědět o vaření, pak je to tohle.“
„To je jenom sádlo, ne?“
„Ne, to není jenom sádlo,“ opravím ji. „Je to nejdůležitější kuchyňskej vynález od majonézy ve skleničce.“
„Co je tak zvláštního,“ ohrne nos, „na prasečím tuku?“
„Tenhle není z prasete, je rostlinnej.“ Copak na tomhle světě ještě někdo neví, co je rostlinnej tuk Crisco? „Nemáte ani tušení, co všechno se dá s touhle plechovkou dělat.“
Pokrčí rameny. „Smaží se na tom?“
„Nejde jen o smažení. Přilepilo se vám někdy něco do vlasů, třeba žvejkačka?“ Píchnu do plechovky s Criscem. „Správně, Crisco. Natřete s tím miminku zadeček a můžete zapomenout na opruzeniny.“ Dám tři lžíce na černou pánev. „Některý dámy se s tím dokonce natíraj pod očima a svejm mužům to dávaj na ztvrdlou kůži na nohách.“
„Podívejte, jak je to hezké,“ řekne. „Jako poleva na dort.“
„Když chcete odstranit lepidlo z cenovky, když chcete namazat dveře, aby nevrzaly. Když vypnou proud, dáte dovnitř knot a máte svíčku.“
Zapnu plotýnku a díváme se, jak se tuk roztéjká po pánvi. „A ještě na tom usmažíte kuře.“
Děkuji za potvrzení mého hádání...
Když se chtěl Adam obléknout, nemohl najít čisté spodky. Vtom vešla do pokoje Barbara s Edwardem v náručí. „Asi to ty spalničky nakonec nebudou," prohlásila.
„To je dobře. Nemůžu najít čisté spodky."
„Protože jsem včera všechny vyprala. Ještě jsou vlhké."
„Tak to si musím vzít ty, co jsem měl včera." Zamířil ke koši se špinavým prádlem.
„Ty jsem vyprala taky, když ses včera koupal."
Adam se zastavil a pomalu se otáček ke své ženě. „Co říkáš? To znamená, že nemám jiné spodky, ve kterých bych mohl jít?"
„Kdyby sis bral častěji čisté, nemohlo by se to stát."
„To je možné, ale momentálně nehodlám diskutovat o věcech osobní hygieny. Zajímá mě jedno: co si mám obléknout pod kalhoty?"
„A musíš pod nimi něco mít? Nemůžeš jít pro jedenkrát jen tak?"
„To je jasné, že nemůžu jít je tak!"
„Já nevím, proč to tak rozmazáváš. Já už jsem jednou ,jen tak, šla." Významně se podívala na Adama a ten při vzpomínce na jistý den u moře zjihl.
„To bylo něco jiného. Víš, že mě kalhoty od obleku škrábou," reptal mírnějším tonem. „A neumíš si představit, co to je, sedět celý den v muzeu."
„Tak si vezmi jiné kalhoty."
„Dnes musím jít v obleku, na katedře je večírek pro postgraduál."
„To jsi mi neřekl." „Nezamlouvej to." Barbara chvíli mlčela. „Můžeš si vzít moje," nabídla.
Promiňte, prosím, zapomněla jsem, že jsem si kdysi dobrovolně uložila, že do tohoto čtvrtého hádacího vlákna nebudu chodit kafrat. Porušila jsem to předsevzetí, a tak žádám o pomoc, jak z toho ven: prosím, ať novou hádanku zadá někdo jiný.
Tak já bych si to s dovolením vzala :)
Jeden nedětský vtípek z dětské knihy, jež mě uchvátila :)
Bulík si odkašlal: ,,Paní Strobeová, nemůžeme přijít na to, čím to je, že ženy jako Líza a vy jsou mnohem chytřejší než my muži. Podle mého názoru byste měly převzít vládu nad světem, sprovodit z něj všechny muže, zmrazit spermie na dělání dětí a usmrtit všechny chlapečky hned po narození."
Paní Strobeová se na něj zaraženě dívala.
,,Ale to mě jen tak napadlo. A protože jsem muž, byl to pravděpodobně dost hloupý nápad. Takže na to celé raději zapomeňme, paní Strobeová, a já tímto děkuju za pozornost. Klidně, prosím, pokračujte, kde jste skončila."
Text příspěvku byl upraven 14.12.13 v 00:37
Vložit příspěvek