Adam a Eva v literatuře a písni
Dva první bibličtí světoobčané jsou stále populární a mnoho spisovatelů, básníků a písničkářů se o nich ve svých dílech zmiňuje. Zde můžete své nálezy zveřejnit ku potěše všech knihomolů, neboť od naší Pramáti a jejího muže vše začalo, a to není jen tak, že? Bez nich bychom si tu dnes nepsali!
Abych snad začal přímo od Ráje, začnu Werichovým textem k písni Množení:
Stvořil Evu a Adama
řek Evě ať Adama ráda má.
Adam řek: Co tě to napadá?
Jí to připadá jako záhada.
A tak se obrátila na hada.
To co jí řek had
těžko věděti.
Zato víme na betón,
že chtěla děti!
I řek Adam pojď ven,
pro nás už Ráj není,
nastává den
lidského množení!
I počat byl Kain a počat byl Ábel
a ti pak počali ty, co počali Bábel
a počat byl žebrák a počat satrapa
a počati byli i ti co věří na čápa...
(Z muzikálu Divotvorný hrnec, hudba Burton Lane, úryvek)
Mě Adam a Eva zaujaly v této knize:
https://www.databazeknih.cz/knihy/zpev-drozda-60771
Asi proto, že jsem to tam nejdřív vůbec neviděl. Vůbec. A přitom to tam je.
Jablko je symbolem pokušení: A Hospodin Bůh člověku přikázal: "Z každého stromu zahrady smíš jíst. Ze stromu poznání dobrého a zlého však nejez. V den, kdybys z něho pojedl, propadneš smrti."
Ale had přesvědčil ženu a ona svého druha a oba pojedli, a tak začaly problémy lidského páru. Bible však neříká, že ovoce bylo jablko. Předpokládá se, že církevní otcové - žijící v celibátu a misogynové - vybrali jablko jako zakázaný plod, protože když se rozkrojí uprostřed, objeví se semínka rozložená do tvaru lůna, část anatomie, kterou zlořečená Eva použila při svádění dobráka Adama... V každém případě je pověst jablka v milostných sporech celosvětová. Jablko se používalo v mnoha magických nápojích, nápojích lásky a okouzlení. Jablečné alkoholické nápoje jako calvados a mošt jsou povzbuzující a věří se, že omlazují.
(Isabel Allende: Afrodita, kap. Zakázané ovoce)
Eldar80 : Úplně vám rozumím ve Zpěvu drozda je víc " věcí " k nadšení. A navíc máte úplnou pravdu, skvělé doporučení. Byla jsem na tom při čtení podobně....
Mně se nejvíc líbí, jak Roark Bradford vysvětlil, že k utržení (a zakázané konzumaci) ovoce poznání došlo v podstatě nešťastnou náhodou. Eva viděla hada, popadla šutr a flákla jím po něm, jenže "Eva byla správná ženská, ale byla to konec konců jen ženská. A jaktěživi jste neviděli ženskou, která by se dovedla strefovat. Tak Eva také netrefila hada, ale zato trefila jabloň. A z jabloně sletělo velké, červeňoučké jablko, zrovna na zem před Evu."... Evu to překvapilo... "Nechtěla jsem je srazit", řekla si, "ale když už padlo, nemohu je pověsit na jabloň zpátky. A nechat je ležet, přijdou prasátka a sežerou je, a ono je tak pěkné, že je ho pro prasátka škoda".
Tady to prosím vidíte! Rozumná hospodyně odmítá plýtvat ovocem a jen kvůli tomu ji i s manželem vyhnal Hospodin z ráje!
Text příspěvku byl upraven 01.02.21 v 16:28
Možná to bylo tak, jako v téhle anekdotě:
˝Bože, já jsem tak nešťastná!˝ zvolala Eva v rajské zahradě.
˝Co se děje, Evo?˝ zeptal se Bůh.
˝Vím, že jsi stvořil mě a tuhle krásnou zahradu. Ale jsem sama - a už mě nebaví jíst jablka.˝
˝Dobrá, v tom případě ti stvořím muže,˝ odpověděl Bůh.
˝A co je to muž?˝
˝To je chybující bytost s agresivními sklony, obrovskou ješitností a neschopností poslouchat. Ale je velký, rychlý a svalnatý. Je vynikající v boji, v kopání do míče a v lovu zvěře - a není špatný v posteli.˝
˝To zní skvěle,˝ zaradovala se Eva.
˝Mám ale jednu podmínku,˝ upozornil ji Bůh.
˝Musíš ho nechat, ať si myslí, že jsem stvořil nejdřív jeho.˝
Text příspěvku byl upraven 01.02.21 v 15:24
Vybavuji si
Adam stvořitel (Čapkové)
Evin deník ( M. Twain) nevím, jestli to není jiné Twainowo dílo, ale vybavuje se mi krásná poslední věta něco ve smyslu : "Všude, kde jsi byla ty byl Ráj" Adam u Evina hrobu
Text příspěvku byl upraven 01.02.21 v 17:40
Můžu přidat i jednu odbornější k zamyšlení? Z anotace kopíruji:
Kde byl v biblickém příběhu Adam, když had pokoušel Evu? Byl Adam s Evou celou dobu, když ji had obelhával? Stál vedle své ženy a slyšel každé slovo? Pokud ano, musíme si položit zásadní otázku: Proč nic neřekl? Adam mlčel...
https://www.databazeknih.cz/dalsi-vydani/adamovo-mlceni-455100
Text příspěvku byl upraven 01.02.21 v 17:39
Dáma s hrnstjm:
K tomu má Roark Bradford taky co říct. Jak jsem už zmínil, Eva omylem srazila jablko ze stromu a napadlo ji, že by byla škoda, kdyby je sežrala prasátka.
...
A tak si kousek ukousla.
„No, za moc nestojí,“ řekla si. „To jsem zvědavá, jestli to Adam bude jíst?“ Donesla jablko
Adamovi, který zrovna oral, a dala mu jablko.
„Já jabka nerad, holka,“ řekl Adam. „Proč mi nenabídneš něco, co rád?“
„To se ví, ty jabka nerad,“ řekla Eva. „Ty vůbec nikdy nic nerad, co já ti dám. Ty si to vždycky musíš dlouho rozmejšlet než něco rád,“ a Eva začala plakat a řvát na celé kolo.
„Ale jdi, přece nebudeš plakat, zlatoušku?“ chlácholil ji Adam. „Vždyť já jen tak špásoval. Dej mi ukousnout.“
„A zrovna ne,“ křičela Eva. „Ty jsi hrubý a sprostý – když chceš vědět, jaký jsi. Týráš mě, poněvadž já jsem jen ubohá, malá, slabá ženská a ty jsi velký, silný muž. Nedostaneš nic!“
„Ale miláčku, takhle nesmíš mluvit,“ mluvil Adam. „To se přece nedělá, blázínku. Já jsem to přece nemyslil doopravdy. Dej mi ukousnout kousek jabka a já ti koupím nové šaty.“
Well, když mužský začne ženské mluvit o nových šatech, musí být připraven na nejhorší. Eva tedy přestala plakat a Adam snědl jablko a koupil jí nové šaty. Tím to však neskončilo.
Pán Bůh spatřil na Evě nové šaty a brzy věděl, kolik uhodilo. A moc se rozhněval, protože si přece nevzal do služby člověka proto, aby mu chodil na jablka. Zrušil kontrakt s Adamem, vyrovnal se s ním a vzal si svého osla, co Adamovi půjčil, a Adama i s Evou vyhnal. A zanedlouho už o Adamovi bylo slyšet, že se dole v přístavu uchází o nádenickou práci za šedesát centíků denně.
Takže v tom nakonec jeli oba! :))
Text příspěvku byl upraven 01.02.21 v 17:45
Kdo si pamatuje tuhle Suchého píseň?
TAK JAK TEN ADAM
Zjištěno je prý vědecky a dokázáno svědecky
Že člověk musí mít někoho rád
Už přece za dob Adama byla tu Eva s vnadama
Ten případ jistě račte všichni znát
A proto že ani já nejsem výjimečný
Vetřel jsem se do přízně jedné hezké slečny
A právě tak jako ten Adam pod tíhou její
Krásy padám a je mi přitom do zpěvu
Slečna jestli se nepletu chodila v černém
Korzetu a pyšnila se jak je útlá v pase
Když vítr nohy bezděčně odkryje slečně
Skutečně já myslím že snad utonu v té kráse
A kdybych vám chtěl popsat ještě její boky
Potřeboval bych na to aspoň čtyři sloky
A právě proto jak ten Adam pod tíhou její
Krásy padám a je mi přitom do zpěvu
Křivka jejího ramene byla by hodna kamene
A sochařova mistrovského majzlíku
Stejně tak hrdě vypjata dvě běloskvoucí
Poupata kvetoucí nevině ve stínu krajzlíku
To všechno to jsou bezesporu její klady
Se kterými si člověk někdy neví rady
A právě proto jak ten Adam pod tíhou její
Krásy padám a je mi přitom do zpěvu
Zjištěno je prý vědecky a dokázáno svědecky
Že člověk musí mít někoho rád
Už přece za dob Adama byla tu Eva s vnadama
Ten případ jistě račte všichni znát
Ta slečna kterou jsem vám tady pracně popsal
Za tou jsem jako blázen dnes a denně hopsal
Pod tíhou krásy toho hada dneska už jiný
Adam padá a je mu přitom do zpěvu
Pablo 70, písničku pamatuju. Na to, abych chodila do Semaforu jsem byla malá, ale rodiče tyhle poklady měli na gramodeskách.
Zajímavý je i názor o moudré Evě:
Moudrost stojí za každou oběť. Podívejme se pozorně na příběh o Evě v zahradě Eden: "Když žena viděla, že je to strom s plody dobrými k jídlu, lákavý pro oči, strom, který je zdrojem moudrosti, vzala z jeho plodů a jedla. Dala také svému muži, a on též jedl." (Genesis 3.6)
U Evy, na rozdíl od jejího muže , tomu nebylo tak, že by si jednoduše vzala ovoce a snědla ho. Dlouho a usilovně o tom přemýšlela. Nejprve pochopila, že plody stromu jsou dobré k jídlu, tj. pochopila, že uleví jejímu hladu. To ale nestačilo k tomu, aby porušila zákaz, který je zapovídal jíst. Pak si uvědomila, že ovoce je krásné, že uspokojuje její touhu po estetičnu. Ale i to nestačilo, aby ji to motivovalo k porušení Božího nařízení. Až tehdy, když pochopila, že ovoce ji učiní moudrou, vzala z jeho plodů a jedla. Nebyl to hlad, touha ani vášeň, co ji motivovalo, ale samotná moudrost. Měli bychom být ochotni učinit totéž.
(Rabi Rami Shapiro - Chasidské povídky)
Je však i tradičně záporný výklad o úloze jablka, který se odrazil i v jeho latinském názvu, který vás dozajista překvapí:
Jak je to s pověstným jablkem, které Adam a Eva jedli a byli proto vyhnáni z ráje? V Bibli se nemluví o jablku, ale o ovoci ze stromu, z něhož Bůh zakázal jíst. Slovo jablko se však v latině shoduje s výrazem pro zlo, v obou případech je to slovo malum.
Dnes jazzové překvapení: jak Adam a Eva měli první blues - Adam and Eve Had the Blues (1925).
https://www.youtube.com/watch?v=TSaNBBPN-5I
When Adam and Eve were in the Garden of Eden
They didn't know until the good Lord was done.
Eve looked around and soon she found
Just what it was all about.
Eve called her husband and he got close to her side.
"There's a tree of fruit and it will make us wise."
Eve said "let's eat some fruit the good Lord is gone."
Adam said "yes it won't take us long."
When Adam and Eve ate the fruit from the good tree
Of which the good Lord forbid them not
They committed sin and trouble began.
We are having some trouble yet.
The Lord said to Adam also said to Eve
"You two have taken fruit from the forbidden tree."
Eve said "Good Lord don't blame for me.
Because every women's wild about the good old fruit."
When Eve ate the fruit from the tree she was refused.
Adam and Eve had the blues.
The Lord said to Adam also said to Eve
"You two have sinned that sin with the forbidden tree."
Adam said to Eve "I know you are wise
Yes I like that fruit I'll use it 'til I die."
When Eve ate the fruit from the tree she was refused.
Adam and Eve had the blues.
Dějová linka jasně dokazuje, že Eva Adama navedla, jakmile se Pán trochu vzdálil a spolu pojedli zakázaného ovoce. O hadu ani slůvko! Když se Pán rozzlobil, odvětila: „Dobrý Pane, neviňte mě. Protože každá žena je divoká po starém dobrém ovoci. “ Pán tedy, že si to odskáčou, ale Adam mu řekl, že přestože je Pán moudrý, jemu se to zalíbilo a toho divokého ovoce se do smrti nechce vzdát. No a pak z toho měli oba svoje první blues...
Zpívala vám bluesová zpěvačka Hociel Thomas z Texasu, hrála kapela Louise Armstronga!
O lidé! Nejste podobni
pramatce Evě ve svém snění?
Co dáno vám, to nechcete,
leč neustále tíhnete
k zmiji a k tajemnému kmeni:
jíst z plodu zakázaného...
Ráj rájem není bez něho.
(A. S. Puškin - Eugen Oněgin, hlava 8. , XXVII)
Když bylo Puškinovi 18 a dostal se z carského lycea do Petrohradu (1817), začal pořádat pitky s přáteli: "nepřetržitě střídá karban se šviháckými důstojníky a celonoční orgie s herečkami opery, při kterých se inscenují živé obrazy VYHNÁNÍ ADAMA A EVY Z RÁJE či ZKÁZA SODOMY A GOMORY, a které pro Puškina několikrát končí v horečkách na pokraji nervového vyčerpání."
(ARION. Petrohrad 1817)
Divoký, co?
Básníci sní o štěstí prvních lidí (A+E) v ráji:
Smyslnost, zbavená smutku jak v dobách před vyhnáním,
od úst k ústům pluje,
opojná vůně mýtu lne jak světlo k paním
a něžně je modeluje.
(Ivan Blatný - Vlahý a barevný podvečer. In.: Paní Jitřenka)
Adamův pohled zleže
Když vášnivě se odléváme
do svého sousoší,
tak těsného, že meč
na ostří svém nám stlal,
a vdechujem si supějíce nesmrtelnou duši —
jak nad námi by někdo stál…
A čekal, až se vzruší.
Když vášnivě se odléváme
do svého sousoší,
celý se vpíjí a okouší
z našeho temného vína.
Zná tebe i mne,
a jestli vůbec vane,
pak pouze naším dechem;
jen jím se znova vzpíná.
On vždycky s růží za pasem,
která i vůní raní,
ví, že v tom smrtelném zápase
vypouštíme i duši.
A čeká, až zemřem — aspoň na chvíli
k slastnému konci hnáni.
Čeká, až on v nás zakvílí
z onoho temného vína.
Neboť už trochu líná
náš drahý stvořitel.
Však ve výparech našich těl
se zase skoro tuší
a pluje nad vodami. —
S mým žebrem v zubech!
(O. Mikulášek - Adamovo žebro)
Když uvažuji o tom, co se děje s naším lidským rodem, když myslím na rekordy v hlouposti a zlu, k nimž dospělo naše století, ve kterém jsme se naučili spalovat se v pecích po miliónech a konečně se dopracovali k možnosti vzít život řekám, lesům a mořím, docela určitě vím, co by mi Borges řekl, a vím, že by mu v hlase zněl smích: "Vidíte, člověče? Tohle Scholem nevěděl a rabbi to nikdy nepochopil, že Jahve, když vdechl Adamovi život, cítil přesně totéž: že k svému zklamání stvořil vlastně blba..."
(Abel Posse - Osobnost Jorge Louis Borges)
Ráj je vždy jen věcí volby.
Každý klidně smí
vlastnit Eden, i když je to
Adam a vyhnaný.
(Emily Dickinson - V zahradě)
Zrovinka čtu Jatka č.5. Autor smýšlí o A+E absolutně kladně!
Byl to znamenitý voják... Holínky byly takřka vším, co na tomhle světě vlastnil. Byly jeho domovem. Anekdota: Jednou ho jeden rekrut pozoroval, jak své zlaté holínky voskuje a blýská kostí, desátník mu strčil jednu holínku pod nos a řekl: "Když se do ní pořádně podíváš, uvidíš tam Adama a Evu." Billy Pigrim tuhle anekdotu neslyšel. Jak však ležel na černém ledu potoka, zahleděl se Billy do patiny desátníkových holínek a uviděl v jejich zlatých hlubinách Adama a Evu. Byli nazí. Byli tak nevinní, tak zranitelní, tak úzkostlivě slušní. Billy Pilgrim k nim zahořel láskou.
A ještě jeden vynález autora: děj puštěný pozpátku.
Američtí letci odevzdali uniformy, vrátili se do školních lavic. A Hitler se stal nemluvnětem, předpokládal Billy Pilgrim. To už ve filmu nebylo. Billy extrapoloval. Všichni se proměnili v kojence a celé lidstvo bez výjimky biologicky osnovalo zrod dvou dokonalých lidí, kteří se jmenovali Adam a Eva...
(Kurt Vonnegut - Jatka č. 5)
Adam se Samsonem,
David s Šalamounem
moudří a silní byli dosti,
podlehli ženské mazanosti.
(Friedank, přelom 12/13 stol.)
Vložit příspěvek