Filosofování pod starým mohutným dubem
Jiný svět, jiná dimenze, záhrobí - záblesky odjinud - ano, tohle beru jako prostý fakt.
Elfové, draci, víly, upíři a vlkodlaci - ve své fantasii na ně věřím, rozumově už nikoli.
Toto není 1. apríl :-).
Nejrozšířenější švédský lék proti depresi se jmenuje SERUNATO. Kdo nevěří, ať tam běží (odkaz by byl smazán): blog iDnes, Marek Trizuliak, "Nostalgicky depkózně optimistický fotoblog (k ponurému lednu)".
Je to fotoblog, úvodem je informace o SERUNATO i s odkazem do Švédska :-).
Sranda mosí byt, aj dyby tatu věšali :-).
Tamtéž pokračuje fotoblog o chrobácích :-).
Ad anketa. Přesný dotaz byl: "Věříte v nějakou nadpřirozenou bytost?"
Každý to vidíme jinak. Můj pohled - neexistuje žádné nadpřirozeno, to je výmysl a berlička slepých a hluchých (já mezi nimi). Existuje jen přirozeno, jenže my kdoví kolik procent z toho, co nás obklopuje, nevnímáme.
Spousta věcí je vymyšlených, lidé už od jeskyní se děsili divných úkazů a zvuků, neměli jak si je vysvětlit, a z toho pak vznikalo ledacos.
Ale existují důvěryhodná svědectví, takže určitě ty věci (nad)přirozené kolem nás jsou.
:-)
Věříte na nadpřirozenou bytost? Ano, věřím v Boha, anděly... a upíry v lidech :-/
K anketě: Ano - duchové, andělé, mimozemšťané.
A zbytek kdo ví. Draci, víly, sirény a další třeba existovaly někdy v minulosti. :)
alekis: pěkně řečeno. Spoustu věcí už neumíme vnímat a když o nich pak slyšíme, zdají se nám nadpřirozené.
V nadpřirozené bytosti věřím, je to ale složitější. Věřím třeba v obry nebo v draky ze starých germánských ság. Je ale otázka, jak tyto bytosti vypadaly. Je třeba možné, že ti obři byli větší jen o dvě hlavy, než tehdejší lidé. Draci mohli být zase přeživší ještěři ze starších dob. Nedávno jsem četl článek nějakého vědce, který tvrdí, že není nemožné, aby nějaký živočich "plival oheň".
Dále třeba věřím v duchy, jen si myslím, že jich je méně, než se obvykle tvrdí. Pokud třeba nějaká kniha uvádí 50 příkladů, tak já připouštím, že jen jeden z nich byl skutečný.
Nadpřirozených bytostí v které věřím je určitě hodně.
Na druhou stranu musím uvést, že si zároveň dokážu představit v jednu chvíli, že existuje posmrtný život a že po smrti nic není. :-)
Tak jsem ze sebe právě udělal blázna a jede se dál. :-D
Anketa - ne.
Výjimkou jsou podivní tvorové:
1) Jájsemtonebral
2) Určitějsemtodalsem a také
3) Lichožrout ponožkový
I když jsem je na vlastní oči nikdy neviděla, výsledky jejich aktivit jsou doma k nepřehlédnutí.
Jen Tosesamo se od nás odstěhoval, když nám odrostly děti.
Text příspěvku byl upraven 23.01.25 v 22:11
Teda já snad začnu věřit na ty lichožrouty! Kdekdo o nich mluví, ale mě se snad v životě nestalo, že by se mi ztratila ponožka do páru. Což znamená, že někde žijí a jinde ne. Pak je otázka, podle čeho si vybírají bydliště. :-D
Lichožrouti si vybírají bydliště podle pečlivosti osob, které ponožky dávají do špinavého prádla, do pračky, věší na šňůru a uklízejí.
Jo jo lichožrouti jsou i u nás doma a dělají to fakt fikaně, ještě jsem je při tom nepřistihla.
A to si myslim, že jsem pečlivá, ale co zbytek rodiny?
Text příspěvku byl upraven 24.01.25 v 08:44
Dnes se nikdo nezeptá, kde se právě nacházíte nebo kam se chystáte? :)
Já jsem zrovna ve Výtoni na Šumavě. ( Na kopci)
Ukončila jsem pobyt v jednom dost zvláštním domě na Manhattanu (Zamkni poslední dveře) a plánuji strávit víkend zkoumáním, jestli v knize Samotářky nenajdu rodinné tajemství. Ale ještě nevím, kde to bude. Někde v Čechách. A možná si i odskočím na divoký západ za Jezdcem z neznáma.
V reálu jsem na venkově. Co se týče knižního světa, tak se zítra chystám do blízkosti pražských Hradčan na počátku třicátých let dvacátého století. (Strážník z Nového Světa) Já prostě bez té Prahy nemůžu být. :-)
Nacházím se v Kansasu a zrovna zkoumám tajemství těch různých objevených dvířek. (Sto tajných dvířek)
Možná se chvíli podívám i na ostrov. (Sněhová bouře) Ještě uvidím, musím říct, že jsem v půlce a nemůžu říct, že by mě to nějak zaujalo.
Já jsem také na Šumavě tak jak Pavlína 197, Smrt šumavského poustevníka, jen asi o dobrých 700 let dříve.
Eicheriku, jsem rád, že jsem tě inspiroval k četbě Strážníka z Nového Světa, věřím, že ti bude chutnat.
Tento víkend jsem na třech místech - v Benátkách, na Maltě a v Čajovně v Tokiu, i když nejen v čajovně a nejen v Tokiu. V Japonsku „lovím" námět a objekty pro originální fotografie na výstavu.
A kdybych měla málo cestování, tak se podívám na Ostrov přízraků nebo mezi Kůrovce, největší vyvrhele říše hmyzu (Kůrovci Příběh největšího vyvrhele říše hmyzu).
Text příspěvku byl upraven 25.01.25 v 07:47
Jsem už pár dní v Praze i v pohraničí ( Strašidlo minulosti) v době po druhé sv. válce i na konci padesátých let s Otou Finkem, který pátrá na vlastní pěst. Zajímavý jazyk vyprávění.
Nedá mi to, abych se nepodělila o kousek textu, přečtený při mé ranní čtenářské chvilce.
Autor Jiří Hulcr píše „Kůrovci jsou krásní, malincí, chlupatí... a jsou jednou z nejzvláštnějších, nejlegračnějších a nejvíc pomlouvaných skupin hmyzu".
Autor umí lákat čtenáře.
R.E.M.: Karel Klostermann o něm píše v jednom svém románu jako o zlatém broučku. Mnoha lidem přinesl na počátku kalamity pěkné jmění. :-)
R.E.M. - Jiří Hulcr byl loňský rok zpovídán Danielem Stachem na ČT. Díky repríze jsem ten pořad viděl během Vánoc a hodně mě to zaujalo, stejně jako tebou zmíněná kniha, kterou tam prezentovali. Úžasné makrofotky. Ale fakt úžasné... Už jen proto se po té knize kouknu.
Terror - díky, podívám se do archivu ČT.
Jsem za polovinou knihy a jsem spokojená, líbí se mi. Souhlasím, fotky kůrovců i dalšího hmyzu jsou fakt skvěle udělané. Některé druhy jsou překvapivě hezké.
Eicherik - Klostermana jsem začala číst, ale odložila jsem ho, nebavil mě. Možná při příštím setkání.
Eicheriku - ano v "Ráji šumavském" od Klostermanna je o zlatém broučku a nástrahách jmění, na něm vydělaném, nádherně se to čte.
Vložit příspěvek