Krása vyřčeného čili Úryvky z knih
Nejde o to, co na tebe ve světě čeká, ale o to, co do něj přinášíš.
Anna ze Zeleného domu - Montgomery
...esencí spravedlnosti je autorita zákonodárce...Všechna spravedlnost spočívá v obyčeji, a to z toho prostého důvodu, že je uznáván. To je tajemný základ její autority. Michel de Montaigne (Tyranizovaná spravedlnost, J. Přibáň - Rozhovor s K. Hvížďalou; Portál 2013)
Text příspěvku byl upraven 11.08.18 v 12:06
Spravedlnost má budoucnost a spravedlnost je pouze potud, pokud je možná událost, kterážto událost přesahuje kalkul, pravidla, programy, anticipace atd. Toto přesahování spravedlnosti přes právo a kalkul, přesahování neprezentovatelného přes to, co lze vymezovat, nemůže a nesmí sloužit jako výmluva případného vyhýbání se právně-politickým zápasům v rámci instituce a státu...Je-li nekalkulovatelná a darující idea spravedlnosti ponechána sama sobě, ocitá se příliš blízko zlu, dokonce ještě něčemu horšímu, neboť se jí vždy může zmocnit zcela zvrácené kalkulace. Jacques Derrida. (Tyranizovaná spravedlnost, J. Přibáň - Rozhovor s K. Hvížďalou; Portál 2013)
Něco vám řeknu - od doby, kdy jsem se přestala zajímat, kolik vydělám, nemám finanční tíseň. Když netlačíte na pilu, tak se to nějak zařídí samo a k vaší spokojenosti. Což neznamená, že máte ležet v posteli a koukat na televizi, ale když si budete dělat svoje, akorát bez stresu, tak to dopadne dobře.
...
Zuzana Navarová - Andělská počta
https://www.databazeknih.cz/knihy/andelska-pocta-359857
Naskočila do Land Roveru a jen mírně se podivila, že je tam
i pes. Olízl jí ruku.
„Jak se jmenuje váš pejsek?“
Lennox na ni pohlédl zhnuseně. „Je to pes, ne pejsek. Pastevecký
pes. Má velkou cenu.“
„A má jméno, nebo jen čárkový kód?“
Lennox se natáhl, aby psa pohladil, jak to dělal často, jakoby
bezmyšlenkovitě.
„Rozárka.“
Pojízdný krámek snů - od Jenny Colgan
Přečtěte si někde v kavárně pojednání o smrti a potom si na ně vzpomeňte, až budete ležet na smrtelné posteli s posledním pomazáním na čele, a uvidíte ten rozdíl.
Jaroslav Kolman-Cassius: Povídky pro Faiéky, povídka Krásná válka
https://www.databazeknih.cz/knihy/povidky-pro-faieky-81006?show=binfo
Text příspěvku byl upraven 31.08.18 v 21:47
Muži z románu jsou v pořádku. Vědí, kde je jejich místo. Člověk si může vybrat knihu, otevřít na té správné stránce, dát si dávku svého oblíbeného hrdiny - a pak ji zase vrátit do knihovny. Hotovo.
Víkend s panem Darcym
TEORIE CHAOSU
JÁ: Hele, znáš to starý přísloví „nepřipadám si jako jeho rodič, ale jako jeho dozorce“?
MOJE ŽENA: To není přísloví.
JÁ: Mělo by být.
APOCALYPSE DAD
Rozhovor s dobrým kamarádem, který se právě vrátil z otcovské dovolené.
JÁ: Tak co, jaký to bylo doma s dítětem?
ON: (Drbe se nervózně ve vousech, tu a tam se instinktivně ohlédne přes rameno, nepřítomně si mumlá) Hmm. Rozhodně. Skvělý. Nejlepší, co jsem zažil…
JÁ: A navázal jsi se svým dítětem trochu kont…
ON: (Ukáže zničeně na můj hrnek s kávou) Musíš to sakra stavět zrovna tamhle?
JÁ: Co?
ON: (Zběsile ukazuje) Musíš to kafe stavět zrovna tam? Dyť může spadnout a někoho OPAŘIT!
JÁ: (Nahlédnu pod stůl) Koho jako? Nikdo tam není…
ON: (Třeští oči) TEĎ tam nikdo není! Ale stačí vteřinka! Ty ... se zjevujou zničehonic! (Ticho)
ON: (Nutkavě bubnuje prsty do stolu, hledí do stropu) Ty se směješ, ale počkej, až se tam ocitneš ty. Bez někoho, kdo by tě podržel. Budeš z toho úplně paranoidní, to ti garantuju. Člověk si myslí, že ví, co je zač, člověk si myslí, že to má pod kontrolou, jenže hovno, oni jsou úplně neslyšní. Jako hadi…
(Ticho)
SPOLEČNÝ ZNÁMÝ, KTERÝ NEMÁ DĚTI: (Podívá se na mě. Dlouho si ho skepticky prohlíží.) Když jsi říkal, žes byl na „dovolené“, myslel jsi tím s dítětem, nebo u Vietkongu.
(Co by můj syn měl vědět o světě od Fredrika Backmana)
https://www.databazeknih.cz/knihy/co-by-muj-syn-mel-vedet-o-svete-332476
JO. TÁTA VÍ
Ostatní tátové to určitě umí vysvětlit nějak pěkně, pedagogicky.
Že přiletí čáp a tak.
No, ale, víš… Tvůj táta se do toho vysvětlování trošku zamotal, abych tak řekl. Táta měl poněkud přehnané ambice. Chtěl to pojmout jako realistickou story.
Táta to měl radši vzít jednoduše.
Táta ví.
Problém je v tom, že pokud budeš ve školce vykládat, co táta prováděl s čápem, tak reálně hrozí, že tátu zavřou. Jasný?
Takže táta to radši vezme od začátku a po pravdě.
Jo?
Tak jo:
...
(Co by můj syn měl vědět o světě od Fredrika Backmana)
https://www.databazeknih.cz/knihy/co-by-muj-syn-mel-vedet-o-svete-332476
Svět se ti bude neustále snažit nakukat, že všechny vlastnosti a dovednosti a povahové rysy člověka se dají rozdělit na „mužské“ a „ženské“. Ale já nevím. Tvou mámu bych samozřejmě přepral, to bez debat. A nebylo by to moc jako „gorila versus medvěd“. Spíš „gorila versus koala“.
Ale ve sprintu na šedesát metrů by mi to natřela. A je mnohem vtipnější než já. Z fleku bych vyjmenoval sto lidí, kteří by ji slepě sledovali do války. Mě lidi moc nesledujou ani na blbým Twitteru. To stojí za hlubší úvahu.
Pokud jde o lstivost, není to tak jednoznačné. Ona je chytřejší než já, to víme všichni. Ale já jsem ji získal za ženu. Takže si připadám, že mám přece jenom trošku navrch.
Všiml jsem si, že už jsi zjistil, že tvoje schopnost rozesmát ji na celé kolo ti dává šanci, že pokud zlobíš, tak ti to velmi snadno projde. Tuhle schopnost si pěstuj. Dotáhneš to s ní daleko. Já jsem to s ní dotáhl až sem.
A když se tvoje máma směje… ach Bože, nikdy jindy si nepřipadám tolik jako muž.
Takže je těžké vysvětlovat, co to znamená být mužem. Znamená to různé věci pro různé lidi. A různé věci s různými lidmi.
Když jsem byl v pubertě, lidi na mě ve všech možných situacích hulákali: „Postav se k tomu jako chlap!“ Bylo mi už hodně přes dvacet, když jsem pochopil, že opravdoví chlapi si taky umějí sednout, držet hubu a poslouchat. A přiznat omyl.
...
Co by můj syn měl vědět o světě od Fredrika Backmana)
https://www.databazeknih.cz/knihy/co-by-muj-syn-mel-vedet-o-svete-332476
Nemusíme navštívit léčebnu pro choromyslné, abychom se setkali s duševně narušenými lidmi.
Vesmírným blázincem je celá naše planeta.
GOETHE / citováno v knize Znovuzrození vraha /
Každý může mít svou diagnózu Dg.3XX.
Je to vždy&pořád otázka náhledu a interpretace resp. vůle a nevůle!
... Dražeb bylo dohromady dvacet sedm a na žádné z nich nechyběli obchodníci ani milovníci knih. Na každý, i na ten nejútlejší svazek, se přihazovalo a ne málo. Tam jsem se znovu přesvědčil o tom, jak zvláštní vášní je bibliofilie, a jak často, a když to říkám, nechci se tím nikoho dotknout, je vlastně proti přirozenosti a dokonce i proti umění. Všechno, co se nedá číst, se prodává za nesmyslně vysoké ceny, zatímco skutečně krásná literatura vyvolává u dražitelů jen pramalý zájem. Neví se vlastně, co určuje cenu knihy, nebo se to ví, ale nedá se to vysvětlit. Vždycky je to naprosto bezvýznamný detail, který nemá vůbec žádný význam ani pro umělce ani pro vědce, třeba dokonale zachovalá obálka, většinou strašlivě ošklivá, která hyzdí celkový dojem z knihy, nebo také poznámky, marginálie prvního pitomce, jemuž přišla do ruky, nebo také její řídký výskyt jdoucí až do naprosté neexistence knihy, protože o ni nebyl zájem ani jako o krásné dílo, ani jako o kuriózní dokument.
citát z povídky Pan Josef z knihy:
https://www.databazeknih.cz/knihy/prchajici-okurka-54809
Text příspěvku byl upraven 29.09.18 v 12:38
Zatím Dvoukvítek rychle zvedl víko Zavazadla a spěšně vytahoval těžkou černou skříňku.
„To je úžasné!“ volal přitom. „Tomu by u nás nikdo nevěřil!“
„Co to, u všech bohů, pořád vykládá?“ zeptal se pochybovačně seržant.
„Je moc rád, že ste nás zachránili,“ zalichotil mu Mrakoplaš. Úkosem se podíval na černou bedýnku a napůl čekal, že buď vybuchne, nebo začne vydávat podivné hudební tóny.
„Aha,“ řekl seržant. I on ovšem upíral oči na černou skříňku.
Dvoukvítek se na ně spokojeně usmál.
„Rád bych si pořídil obrazový záznam té události,“ řekl. „Mohli byste je propustit, aby se všichni postavili tam k tomu oknu na světlo? Bude to trvat jen chviličku. A, hm, Mrakoplaši?“
„Jo?“
Dvoukvítek vystoupil na špičky a šeptal mu do ucha: „Předpokládám, že víš, co to mám, ne?“
Mrakoplaš upřel oči stranou na černou skříňku. Na přední straně z ní uprostřed vyčuhovalo podivné skleněné oko a na zadní malý knoflík.
„Nó, né tak docela.“
„Je to přístroj na rychlé zhotovování obrazů,“ sdělil mu Dvoukvítek. „Je to úplně nový vynález. Jsem na něj opravdu pyšný, ale podívej se, chtěl jsem říci, jaksi, doufám, že tihle pánové tím nebudou dotčeni. Mohl bys jim to nějak vysvětlit? Samozřejmě, že jim dám nějakou náhradu.“
„Má bedýnku, ve který je trpaslík a ten mu tam maluje obrázky,“ vysvětlil Mrakoplaš strážným v krátkosti o co jde. „Udělejte, co po vás ten blázen chce, a von vám dá zlato.“
Strážní se začali nervózně usmívat.
„Tebe bych chtěl mít na tom obrázku taky, Mrakoplaši. Tak, teď je to v pořádku.“ Dvoukvítek znovu odněkud vytáhl to zlaté kolo, kterého si Mrakoplaš všiml už jednou předtím, zahleděl se na jeho odvrácenou tvář a tiše si zamumlal: „Třicet vteřin by mělo stačit,“ a obrátil se ke skupince. „Usmívejte se prosím!“
„Smějte se,“ zachrčel Mrakoplaš. Z černé skříňky se ozval šum a bzukot.
„Výborně!“
Barva kouzel od Terryho Pratchetta
https://www.databazeknih.cz/knihy/uzasna-zemeplocha-barva-kouzel-452
Pouta.
Jsou to neviditelné vazby, které nás pojí k druhým- mrtvým či živým -
jsou to šeptané sliby, jejichž odezvu neznáme, mlčenlivá věrnost,
jsou to dohody, které jsme nejčastěji sjednali sami se sebou,
příkazy, které jsme akceptovali, aniž jsme je chápali,
dluhy, jež uchováváme v hlubinách své paměti.
Jsou to zákony dětství, dřímající hluboko v nás, hodnoty, v jejichž jménu
dodržujeme nepsaná pravidla, základy, které nám umožňují odolávat,
nečitelné principy, jež nás sžírají a blokují.
Naše křídla i naše obojky.
Jsou to odrazové můstky, od nichž se odvíjí naše síla, i příkopy, v nichž
pohřbíváme své sny.
Delphine de Vigan - Pouta
"Odpouštím Ti." Pravděpodobně jedna z nejtěžších vět, která léčí, i když není slyšet. Odpuštěním se otevírají stavidla lásce. Lásce k sobě. Lásce k ostatním. Lásce k životu. Spouští se hojivý proces v našem srdci. To se do té doby, než probudíme naše uvědomění, mohlo utápět ve smutku, zášti, vzteku a výčitkách.
Naše osobní nastavení mohlo být v určitých chvílích ovlivněno hluboce zakořeněnou bolestí, hořkostí či sarkasmem. Pod tíhou tohoto vlivu nejsme schopni se plně uvolnit, žít v klidu a harmonii.
Nikdy nelze očekávat, kdy zahořklý kostlivec bude příčinou další naší reakce, za kterou bychom mohli později cítit výčitky. Další myšlenkový řetězec vyčítavého chování vůči sobě a ostatním.
V tomto čase všichni procházíme hlubokou katarzí, transformací, jež mění nás a naše životy. Stará dogmata padají, objevuje se stále více informací, které dříve byly skryté. Vědomí lidstva se probouzí, čistí se naše energetické pole, na planetu Zemi proudí stále vyšší vibrace Lásky a Světla. Celkový děj je zodpovědný za pozvedání lidského vědomí, které je založeno na LÁSCE a PRAVDĚ.
Vše, co potřebujeme pustit v souvislosti s touto transformací, si žádá svoji pozornost. Pustit se všeho, co s námi není v souladu, co již není užitečné v souvislosti s osobní expanzí.
Úryvek z knihy ŽIVOTNÍ NADHLED (Cesta ke smysluplnému a naplněnému životu)
https://www.databazeknih.cz/knihy/zivotni-nadhled-383101
"potřebuju nějaký normální život. ...
jako by člověk mohl prostě dojet do obchodu a nějaký život si koupit. podívat se na lesklou krabici, nakouknout do průhlednýho okýnka, zahlídnout tam sám sebe v tom novým životě a říct si: „týjo, vypadám mnohem šťastnější – myslím, že tenhle nový život si vezmu!“ odnést ho k pokladně, oskenovat a zaplatit kreditkou. jo, kdyby to bylo tak snadný, tak jsme všichni blažený – no ale nejsme."
https://www.databazeknih.cz/knihy/will-grayson-will-grayson-261759
"Překlady, poučil ho Gísli, jsou tak důležité, že se to těžko dá vyjádřit slovy. Obohacují člověka a v jistém smyslu mu dodávají další rozměr, pomáhají mu lépe rozumět světu, pochopit sebe sama. Národ, který málo překládá a všechno čerpá jen z vlastních úvah, je omezený. Je-li k tomu navíc i početný, stane se nebezpečný ostatním, protože kromě jeho vlastních myšlenek a zvyků je mu téměř vše ostatní cizí. Překlady dodávají člověku, a tím i světu, větší rozhled. Pomáhají ti chápat vzdálené národy. To, co člověk chápe, nemůže tak snadno nenávidět a už se toho tolik nebojí. Porozumění může člověka zachránit před sebou samým. Porozumění ti otevře oči, a pro vojevůdce pak bude těžší přinutit tě zabíjet. Nenávist a předsudky, abys věděl, nejsou nic jiného než strach a neznalost, to si klidně zapiš."
https://www.databazeknih.cz/knihy/lidske-srdce-335399
Pustím tě do svého srdce,
ale očisti si boty, než vejdeš.
(Láskou ji nespoutáš - Atticus)
https://www.databazeknih.cz/knihy/laskou-ji-nespoutas-371901
Text příspěvku byl upraven 03.11.18 v 23:03
Rozkošná ukázka dobové konverzace a literatury 30.let minulého století (i když je vysoce pravděpodobné, že takováto motivace ke spisovatelství trvá dodnes):
"A jak jste se stal spisovatelem?" vyptávala se cestující dáma.
"Tak, jako se někdo stane kokotou. Nejprve to děláme pro vlastní požitek, potom pro požitek ostatních; jednoho dne nalezneme někoho, kdo platí za toto obtěžování, a pak se pokračuje již jen za plat."
https://www.databazeknih.cz/knihy/urazka-mravopocestnosti-288579
Hudba nezná hranic.
Hudba jsou dveře a duše dokáže prostřednictvím hudby utéct daleko.
I kdyby jen na pár minut.
A každý, kdo poslouchá, je svobodný.
Každý, kdo poslouchá, je někde vysoko.
Amy Harmonová - Z písku a popela
Když hraješ, slyším, jak se z tvých strun zvedá můj život ...
Uprostřed halasu na konci roku vyplněného úspěšnou prací jsem si trpce uvědomovala prázdnotu svého srdce. Vášnivě jsem i nadále toužila po tom ostatním, co jsem nedovedla definovat, protože jsem odmítala dát tomu jediné správné jméno: štěstí.
*
Moje ruce zůstávaly prázdné a já se pokoušela obelstit své zklamání namlouvajíc sama sobě, že jednou budu mít všechno i že nic nestojí za to.
*
A pak, potkalo mne znenadání veliké štěstí. Tváří v tvá téhle budoucnosti jsem najednou už nebyla sama. Muži, na nichž jsem až dosud lpěla - Jacques, a v menší míře Herbaud - byli lidé jiného druhu než já: trochu lehkomyslní, přelétaví, poněkud nesoustavní, poznamenaní jakýmsi smutným půvabem. Bylo vyloučeno komunikovat s nimi naprosto bez výhrad. Sartre odpovídal přesně tužbám mých patnácti let: byl to dvojník, v němž jsem nalézala i všechny své mánie, rozžhavené do běla. S ním se dokáži vždycky dělit o všechno. Když jsem ho začátkem srpna opouštěla, věděla jsem, že už nikdy nevypadne z mého života.
Simone de Beauvoir - Paměti spořádané dívky
(https://www.databazeknih.cz/knihy/pameti-sporadane-divky-25986)
Sladké jsou tóny, které k uším znějí
však sladší ty, jenž vnímáme jen v duchu...
John Keats - Obrys krásy
Vložit příspěvek