Filosofování pod starým mohutným dubem

Lenka.Vílka: Já si přečtu třeba něco o autorech, ale jinak jejich sociální sítě atd. nesleduji, takže většinou takhle o jejich chování a názorech toho zas tak moc nevím, takže s tímhle problém nemám.

To mám takhle s Patrikem Hartlem - s tímhle člověkem mám určitý problém, nedávám ho, když ho někde vidím v televizi nebo tak. Četla jsem od něj kus knihy Okamžiky štěstí a nedočetla, přišlo mi to jako strašná blbost, pro mě ztráta času. Takže tady nemusím autora oddělovat od jeho tvorby a prostě to nečtu. O dalších v mé četbě nevím, zamyslím se.

Když si přečtu od autora, kterého nemám v oblibě, dílo, které se mi líbí, beru to jako příjemné překvapení. A jsem schopen uznat, že podle mého názoru se mu tohle dílo povedlo.
(edit: oprava chybky)

Text příspěvku byl upraven 25.10.22 v 07:22

"Někdy jídlo a laskavost opravdu stačí, aby se člověk zvedl a šel." - Poslední zelené údolí, Mark Sullivan. Krásný a bolestný příběh, doporučuji :-)

Marika: To si určitě přečtu, díky.

denib - jsem teprve v půlce, čtu to pomaleji, než bych chtěla, ale přesto je to zase jeden z těch příběhů, který si budu dlouho pamatovat.

Tak co, jaký máte podmínky na pozorování zatmění slunce? U nás lehce mráčky teď, ale když to po jedenácté začalo, tak kolen nic nebylo. Moc hezký :)

Jéé, já o ničem netušila.

Pozorovala jsem, bylo vidět krásně, moc hezké to bylo.

Máme souseda, amatérského astronoma, postavil před domem veliký dalekohled s padesátinásobným zvětšením. Každý, kdo šel okolo se mohl podívat. Po obloze se honily veliké mraky, takže jsme chvíli viděli, chvíli ne. Byla to paráda.

Marika: Na Poslední zelené údolí se těším. :-)

Eicheriku- to je dobře, myslím, že se ti to bude líbit.

Marika: Chata v horách vypadá zajímavě. Myslím, że jí zkusím. :)

Text příspěvku byl upraven 26.10.22 v 15:04

keri.H - taky jsem zvědavá, teď jsem na ni narazila a zjistila jsem, že autorku vůbec neznám a víc jejích knih vypadá slibně.

Marika: Koukám, že se chystáš na V Brooklynu roste strom. Doporučuji, skvělá kniha.

denib - ano chystám, ale zjistila jsem, že ji v knihovně nemají a tak jsem koukla tady na bazar a jedna tam byla za dobrou cenu, tak už mi jde poštou :-)
Včera jsem zjistila, že je podobná Andělinu popelu, která se mi moc líbila, tak jsem do toho šla, snad nebudu zklamaná.

Text příspěvku byl upraven 27.10.22 v 08:02

Muž bydlel čtyři roky v nákupním centru a nikdo o něm nevěděl. Stihl si postavit ložnici i obývák

O něčem podobném pojednává povídka Večerní prvosenka Johna Colliera z roku 1940. :-)

Kdyby se někdo nudil, tak doporučuji Kabinet kuriozit Guillerma Del Tora. Je to na Netflixu. Nebo (co si budem holt) kdekoliv, kde je všechno ostatní.
Antologie hororových povídek. Některé jsou původní, něco u nás bohužel nevyšlo, ale taky tam jsou věci, které zná každý. Jako třeba Hřbitovní krysy nebo Pickmanův model. Taky Sny v čarodějnickém domě, ale tenhle kousek jsem ještě nečetla, tak uvidíme. Jsem v polovině a zatím naprostá spokojeni :)

Není špatné si připomenout staré hororové povídky. :-)

Eicherik: Hned ta první od Guillerma byla z přítomnosti a působila jako stará škola. Takže super :)

Lenka: Myslíš Guillerma del Toro?

Eicherik: jo, jo. Je sestavovatel, průvodce a něco do toho i napsal :)

Lenko, díky za Kabinet kuriozit. Koukli jsme se doma na první díl a na ostatní se mám podívat sám. ;-)

PanPredseda: to jsem ráda. Mě chybí už jenom jeden díl. Jsem spokojená. Každý díl ukazuje jinou barvu hororu. Což každému asi nesedne, ale to je mi jedno, já nepotřebuju krev za každou cenu ;)

denib: Koukám, že sis přidala na seznam Půlnoční knihovnu. Já jí poslouchám jako audioknihu a zatím dobrý, baví mě, uvidím, jak to bude vypadat dál. :)