Filosofování pod starým mohutným dubem
JáJejí: Ten Klus, to byl humor. To jste nepoznala? :-) Já taky uznávám herečku Čvančarovou. Myslím její herecké kvality, aby si někdo nemyslel. :-D A její šílený občanský postoj do seriálu netahám. :-)
Text příspěvku byl upraven 13.09.19 v 06:37
denib - přeju brzké uzdravení. Já mám doma nějaké hrníčky ještě od dětí, když chodily někde ve škole na keramiku, sama jsem to nikdy nezkoušela, proto o ně obzvlášť pečuju, jsou to vlastně už takové památky.
to Eicherik:
Nevím, kdo je "herečka Čvančarová", natožtak jaké zastává občanské postoje.
Přicházím tím o něco?
Sarah01: Děkuji. Zdravá budu natošup. Za pár dní, nebo spíš týdnů, už budu zase běhat jako ... no, jako laňka jsem neběhala nikdy, tak jako postřelený nosorožec? :-)
denib - a mohu se zeptat, co se ti stalo? Nebo to byla plánovaná operace? Jestli ti to nevadí?
Marika: Nevadí. Jsem "šikovná" ženská, takže jsem si cca před třemi lety zlámala kotník tak, že mi ho museli sešroubovat. A teď mi všechny ty šrouby a dlahy vyndavali, abych mohla na další vyšetření. Není to naštěstí tak hrozné, vlastně to je celkem snesitelné, když nějak "neblbnu". Ale otravuje to :-) Proto ta radost z hrnečku přišla vhod :-) Příští týden mi vyndají stehy a pak už to rozchodím a bude to OK.
V nemocnici byla se mnou na pokoji paní, která si zlomila nohu podobným způsobem. Taky jí asi dali nějaké dlahy a šrouby. Po operaci jí totiž manžel láskyplně vyhrožoval, že když bude zlobit, odnese jí do sběrných surovin :-)
Bylo tu téma toho ručně vyrobeného hrníčku. Můj nejsložitější ruční výrobek byli ušité kalhoty. Objednal jsem si poštou střih, koupil jsem si červenobílou pruhovanou látku a jelikož jsme doma měli šicí stroj Lada, tak jsem se dal do šití. Předtím jsem už měl zkušenosti se zužováním džínsů. Kalhoty se podařili a nějakou dobu jsem je nosil. Částečně mi asi pomohli geny, protože můj děda šil vojenské uniformy. :-)
Eicherik: Smekám pomyslný klobouk :-) Předpokládám, že to souviselo s nějakým metalistou?
denib: Ani ne tak s metalistou jako s metalem. :-) Metalista v té době byl docela zručný člověk. Sami jsme si kupříkladu vyšívali různá loga kapel na záda. Později už se dali sehnat nášivky a ty už se jen přišívali. :-)
Text příspěvku byl upraven 13.09.19 v 17:14
Teď čtu českou krimi Odměna, která se odehrává v sedmdesátých letech a přijde mi, že v té době žilo ještě docela dost lidí v materiální chudobě. Minimálně rodina hlavního hrdiny a jeho přítelkyně. Myslím si, že v osmdesátkách to už bylo výrazně lepší. :-)
alekis: Začátek knihy na mě působil dost tísnivě, ale jak se to posunulo, tak už je to mnohem lepší. :-) Co se týče těch igelitek, tak na to si velmi dobře pamatuju. Dnes jít po ulici s igelitkou in není. :-)
denib díky, mamka mojeho muže si před rokem taky zlomila ošklivě kotník a v listopadu jí též budou vyndavat šrouby, měla s tím dost problémů a komplikací, ale teď už to snad bude dobré. Rehabilitaci zdar!
Marika: Určitě bude. Můžeš jí uklidnit, že to vyndavání opravdu proti původní operaci nic není. A jestli tam má "jenom" šrouby a ne dlahy, tak to už vůbec ne. Budu jí držet palce.
Díky, přece jenom už je starší, ale věřím, že to bude dobrý, babička je bojovník.
A copak máš k tomu na čtení?
Teď jsem začala detektivku Sedm stupňů do pekla od Kačírkové. Ale není to s mým oblíbeným Petrem Bortem, tak uvidím. Zatím se mi zdá takové nepřirozené, proč se kapitán čs. armády vůbec plete do nějakého případu a to ještě ve chvíli, kdy to ani žádný případ není. Sice v něm figuruje dost hezká holka (tím jsem si nejspíš odpověděla), ale taky je to pěkná hééérečka a asi i potvora ... Jenže jsem teprve na začátku, třeba mě čeká překvápko.
Vložit příspěvek