Filosofování pod starým mohutným dubem
denib: Koukám, že jsi se pustila do románu Na smrt. Jsem zvědavej, jak to ohodnotíš. Na mě to byl hodně silnej tabák. :-)
Máme páteček a v tento den většinou načínám novou knihu. V jakém knižním světě se dnes pohybujete? Já se byl dnes oočkovat v pražské nemocnici Bulovka a teď se chystám ponořit do příběhu v pražské nemocnici Motol. Je to kniha, která je v černých číslech, takových moc není. :-)
Eicherik: Pustila. Pamatuju si, co jsi o ní psal, ale zvědavost je silnější. Navíc pořád marodím u ségry a ona jí má v knihovně, tak tomu už prostě nešlo odolat :-)
Momentálne sa spamätávam z útrap pracovného týždňa, ale cez víkend sa asi preletím na drakovi.
My dneska uklízeli seno, což ve mně vždycky vyvolává asociaci na Děti z Bullerbynu. Mám chuť si naplnit džbán malinovkou a srkat ji brčkem... Kde se budu pohybovat, netuším. Že by zámek Blandings?
Hned, jak jsem zahlédl to uklízení sena, tak jsem si vzpomněl na štípání dříví. Hrozně rád jsem štípal dříví. :-) Ale není kde, není kde. :-)
Pokud bude čas, což si nejsem jistá, tak se budu pohybovat stále v Praze s Bergmanem. Nějak teď nestíhám číst, tolik, co bych chtěla, takže mi trvá, než knihy dočtu.
A současně se v jiné knize pohybuju mezi Bratislavou a Trenčínem.
keri.H - ve čtvrtek jsem se opravdu pohybovala v Praze, kamarádi mě vytáhli do divadla Rokoko na hru Oddací list a byla to neskutečná pohoda a sranda, doporučuju.
A v knižním světě jsem včera vstoupila na australskou půdu, ještě konkrétně nevím kam, do knihovny, kde pracuje jedna ze sester. Uvidíme.
Takže...další téma do nedělního okénka zamyšlení je: je očekávání mýtus? Je to na konci knihy možná výmluva?
Mám na mysli toto...
Stalo se vám někdy, že jsem napsali do komentáře...?
"Měla jsem strašný očekávání a nakonec mě to zklamalo."
"Neměla jsem žádný očekávání a byla jsem nadšená."
Teď nechci hanit ty, kteří to píšou. Chci jenom pochopit, proč to lidi používají. Já občas taky, takže... :D
Díky internetu jsou na tom knihy dnes úplně stejně jako filmy. Sledujete od prvního nápadu, castingu, začátku natáčení, kolikrát už jenom s tímhle strávíte tři toky postupného natěšování a potom si sednete do kina. Na konci si řeknete, že to nesplnilo vaše očekávání. Bylo by to očekávání menší, kdyby jste se na to netěšili tři roky? Ale třeba jenom tři měsíce od prvního traileru bez jiných informací?
A s knihama je to hodně podobné. Hlavně když se na knihu těšíte, protože jí vydavatel dva roky posouvá termín vydání.
Taky je zde faktor očekávání z důvodu, že mám před sebou kultovní nebo obecně hodně chválenou knihu, spojené trochu s tím, jak se na můj názor budou tvářit ostatní. A já čtu a furt nic. Kde je problém? Ve mě? V knize? Ve všech okolo? Co se to se mnou děje? Jsem vážně takovej vyvrhel?! ÁÁAAAAÁÁÁ! Proč se mi to děje? Pochopila jsem to, ale stejně se mi to nelíbí. Co když mě potom všichni sepsnou, že je to kvůli tomu, že jsem knihu nepochopila? Protože jaký jiný důvod to potom má?! Vždyť je tak dobrá!
Jak to máte vy? Strašně mě zajímá, jak to vidíte vy, jaký na to máte názor. A klidně uveďte příklady, kdy se vám tohle stalo :)
Lenka: Očekávání je dle mého naprosto přirozené před započetím jakékoliv četby. Ať už se očekávání týká kvality knihy, či jejího zaměření. Je jedno a naprosto v pořádku, že kniha buď čtenářovo očekávání naplní, či nesplní.
Dám příklad. Čumím do stropu, přemýšlím, co začnu číst. Mám chuť na něco lehčího, nechci žádnou ságu, prostě relax. Sáhnu po nějakém sešitu z edice Karavana, protože od něj OČEKÁVÁM, že takový bude. Další očekávání je spojeno se jménem autora. Šolc, Verne, Laurie... čekám žůžo dobrodrůžo s popisy nějakých těch cest. Neff, Volný, Lem... a máme tu SF. Atd. Nakonec třeba vyberu něco od neznámého autora a zjistím, že to byla nestravitelná polévka, kde marťani cestovali kolem světa... Takže očekávání se nenaplnila. :)
Další příklad očekávání, vzniklého pouze ve vlastní hlavě. Všiml jsem si, že jsi nedávno četla Les mytág. Pro mne naprosto dokonalá kniha, která má atmosféru, originální námět, je skvěle napsaná... Dostal jsem se k ní přes novelu Les kostí. A splnila má očekávání. Naprostá pecka. Pak přišel druhý díl - Lavondyss. Očekávání opět vysoká, všude recenzenti pějí chvály, já se těším, až mi ve vlasech roste Ryhopský les... A pak mě kniha nebaví, je to moc abstraktní, postavy už nejsou, co byly... Kniha má očekávání nesplnila.
Pak jsou očekávání ovlivněná okolními podněty. Příklad: Cesta časem od Roba Swigarta. Kniha měsíce, bombopecka s humorem... Ne. Totální krávovina, která mi nesedla. Příště opět podlehnu reklamě a už s menším očekáváním čtu Jonathan Strange a pan Norrell. A je to lepší, než jsem čekal!
Že se liším v hodnocení od silnoproudu ostatních čtenářů? Bude to znít divně, ale svým způsobem jsem na to hrdý. :)
Ja tri roky dopredu nesledujem ani vznik filmu ani knihy, dokonca aj novinky si pozriem, až ich dajú v televízii, či až sú v knižnici voľne dostupné bez čakacej listiny. A že ide o hodne chválenú knihu, to ma tiež moc neberie, občas to dokonca vedie k postoju: „Bude to úplná blbosť, alebo sa to bude dať čítať?“ Ale očakávanie ma tak úplne nemíňa, niekedy predtým, než vezmem knihu do ruky, niekedy sa zrodí počas čítania. Napríklad som čítala jednu dobrodružnú oddychovku, kde na začiatku autorka prejavila krásny zmysel pre humor a o pár strán neskôr ironicky opisovala presladené šablónovité knižné konce a ja som sa tešila na netradičné zakončenie. Preto ma hrozne sklamalo, keď záver tej knihy bol presne taký šablónovitý a presladený ako tie, z ktorých si uťahovala. Alebo keď som čítala Durrellov životopis od Davida Hughesa, ktorý sa s ním poznal, čakala som zasvätené informácie a dostala som akési neosobné pozliepance, a kniha Hodně smíchu a pár slz, čo malo byť o Betty McDonald, bola skôr autobiografia jej kamarátky, na čo som nebola zvedavá.
Na „Bylo by to očekávání menší, kdyby jste se na to netěšili tři roky? Ale třeba jenom tři měsíce od prvního traileru bez jiných informací?“ by som povedala, že očakávanie rastie s časom, ale len určitú dobu, potom chúďa tíško umrie. Keby som mala na dačo čakať tri roky, už by som sa na to dávno prestala tešiť.
Text příspěvku byl upraven 05.06.22 v 14:04
Terror: Moc děkuji za ty příklady. Toho si moc vážím :)
Jinak já se Lavondyssu taky bojím kvůli tomu jak je to chválený. Snad brzo přijde na řadu a uvidíme, jak u mě dopadne :)
Naias: já třeba byla mega šťastná, když jsem konečně mohla na nového Bonda. Když měli dávat poprvé, čínský svinstvo zavřelo týden nebo dva před premiérou kina. Já tam šla potom natěšená jako dítě do cukrárny :D ale je pravda, že jsem si předtím ani v té pauze nic nezjišťovala...
Myslíš ty rebely, kteří si dělají legraci z klišé, ale potom stejně udělají závěr jako jedno velké klišé? Jako chtěli to udělat ironicky klišojdně, ale nějak to nevyšlo, a je to jenom klišojdní...
Text příspěvku byl upraven 05.06.22 v 14:12
Kuzmík se rozpačitě usmíval. "Mám takové zaměstnání," říkal omlouvavě, "které mi nedovolí ... já byl v kině za ty tři roky ... ani nevím ... pětkrát? Nemám čas," a pokrčil rameny.
"To je chyba," řekla Pešková, "na sovětské filmy si člověk čas udělat m u s í !"
(Karel Ptáčník - Noc odchází ráno)
Lenka.Vílka - asi nenapíšu nic nového, ale s očekáváním to mám tak, že většinou, když se na něco moc těším, ať už jde o cokoliv, mnohdy mě to zklame a nebo už to prostě není ono. Příkladem může být dovolená - trochu si zakazuju se těšit, abych nebyla zklamaná a raději si nemaluju nějaká očekávání a ono je to pak daleko lepší. Je mi jasný, že to úplně nejde, ale moje hlava na tuhle hru "radši se nebudu těšit" docela přistupuje. A tak to mám i s knihami apod.
Na sovietske filmy som poctivo chodila! Povinne, so školou. Čo sa pamätám, boli o zlých Američanoch, ktorí takmer rozpútali tretiu svetovú, ale obetaví Rusi im v tom zabránili. Po Nežnej revolúcii nás posielali na americké filmy o zlých Rusoch, ktorí takmer rozpútali tretiu svetovú, ale obetaví Američania im v tom zabránili. Plus ça change, plus c'est la même chose. Jediný rozdiel bol v tom, že tie americké filmy neboli také zúfalo nudné.
Lenka.Vílka, neviem, akých rebelov myslíš, mám len túto jednu skúsenosť.
Naias: Ano, přesně tyhle myslím. A nemysli si, že to nenapadlo už víc autorů než jenom v té tvojí knize. Bohužel jich je víc. Akorát to na konci vyzní hloupě :(
Nic hezkého, co by stálo za řeč jsem jsem dnes nezažil.
Dovoluji si upozornit, že dnes večer ČT1 ve 20:10 odvysílá film Bábovky (2020). Což je zfilmovaná kniha Radky Třeštíkové. :-)
Já mám hezké odpoledne a večer. Odpoledne jsem si četla na houpačce ve stínu stromu. A teď jsme se sestrou a skorošvargrem grilovali a nadlábli se výbornou večeří. Teď popíjíme vínko a je nám na zahradě moc fajn :-)
alekis: Upekla jsem s dcerou pravé švédské skořicové šneky. To těsto bylo vyloženě mazlivý. Natrhala jsem si řebříček na louce. Krásně voněl a v trávě rostly jahůdky. Naučila jsem se písničku, která se mi dlouho líbí. A dostala jsem heboučkou šálu a milé povzbuzení .)
denib: To zní vyloženě lákavě!
Text příspěvku byl upraven 05.06.22 v 20:05
Vložit příspěvek