Jakou kuriozitu jste našli v knize?
Neměla by se tato diskuze přejmenovat na Největší hnus, co jste v knihách našli? :) Poslední dobou se to zvrhává. :)
Tak snad abych to trošku vyvážil. Před časem jsem v knížce z knihovny, (už si nepamatuji o kterou šlo, ani zda byla půjčená, nebo určená k rozebrání,) narazil na dvě použité jízdenky na městskou dopravu z Benátek, a nebyly to ty nad Jizerou!
Já mám něco pro sběratele: neshromažďujete náhodou někdo stanioly od bonbonů? Já jsem jich v knize našla vylisovaných hned 5, podle fontu a designu bych je odhadovala tak na 70. - 80. léta a nesou nápisy: Kávový likér, Vodka, Vaječný koňak, Slivovice (2x)
To se někdo nad tou Babičkou (Němcová) opravdu rozjel :-)
Asi sem v nejbližší době nic moc přibývat nebude, ale aby nám vlákno úplně nechcíplo, tak přidám jednu ze starších kuriozit:
Nedávno jsem z knihbudky vytáhla knížku o sportu pro svého drahého (tuhle mimochodem https://www.databazeknih.cz/knihy/nerozlucni-rivalove-260287 )
a po otevření... ejhle... socialismus vskutku dbal na všestranný rozvoj obyvatel :-))
Věnování za úspěšné absolvování prvního stupně hry na klarinet v LŠU ve Varnsdorfu.
Datováno 17. června 1985
Text příspěvku byl upraven 25.03.20 v 13:55
Nekdy na konci 70 let jsme s klukama (ve veku cca 11-13 let) v nasi prazsky ctvrti prolejzali kde co. Lezli jsme do kanalu, dovnitr zeleznicnich mostu, prolejzali jsme vsemozny domy pred demolici atd. V jedny cerstve opusteny stary vile (majitel/ka zemrel bez dedicu) byla jeste spousta staryho nabytku, ve skrini stary kabaty atd.. a ja tam v podkrovi nasel v hadru zabalenou krasnou a kdysi evidentne casto pouzivanou modlitebni knizku v takovejch slonovinove bilejch deskach s ornamentem nejakyho kviti a se zdobenym secesnim zapinanim. Rok vydani byl nejak 1860-1870. Nejspis patrila nejaky divce, protoze vevnitr byla mezi listy vlozena spousta vselijakych predmetu (asi jako zalozky?). Napriklad starej vylisovanej ctyrlistek, praminek vlasu, vystrizek z nejakyho casopisu o oznameni pohrbu, nejaka vylisovany rostlinka se zvonecky, ruzny svaty bohate zdobeny obrazky, rakouskej listek buhvi odkud, malinka fotka nejakyho ditete v namornickym oblecku, kulata tenka minifotka nejakyho nejspis rakousko-uherskyho vojaka, papirek s nejakym krasopisnym vzkazem, rucne malovanej obrazek, z neceho vystrizenej motylek nebo maly bohate zdobeny srdicko atd..
elle223: tak to je nádhera. Tohle jsou přesně ty vzpomínky kterých se člověk dneska nenaděje. Máš ji ještě?
reader.007: Ahoj. Neboj se, je v dobrych rukou:-)
Tenkrat jsem ji dal (nebo za neco vymenil?) o 10 let starsimu brachovi, a kdyz se nekdy v 1981 ozenil a stehoval, tak si ji vzal sebou. Stale ji ma - kdyz jsem u nej byl naposledy doma, tak jsem ji jen tak letmo zahlidnul u nej v knihovne.
Ta knizka sama o sobe nijak extra cenna neni, i kdyz to v ony dobe jiste bylo nejaky luxusnejsi vydani.. podobny sakralni predmety se prilis nesbiraji. Ta knizka je extra zajimava prave tim svym obsahem, a proto jsme veskerej obsah nechali presne tak jak byl:-)
Si pamatuju jak jsme si ji tehdy prohlizeli a on rikal, abych ten ctyrlistek nebral do ruky, protoze by se mohl zlamat/rozpadnout:-)
Ja si ji tehdy mnohokrat prohlizel, takze si dodnes pamatuju spoustu veci, ktery do ni byly vlozeny.
Jeste jsem si vzpomnel ze tam byl i kousek bily krajky a taky maly barevny pirko z nejakyho ptaka (asi Pava)..
...jejdanánky...já jsem našel za 40 roků za pultem v knihovně spoustu věcí.... nejzajímavější byl "zamilovaný dopis" , který si do knihy schovala 16-ti letá dívenka od svého junáka /schovala ho tam před matkou ....a nějak zapoměla, kde ho schovala .... a že to byl odvážný dopis ....
myslím,že kdyby ho matka našla, tak by se divila ....
Dopis jem NEČETL!!!! .... mladá se trošku rozpovídala... to jsou úžasné příběhy .....co jsem se okrem najitých krámů všechno v knihovně dozvěděl...
Jo jakože jsi ho poctivě vrátil zapomnětlivé dívence... chápu... Zajímavé že se matky obávala a v knihovníka měla za vrbu bez potíží :-)
reader.007 ...na dědině je farář, pošták a knihovník nejinformovanější člověk -
R.E.M.... s tím barmanem bych se zavřenýma očima souhlasil, ale hospoda poslední roky na dědině .... použiju slova hospodské, manželky mého spolupracovníka, která má hospodu na vesnici : Otevírám o 11 hod. Do třech hodim tam sedí dva, tři dědci a celou dobu slimpají jedno pivko.... odpoledne když přijde po práci šest, sedm kunčoftů tak je plno....
já už nechodím do hospody co jsem se oženil a to bude letos .....hodně moc /safírová/.....
když je nikdy neotevřou mě to vadit nebude....
Já tedy navštěvuji restaurace hlavně na jaře, v létě a část podzimu - tedy ty restaurace, kde se dá sedět venku, abych byl na čerstvém vzduchu - a také proto, abych viděl svého trekouše. Už jsem o jedno kolo přišel - a to bylo pouze cca 20 min. zamčené u hospody. Baví mě dělat tak asi 60 km okruhy, kde zhruba v polovině cesty si dám oběd a samozřejmě pivko k tomu. Vzpomínám teď na r. 2018, kdy jsme takhle projeli dokola Rujánu a snědli tolik ryb, že určitě jsme tím zmenšili rybí populaci na Baltu.
V knize Labutě nad Issyk Kulem jsem zase jednou našla starý zažloutlý knihovnický lístek, což není nic zvláštního. Bohužel je ale úplně prázdný a to mi přijde smutné...
E. Witerez - souhlas s tou hromádkou..... a navíc se na dědině od "babiček" a hlavně děcek dovíš celou "historii" dědiny....
V jedné knize jsem nalezl vstupenku na Pražský hrad ze dne 30. 7. 1993. Byla pro dva dospělé v ceně 10,- Kč. :-)
Ve své knize "Na pomoc dohodě." Ludvíka Očenáška (https://www.databazeknih.cz/knihy/na-pomoc-dohode-439520) z roku 1919 jsem našel dobový výstřižek z novin(?).
Z jedné strany ústřižku je psáno:
"Elsaský list - L’Alsacien - vzpomíná, jak před 6 měsíci připravovali vojenské autority vojáky na ofensivu marnskou, která měla přinésti definitivní vítězství. Tenkrát byl čten německý rozkaz:
-- Porazili jsme Italii, Italové jsou již neschopni boje. Nyní půjdeme proti odvěkému nepříteli, proti Francouzům. Každý z vás žasl nad bohatstvím Italie, ale to není nic proti bohatství, které spatříte ve Francii, která je nejbohatší zemí světa. Každý z vás se může odškodniti po své vůli za strádání války, jež nám byla vnucena. Každý si může vzíti, co bude chtít. Toť kořist válečná. Ale je potřebí, aby vše klapalo, aby vše letělo rychlostí prachu střelného. Později nebudemejiž moci Francie dobýti. --
Ve Vogésách bylo vyprávěno vojákům:
--V šesti měsících budeme míti Paříž, v osmi mír s Francií. --
Hindenburg ještě 10. července pravil svým vojákům: -- Děti, plňte svoji povinnost a ve třech týdnech jsme v Paříži.--
Jsou tam. trochu déle to trvalo, ale ne jako vítězi, nýbrž jako žebráci, čekající, co jim z jich konkursní podstaty vítězové milostivě nechají. A chudák Hindenburg neví dnes, kde by se lépe uplatnil - s Vilémem už však nedrží."
Druhá strana lístku nese toto....
"...míti pro švýcarský průmysl osudné následky, protože Německo je do Švýcarska dlužno přes 6 milionů franků a pak by byla finanční katastrofa pro švýcarský průmysl neodvratná.
Protest proti znásilňování lužických Srbů.
Prohlášení samotného Lužicko-srbského státu vzbudilo nadšený ohlas v Dolní a Horní Lužici. A přece Němci chtějí zničit tuto svobodu, ačkoliv přijali Wilsonovi zásady o sebeurčení národů. Němci dosud brání živelnému hnutí lužicko-srbskému. Prohlašují Srby a jich vůdce za velezrádné a vyhrožují žalářem a tresty. Lužičtí Srbové nemají dosud svého národního vojska, aby se mohli brániti, zvláště když Němci dále zbrojí a násilně lužické příslušníky ve svém vojsku zaržují. Protestujeme proti takovému barbarskému jednání nejen jménem našeho spolku, nýbrž jménem celého našeho národa československého. Lužičtí Srbové mohou býti ujištěni, že s nimi cítíme a že je neopustíme.
- Za česko-lužický spolek dr. Josef Páta, ..."
Text jsem opsal celý i s chybičkami. Jen namísto ostrých závorek, které nelze vkládat na Databázi knih do komentářů a diskuzí, jsem vložil pomlčky.
Kvůli "osekanosti" textu předpokládám, že hlavním textem byl ten první, kvůli kterému si ho neznámý jedinec vystřihl z novin, či nějakého oběžníku. Žel, nemohu ho přesně datovat, ani určit, ze kterých novin je. Dá se však předpokládat díky textu i papíru, na kterém je onen tištěný text, že bude stejně starý, jako samotná kniha.
Níže podepsaný dr. Josef Páta (https://www.databazeknih.cz/zivotopis/josef-pata-78623) pod textem na druhé straně, jak se můžeme dočíst v krátkém životopise na Wikipedia (https://cs.wikipedia.org/wiki/Josef_P%C3%A1ta)
"....Jako sorabista publikoval jak odborné, tak popularizační práce o lužické srbštině, ale také povšechně o Lužických Srbech a jejich životě. Ve věci Lužických Srbů se angažoval nejen společensky, ale i politicky: V roce 1919 například v rámci spolkové činnosti veřejně vyzval k vytvoření samostatného lužického státu. V posilování vztahů mezi slovanskými národy, zejména mezi Čechy a Lužickými Srby, pokračoval i po zbytek života, kritizoval například útlak Lužických Srbů nastupujícím nacismem.
V období protektorátu mu bylo okupačními úřady zakázáno přednášet, po uzavření českých vysokých škol pracoval jako publicista a navázal již na podzim 1939 spolupráci s domácím odbojem a v knihovně Národního muzea v Praze. V rámci druhé heydrichiády pak byl 9. června 1942 zatčen a po krátkém věznění v Terezíně popraven 24. června na Kobyliské střelnici."
Asi to není takový poklad, jen jeho střípek. Pokladem by bylo míti celý výtisk...
Text příspěvku byl upraven 09.04.20 v 18:26
Vložit příspěvek