Filosofování pod starým mohutným dubem
Čtu Prosím vás, sestřičko. Je to naprostá paráda. :-)
Fišer rozrazil dveře ošetřovny. Vždycky spíš vtrhával, než vcházel, a Sylvie jednou mezi sestrami poznamenala, že k celkovému obrazu chybí už jen to, aby vždycky zařval: Hände hoch! Hned druhý den mu to některá donesla.
(Prosím vás, sestřičko - Hana Marie Körnerová)
Jdete dnes někdo na pálení čarodějnic? Případně otázka na zítřek. Byl jste někdo na pálení čarodějnic? Já ne. Jednak jsem byl dopoledne v práci a jsem rád, že jsem doma a druhak nemám moc rád akce, kde je hodně lidí. Ale večer si zapálím svíčku. :-)
pavlinda: Není vůbec zač. Přiznávám, že jsem ho neznala, ale nadchnul mě :-)
Beltain..... Trochu mi současný způsob pojetí "pálení čarodějnic" dehonestuje onu posvátnost této noci. Zábavy s hudbou alá techno a rádio Blaník co je slyšet přes celou ves, či městečko, opilé hasičstvo, které má vše "pod palcem"...
Alespoň že Lughnasad se dá slavit ještě někde dle starých zvyků veřejně a nějak... s jistou "úrovní".
Text příspěvku byl upraven 30.04.22 v 20:24
Byla jsem u nás na vesnici. Měli malý ohýnek na buřty a velký s čarodějnicí. A zpíval tam a hrál jeden chlap na kytaru.
Je hezký, že tu takové věci pořádají, aspoň jsem se setkala s lidmi z vesnice, se kterýma se jinak moc nevídám. Ale co mi teda vadí, tak je popíjení, že spousta lidí všechny tyhle akce berou jako příležitost popíjet.
Text příspěvku byl upraven 30.04.22 v 21:27
Dnes jsem narazila na skvělý komentář, kde někdo, komu se film líbil, hezky utřel toho, komu se film nelíbil. Toto se ale děje i zde..
"kdyz nemam nektery Žánr ve filmu rád, tak se buď na nej nedívám a nebo nehodnotím protože už předem vím o čem ten film bude podle obrázku podle traileru podle popisu …"
A teď si řekneme, jak to je. To, že nemám v oblibě nějaký žánr znamená co? Že tomu nerozumím a tím pádem moje hodnocení ztrácí na důležitosti? Já tedy měla za to, že dobré (jakékoliv) dílo se pozná podle toho, že když ho strávím nějak mě to ovlivní. Třeba tím, že zhodnotím, že to nebylo tak špatný a budu v žánru zkoumat dál. Jak jinak člověk narazí na něco nového? Každé dílo by mělo obsahovat atributy, aby se dalo nazvat dobrým, ať už se jedná o cokoliv. Nebo mě tvůrce během děje musí přesvědčit, že to za to stojí, byť jsem na začátku byla skeptická nebo do toho šla rovnou přesvědčena o hrůze. Ale taky mi to řekne, že se jedná o špatné dílo podle daných parametrů. Které se i tak někomu líbí.
Myslím, že tihle podobní samozvaní bojovníci ale akorát ubližují. Četla jsem to i zde: "Jak se opovažujete soudit, vy jste knihu nenapsali." Proč to ale funguje jenom jedním směrem? Proč jsou takhle napadáni jenom ti, kterým se nelíbilo? Stejně tak bych mohla napsat já to samé jako důvod, proč se to někomu líbilo. Protože ze svého pohledu to vidím tak, že jsem sice nic nenapsala, ale dost jsem toho přečetla, takže už to mám trochu prokouknutý. Proto tady k dost knihám píšou formulku "Pokud je to vaše první v žánru budete nadšení." Ale za 20 dalších knih už polovina těch lidí odpadne. Tím si jsem jistá. Protože to prokouknou.
A u filmů to je stejný. Automaticky se předpokládá, že pokud to není vás šálek žánru, tak je hodnocení nepodstatné. Jo, a taky jste ještě nic nenatočili. Tak kuš! A kolik toho natočil mluvčí této věty?
Protože jo, jsou knihy a filmy, které jsou pouze na zábavu. Jenže je děsivé pozorovat, jak tyhle věci válcují kvalitní věci. Tím se trochu vracím k tomu, co jsem rozebírala v minulém nedělním okénku velkých myšlenek. Vážně je na tom svět tak špatně?
Já když mám špatnou náladu, tak si nepustím něco vtipného a odlehčeného. Právě naopak. Narážím na ten dovětek teď dost často. "Kort v téhle době." No, kdybych to měla brát až tak...ona někdy byla dobrá doba? Ne, žijeme v permanentním stavu popírání, že to není tak špatný, ale občas k nám dojdou dozvuky reality, a my si najednou myslíme že dorazila "tahle doba". Jenže ona s námi byla celou dobu. Na světě nikdy nebylo hezky. Proto máme potřebu hledat něco, co nám jde naproti. I kdyby to mělo být něco, kde se 300 stran/2 hodiny smějeme, jak je to blbý, byť jsme sami nic nevytvořili, přestože někdo nad tím blaženě slintá.
Jak se na to koukáte vy? :)
Nedávno som bola reklamovať varnú kanvicu, lebo nefungovala, ako mala. Dali mi spísať reklamačný protokol, ale otázka „a koľko varných kanvíc ste vyrobili vy?“ tam našťastie nebola. To sa mi uľavilo, inak by ma zrejme aj s mojou kritikou chybného výrobku oblúkom vyhodili.
Lenka Vílka: Naprosto souhlasím se vším, co tvé prsty vyťukaly. Ovšem předsudky proti některým žánrům jsou v lidech hluboce zakořeněné. Třeba já bych nesáhl po červené knihovně, nemůžu ani vidět soap opery typu Ordinace, nemám rád romantické filmy. Někdy ovšem přinese život situaci, kdy na mnou zavrhnutý žánr pronikne i do žánru, který mám rád. Sáhnu třeba po fantasy a najednou zjišťuji, že jde o milostný příběh zasazený do fantasy kulis. Dočtu to. Ohodnotím odpad. Proč? Protože jsem místo chlístanců krve dostal "polibky spanilé orkyně"? Zčásti to někde vzadu v hlavě určitě je. Ale snažím se hodnotit objektivně a i když to není můj korbel piva, pokud je napsaný dobře, nebojím se to přiznat. Pokud ale ohodnotím odpad proto, že je to nebetyčná krávovina, mohu se ocitnout na pranýři právě takového komentátora, kterého jsi popsala výše. Ale kdo mne zná, ví, že se nezdráhám dát špatné hodnocení čemukoliv napříč žánry...
Text příspěvku byl upraven 01.05.22 v 10:39
Terror: to se mi teď stalo. Začala jsem číst fantasy, ale byla to jenom červená knihovna ve fantasy světě. Ale bylo mi slíbeno fantasy. Proto jsem hodnotila, jak jsem hodnotila. Druhý díl jsem tedy už brala jinou optikou hodnocení. V rámci žánru. Ale reálně to byl stejný propadák jako díl první. Oba žánry, pokud jsou napsaný dobře, mohu. Ale všechno bylo tak prvoplánový, že mě na knize vadilo asi tohle nejvíc. Na obou dílech :(
Ale i tak si všímám, že dost čtenářek má potřebu říct, že ty, kterým se nelíbilo, si špatně vybrali knihu. Vážně? Já si knihu vybrala správně a nakonec to bylo něco jiného. Vědět, co to je doopravdy, nechám to fanynkám....
Text příspěvku byl upraven 01.05.22 v 11:13
Lenka.Vílka: S těmi žánry je to ale složitější. Já třeba vysloveně nesnáším fantasy. Už se mi ale stalo několikrát, že jsem jsem si koupil tzv. historický román, který byl ve skutečnosti fantasy nebo scifi. Moje frustrace z vyhozených peněz, pocitu podvodu a ztraceného času se pak projeví na negativním hodnocení, i když autor za to nemůže.
A na druhej strane, to, že dakto nejakú knihu napísal, neznamená, že je na to odborník. Čo ak sám plodí šunt a nespozná kvalitu, ani keby ho uhryzla do nosa? Odpoveď na otázku: „A koľko kníh ste napísali vy?“ je bezpredmetná, pretože nesvedčí o ničom.
Braunerova: Naias má pravdu. V ten moment je špatné hodnotit na základě těch pocitů. I tak by jste měl hodnotit to před vámi. Zda to funguje. A to pozná i neznalec žánru. Když něco nefunguje. Protože není zaslepen adorací...
Alekis: bohužel to nejde. Podle tvojí teorie by nevznikla žádná diverzita hodnocení, každá kniha by měla 100% a pro dalšího čtenáře by to bylo jako kdyby tam hodnocení nebylo žádné. A každý by měl na radnici fasovat svíčky, aby je mohl zapálil pokaždé, když vyjde nějaká recenze třeba od někoho, kdo se tím živí. Taky mohl říct, že k tomu nebude nic psát, protože to je blbost. Ne, dočte a napíše to.
Víš, co řekl Stephen King?
"Každá kniha vám něco dá a velmi často jsou to právě špatné knihy, které vás toho naučí nejvíc."
Alekis, blbé neznamená automaticky nezábavné. Existuje dačo, čomu sa hovorí kúzlo nechceného. A ode všeho trochu... Ono sa to dá, ale treba to vedieť, celoplošne by som to neodporúčala, akurát by to dopadlo, ako keď psíček s mačičkou piekli. A k ochudobňovaniu – ja napríklad čítam všeličo, takže ani kvôli jednostranne zameraným knihám o pestrosť neprichádzam.
Alekis: Kdybych zahodil každou knihu, která mne po pěti stranách nebaví, nikdy bych skoro žádnou nepřečetl. A ochudil bych se třeba o věci, které po pár stranách nabízí naprosto perfektní čtenářský zážitek. Mimochodem, Harry a Zeměplocha jsou skvělé knihy.
Lenka: S tou diverzitou hodnocení zase souhlasím. Pokud narazím na knihu, která mne láká a někdo, kdo se k tomu dostal omylem, tomu dá špatné hodnocení s vysvětlením, proč ho kniha "podvedla", je to pro mne přínosnější, než pětihvězdičkové: Ach, to bylo super! Skvělá kniha! Atd...
Alekis: každá kniha má své ohodnocení. Proto to tak mám. Vytvořím si s ní vztah. A beru to za přirozený. Samozřejmě tě nepřemlouvám, abys svět, knihy a vše kolem nám vnímala jako já. Ale mrzí mě ten přístup pokaždé "Já to vidím jinak, tak to jenom řeknu a už se o tom nehodlám dál bavit." Škoda, zrovna tohle téma je silné a dalo by se o něm debatovat fakt dlouze. Za mě škoda.
Nejsem povinná číst, co nechci – nikto netvrdí opak (teda ak nejde o povinnú literatúru). Za seba prehlasujem, že všetky knihy, ktorým som dala nízke hodnotenie, som celé prečítala dobrovoľne, nikto mi nedržal zbraň pri hlave. Z rôznych dôvodov – bola to kniha, na ktorú som neustále nachádzala narážky, a chcela som im rozumieť, bolo to pokračovanie mojej obľúbenej dvesto rokov starej knihy, ktoré napísala dnešná autorka, tak som bola zvedavá, ako sa s tým popasovala, bola to taká hlúposť, že som každú chvíľu spadla od smiechu z kresla atď. A hlavne a predovšetkým, tak ako nikto nie je povinný čítať, čo nechce, tak ja nie som povinná nečítať, čo považujem za nepodarok. Ešte by som dodala, že tomu, čo nečítam, tiež nedávam odpad. Tento argument som akosi nepochopila.
Teror: já se to snažím vždy napsat. Asi abych i sama sobě vysvětlila, proč jsem dočetla. Že jsem třeba až do konce doufala, že se to zlepší. Tohle je totiž dost paradox. Teď vychází totiž dost knih, kde se 250 stran děje šílený zmatek, nic nedává smysl a potom se to rozzuzlí a všechno najendou dává smysl. Přestat číst by byla tedy škoda. Protože by člověk do příště nezjistil, jak to funguje a že ho to vlastně baví. Možná po 20 knihách přestane, ale do té doby to bude zábava!
Já mám nejraději knihy, ke kterým se dostanu omylem a nakonec mě dostanou :)
Vložit příspěvek