Filosofování pod starým mohutným dubem
Z úplně jiného soudku. Neznáte někdo nějakou beletristickou knihu, která se odehrává v tajemném Branišovském lese? Narazil jsem zatím pouze na detektivku Les Bor a horor Oni. :-)
Text příspěvku byl upraven 19.04.22 v 20:43
keri.H: Při pátrání po nějakém tajemném románu, jsem narazil na pikareskní román Kavárna Slavie. Já vím, není to úplně to, co jsem hledal, ale vypadá to dobře a je to z Prahy. :-)
Eicherik: Mě od Ajvaze ještě zaujala Cesta na jih. Tu mám taky připravenou, že si přečtu. :)
Kavárna Slavie vypadá dobře.
keri.H - Nordic Walking - už je to dýl, celkem jsem pochopila, jak se to používá a hlavně mě to baví. Ale chci se v tom trochu víc vzdělat a vyznat, ráda dělám věci tak, jak to má být.
keri.H - koukám, že Kniha hřbitova se ti líbila, ale ne úplně moc? Já to u ní mám za pět hvězdiček.
Maeika: Ten námět byl super, ale nějak jsem se nedokázala ze začátku úplně začíst a sem tam mě nějaký ten moment úplně nezaujal. Občas bych třeba dala půl hvězdičky, ale to tu nejde, takže většinou si to jen píšu do poznámek. :)
Eicherik: Tak jsem se nakonec rozhodla dát si Cestu na Jih od Ajvaze, i když mě trošku odrazovala ta délka.
Eicherik: Rozběhlo se to velmi zajímavě, tak jsem na to zvědavá. :) Ajvazův styl psaní mě neustále fascinuje a ty jeho popisy okolí a událostí bývají skvělé. :)
Text příspěvku byl upraven 22.04.22 v 11:35
Venku se dělá krásně a z knihobudky jsem si přinesl Ucho od mého oblíbeného Jana Procházky. :-)
Trochu jsem jsi procházela komentáře a něco mě zaujalo. A jelikož poddubáčci jsou žánrově dost rozmanitá banda, zeptám se tedy tady :)
Jsem zvyklá číst si, že romantika je nereálná a stále se opakující větu "tyhle chlapy jsou jenom ve knížkách". Ale protože to bylo čtivý a tááaak strašně miloučký, kniha dostane plnou palbu a pokud to autor hodně nezkazí, většinou je u názvu knihy červený rámeček hodnocení.
Jenže proč to stejné není aplikované i na jiné žánry? Neuvěřitelné, překombinované. Ale dobře se to četlo. Takže tři hvězdy.
Stejný komentář, jiný žánr, jiné hodnocení.
Je to důvod, proč teď tolik autorů píše knihy, které jsou "snadnější peníze"? Přeci jen, čtenář jim toho víc odpustí. Je to něco s čím počítají dopředu? Možná jo. Já ale nikdy neměla ráda ty s tahákama. Každý zvolí svojí cestu. Ale bolí to. Sledovat tuhle nespravedlivou cestu. Ano, nabídka a poptávka. Jenže on se z toho pro čtenáře stává uzavřený kruh jistoty, ze kterého je těžké uniknout. Hlavně v případě, že z něj nechtějí utéct.
Ano, dalo by se to obrátit i do jiných žanrů, ale není to propad dolů? Zpátky do hřejivé náruče jistoty, že se kniha bude určitě líbit?
Protože dost často si právě čtu, že to byla skvělá oddychovka. Já mám ráda oddychovky. Co nemám ráda, jsou knihy, které během čtení narovnávají mozkové závity. A po pravdě...pro někoho může být oddychovka kniha o sériovém vrahovi, protože co četl naposled bylo stokrát horší...
Jak to berete vy? A hezkou neděli :)
Chtěl jsem na Lenku navázat, ale když jsem o jejím příspěvku přemýšlel, napadla mě jiná myšlenka. Mám rád staré časy. A jelikož ještě neexistuje spolehlivý stroj času, tak k přesunu do minulosti využívám beletrii. To časové rozdělení, které teď uvedu berte orientačně. Nejstarší beletrie, do roku 1950. Její plus je v tom, že když autor v roce 1868 napsal knihu ze své současnosti, tak jsou reálie pravdivé, ale čtivost knihy není tak vysoká. Chápu, že někomu to tak připadat nebude. Potom přichází "zlaté období", léta 1950 - 2000. Ta doba už je dostatečně daleko vzdálená a autoři z těch let psali mnohem čtivěji. A poslední období, 2000 - 2022. Mám rád současný styl psaní, ale někdy jsou zápletky příliš přehnané. Ale problém je v tom, že když dnes dobrý autor napíše knihu, která se odehrává v roce 1868, tak nebude 100% autentická, i když si nastuduje stoh odborné literatury. :-)
Nevím, jestli někdo pochopí, co jsem chtěl sdělit. :-D
Ještě upřesním to "zlaté období". Léta 1950 - 1990 a na mysli mám především západní autory. :-)
Text příspěvku byl upraven 24.04.22 v 09:30
Lenka.Vílka, ja tolerujem určitú mieru toho, čo je pre daný typ literatúry príznačné. Napríklad v detektívkach je Veľký detektív geniálny, jeho watson je nepríliš inteligentný a polícia tiež. Lenže ak to prekročí znesiteľné medze, znižujem hodnotenie. V trileroch je hlavné napätie, ale ak sa hrdina/ka správa ako idiot, opakovane sa vystavuje nebezpečenstvu kvôli svojej hlúposti, hoci má ísť o vzdelanú a inteligentnú postavu, chápem to ako chybu autora, ktorý nie je schopný gradovať napätie inak, nie ako dačo, čo k tomu patrí. Čo sa týka romantiky, už som čítala aj také knihy, kde hrdinka nebola na facku, ale fakt sa jej dal ten citový zmätok veriť. Harlekínka sa dá napísať aj bez toho, aby to bolo nepresvedčivé od A po Z. K fantasy typu „je to fantasy, tam je možné všetko“, čo je hlúpy postoj, som sa už vyjadrila.
Eicherik, máš pravdu, každému to tak nepripadá. Ja veľmi rada čítam tie „nízko čítavé“ knihy. A nie som sama, koľko z tých starých kníh má vysoké hodnotenie a nadšené komentáre, ak neberiem do úvahy názory „keby tam autor nevkladal toľko opisov a svojich myšlienok a radšej sa sústredil na dej, bolo by to oveľa pútavejšie“. To je potom hádzanie perál ošípaným. Čítavosť je relatívny pojem, mne sa staré knihy nudné nezdajú, nehovoriac o tom, že z takej knihy krásne cítiť vtedajšiu mentalitu, to dnešný autor nedokáže.
Naias: rozšířila bych to o názor, na který jsem narazila v diskusi, kde jsem napsala, že všechno bylo fajn, ale vadilo mi, že se občas hrdinka chovala nelogicky. Něco podobného, co píšeš ty. Udělala něco, mělo to následky, ale ona se nepoučila, udělala to znovu a opět stejné následky.
Tam jsem se dozvěděla, že nemám být tak přísná, protože to je YA (jednalo se o adaptaci YA série), čili tam nemusí být všechno logický. Jako kdyby definice young adult literatury byla: Žánr, ve kterém se postavy chovají jako nelogičtí fracci. Ne, je to věkové ohraničení žánru. A mě mate, zda je i tahle literatura tak oblíbená i mezi dospělými lidmi, protože si to definují špatně. A prostě knize toho mnohem víc odpustí. Víc, než si zaslouží. A to vede autory k lenost, protože si řeknou, že jim čtenář stejně všechno sežere. Místo toho, aby se koukli vedle, ze svý hloupý krabice, protože tam je autor, který je na druhou stranu hodně kvalitní, sice píšou to samé, ale jeden se na tom nadře mnohem víc a ještě ho čte míň lidí...
Text příspěvku byl upraven 24.04.22 v 10:23
K tomu co píše Eicherik nemám čtenářskou kapacitu, ale vyjádřim se k tomu, co píše ke konci...
Ano, vidím to stejně jako ty a je to výsledek přehlceného trhu. Psala jsem to i v jednom ze svých komentářů už dost zpátky: To už nestačí prostě zabít šlapku? Musí se vymýšlet stále takový komplikovanější a komplikovanější koniny?
Pardon, ale když Mo Hayder zabila ve své knize šlapku, měla jsem po dočtení strach usnout. Ale popojedeme...
V současnosti je to totiž dost velkej problém nejenom knih. Týká se to i filmů a možná o trochu víc seriálů. Tvůrci mají potřebu a zároveň jsou do toho nuceni dělat všechno větší a pompéznější, víc komplikovaný. Protože druhý díl, třetí (druhý série, třetí) musí mut všeho víc než první díl. Průšvih je v tom, když je ten první díl už tak přepálený (mrkám na tebe, druhá sérko Zaklínače) a kam potom dál? Přidat epičnosti? Krve? Brutality? Ale kam až s tím je možný zajít? Kde je hranice lidské nenažranosti? Občas prostě stačí jenom ta šlapka a když někdo umí...
Text příspěvku byl upraven 24.04.22 v 10:50
Naias: "...nehovoriac o tom, že z takej knihy krásne cítiť vtedajšiu mentalitu, to dnešný autor nedokáže." Souhlasím. :-) Stará kniha má v sobě tu autenticitu. Jak reálií té doby, tak mentality postav. Ale něco mi na těch hodně starých knihách vadí. Naivita? Malá kreativita? Nebo je to jen jazykem té doby? Já opravdu nevím. :-)
Všimla jsem si, že tohle se teď často děje i v muzice. A začíná mě to otravovat a nudit. Začne song a buduje atmosféru. Ok, super, je na albu první, to je jeho úkolem, super práce. Dvě minuty se buduje atmosféra, poslední část je epická. Tak člověk čeká druhej track vypalovačku. Ne, my jedeme zase od začátku. A před třetím trackem je dvě minuty dlouhý intro, který má samozřejmě svůj název. Což je ještě čtyřikrát opakuje a už jsme na hodině délky. Až to působí jako kdyby jim šlo jenom o to, napsat dobrej singl. Ok, seš dovrej, umíš spoustu dovrejch singlů, ale dohromady to jako celek nefunguje. Ve výsledku je to utahaný, nudný a nezáživný. Což je úplně stejnej problém knih. Občas mi přijde, jako kdyby si k tomu někdo sednul a napsal deset spojich oblíbených scén a potom je tak nějak projoval dějem. Čili tyhle scény posouvají děj, ne postavy a jejich charaktery v těch daných scénách. To se mi teď stalo u jedné knihy. A komentáře mi ukázaly, že tohle asi lidi chtějí víc. Každý v nich totiž chválil ta jednotlivá bodová scénková zastavení a nikdo nehodnotil děj. Z mého pohledu v knize děj nebyl. Natož poučení hrdinů nebo něco, co mě dějově obohatí jako čtenáře, ale ta zastavení! Takže jsem to tam neviděla? Nebylo to tam ani v očích jiných, protože jim šlo o něco jiného? Nebo to bylo tak na prd, že to nezmiňují, protože si to koupili právě kvůli těm zastavením? A je to strašně frustrující. Já sama sebe považuji za hodně nenáročnýho čtenáře, ale mám svoje hranice...
Lenka: V mém hudebním žánru se stává, že kapela po úspěšném albu nahraje to další v podstatě úplně stejně. Nikam se neposune a ty ty dvě alba od sebe nerozeznáš. :-) Ale to mi nevadí. :-D
Eicherik: Ano, zvládne. Otázkou je, zda o to čtenáři stojí. Přijít s něčím novým. A zda to nebude moc potom.
A jo, podle mě je právě tohle umění psát. Něco oprášit a potom obalit tak kvalitě, že to nikdo nepozná ;)
Vložit příspěvek