Adam a Eva v literatuře a písni

Ve vznešeném Božím plánu spásy jsou také tři věci: na místě neposlušného Adama nastoupil poslušný nový Adam, Ježíš Kristus. Na místo pyšné Evy nastoupila pokorná nová Eva, panna Maria. Na místo stromu v zahradě Eden nastoupil kříž.
(F. J. Sheen - Sedm slov ukřižovaného)

„...Vlastně je to hra o stvoření nového světa. Toto je stručný obrys děje: Hra se počíná koncem světa. Zbývá jen jediný člověk, Adam. Je to nihilista slovanského typu, který zničil vše pro zlo, které je v lidech a věcech obsaženo. Říká, že vše je špatné a bylo by lépe, kdyby vše zaniklo. Když potom hledí na spoušť, kterou jeho čin způsobil, promluví k němu shůry Hlas – snad Boží hlas -a káže mu, aby tvořil znova. Když se Adam ptá, nač to nové tvoření, odpoví Hlas: Je to tvůj trest.
Nato tvoří Adam nejprve nadlidi, ale pokus se nezdaří a Adam je zničí. Pak tvoří nejkrásnější ženu, ženu se všemi vlastnostmi ideálu. Ale i ta ho zklame, i zničí ji. Konečně stvoří Adam své Alter Ego a spolu pak začnou vytvářet novou společnost. Ale brzy je jasno, že Adam bude nespokojen každým svým pokusem, a v záchvatu omrzelosti zničí i Alter Ego i novou společnost.
Pak je Adam zase sám a dumá nad troskami toho svého světa. Hlas shůry se táže: A zničil bys svět znova? Adam zhořklý svou zkušeností, odpovídá: Ne. A Hlas odpovídá: Já také ne.
(Z rozhovoru s Karlem Čapkem o hře Adam stvořitel, Observer 31.10.1936. In.: Karel Čapek – Divadelníkem proti své vůli)

Topoly voda pocáká.
A letní den tu do rybníků
naházel shůry oblaka
jak sítě plné potápníků.

Jak nevod blankyt natažen
a v nebi tomto jako v míse
hemží se hejno mužů, žen
a nahé děti máchají se.

Teď vyšlo z vody nablízku
šest žen a zašlo do vrboví.
Ždímají plavky na písku,
smějí se kůží, gesty, slovy.

Prsteny příze v chichotu
svíjí se, plazí, jako zmije.
Možná, že v mokrém trikotu
had pokušitel zalezlý je.

Ó ženo, tento okamžik
kdo prožil, oči neotevře.
Jsi celá jako hrdla vzlyk,
když vzrušení je náhle sevře.

Jsi jako náčrt, koncept jen,
jak řádka z cyklu načatého.
Jak by tě vážně zrodil sen,
jako bys vznikla z žebra mého.

A ihned se mi vysmekla
z objetí mého, z prázdných rukou,
zmatená, nahá, uleklá,
mužského srdce dech a tlukot.

(Boris Paternak - Eva)

Už zase obchází jako vzduch
promoklý na kůži paliče,
nebo jako okolí pivovaru, když sladují...
Vidím ji dobře čárou, tím říznutím
černého diamantu Adamova
do skla panenství...

(Vladimír Holan - Smrt. In.: Bolest)

PS: báseň jsem objevil v den, kdy jsem se dozvěděl, že V.H. zemřel...

Osvobozující smích. Prarodičům Adamovi a Evě sotva bylo čemu zasmáti se v ráji. Smích přišel asi po tom, po vyvržení, když už nebyli v ráji: při potu tváře na tvrdé zemi.
(Josef Čapek - Psáno do mraků)

...Jakmile začal jsem líbat mou krásnou Arsiti
přiletěli nádherní ptáci
snovači rajky okolo její hlavy jako svatozář
i datlové s rudou čepičkou
také v ráji

a všichni ptáci začali klovat z jablka Evy
z toho jablka věčnosti
které nikdy neubývá

z toho jabka marnosti
které nikdy neubývá

z jablka věčného prokletí
které se kroutí okolo celého rovníku
a propadá skrz všechna staletí

z jablka na němž jsou znát
otisky zubů Šalamouna...

(K. Biebel: Nový Ikaros)

Hřích! Slyšeli jsme to hrozné slovo a krčili jsme se. To nebylo slovo. Byl to had. Týž had, který svedl Evu. A teď lezl z katedry učitele a otvíral tlamu, aby nás polkl. Krčili jsme se v lavicích a nebylo slyšet ani slovo.
(N. Kazantzakis - Hlášení El Grecovi)

„Bylo zlý, když Adam a Eva snědli ovoce ze stromu poznání. Bylo zlý, když pak pochopili, že jsou nahý a naučili se stydět se a toužit. A byli vyhnáni z Ráje a jeho brány se za nima zavřely. Nebejt toho, nikdo z nás by nemusel zestárnout a mít nemoci a umřít.“

(Daniel Keyes - Růže pro Algernon)

"My dva jsme jako dva první lidé, Adam a Eva, kteří se neměli čím zakrýt na počátku světa, a teď jsme stejně vysvlečení a bezpřístřešní na jeho konci. A my dva jsme poslední vzpomínkou na všechno to nesmírně veliké, co bylo vytvořeno za mnohá tisíciletí, která uplynula mezi nimi a námi, a na památku těchto ztracených zázraků my dýcháme a milujeme se a pláčeme a držíme se jeden druhého a jeden k druhému lneme."
(Živago Laře. In.: B. Pasternak - Doktor Živago)

Fénix je dvojice - Adam
a Eva - která je i není první.

(Motto k básni Fénix. In.: Paul Éluard - Nepřerušená poezie)

Lepší Tomáš nežli Adam.

(České přísloví. F.L.Čelakovský - Mudrosloví národu slovanského ve příslovích)

Ach, kojení! Láskyplně pozorovala rybí pohyby bezzubých úst a představovala si, že do synáčka vtékají s mlékem i její myšlenky, představy a sny.
Byl to rajský stav: tělo smělo být plně tělem a nemusilo se zakrývat fíkovým listem; byli ponořeni do nedohledna klidného času; žili spolu jako žili Eva s Adamem, dokud neokusili jablka ze stromu poznání; žili ve svých tělech mimo dobro a zlo; a nejen to: ani krása a ošklivost se v ráji neodlišují, takže všechno z čeho se tělo skládá, nebylo pro ně ani krásné ani ošklivé nýbrž slastné; slastné byly dásně, i když byly bezzubé, slastné bylo prso, slastný pupek, slastná byla maličká zadnička, slastná byla střeva, jejichž činnost byla bedlivě sledována, slastné byly chloupky rašící na směšné lebce. Starala se pečlivě o synovo blinkání, čurání a kakání a nebyla to jen ošetřovatelská starostlivost dbající děckova zdraví; ne, starala se o všechny pochody jeho tělíčka s vášní.
(Milan Kundera - Život je jinde)

Visel jsem nad pošmourným západem slunce a prýštící nocí, skřípal jsem zuby a svolával všechny démony své touhy u zábradlí pulzujícího balkónu: každým okamžikem se chystala vzlétnout do meruňkové a černé vlahé noci a náhle skutečně vzlétla a vzápětí se osvětlený obraz pohnul a Eva se opět proměnila v žebro a v okně byl jen polonahý obézní muž, který si četl noviny.
(Vladimír Nabokov - Lolita)

Balada

Podivný host na dlani mi přistál:
zda to holubice nebo krystal?

Zda to sněžný křemen nebo skřivan
na ruce mi leží, jasem skrýván?

Hebká sova rozžhavených zraků,
omámení lijící květ máku?

Ne, však plod to s Hadova je Dřeva.
Dala jej v dlaň matka smutná Eva.

Křížem žehnaný plod smrti mojí:
tvrdý jest a Satan se ho bojí.

(B. Reynek. in.: Rty a zuby, 1969)