Hádejte autory:)
Když občas sedám ve stínu lípy
a starý atlas chovám na kolenou...
zpívá básník, pátrající po řece svých snů, leč vzápětí konstatuje:
Jedno je jistý, atlas má svý vady,
chyběj mu listy, odnesl je čas.
Nicméně, jak už tak básníci uvažujou, se těší, jak aspoň jednou ve snu si do své řeky skočí, aby si mohl zazpívat.
Určitě víte, kdo to byl.
Isserley: Já to znám jenom francouzsky, nejspíš to bylo v nějaké učebnici, protože to mám jasně spojený se školou. Jen nevím, jestli to bylo na gymplu nebo v kurzu pro imigranty ve Štrasburku.
Tohle bude dvojhádanka.
Jako dítě staršího školního věku jsem se v 70. letech účastnila recitačních soutěží. Jednou jsem někde objevila knížku s nádhernými básničkami o přírodě, o lásce, o věrnosti, o pravdě.... Takové posmutnělé, melancholické... Zkrátka vzaly mě za srdce. Dvě tři jsem se naučila a přednesla učitelce, která schvalovala repertoár. Zatrhla mi to, bez uvedení důvodu. Nakonec jsem soutěž vyhrála, plamenně recitujíc: "I tobě, drahý druhu neznámý, je možná sedmnáct...".
Uhodnete jména obou básníků?
Ten druhý šel snadno najít: Stěpan Ščipačev - Sloky lásky - Za vsí se modral les
Přeložil Ladislav Fikar
1955
Podumám o prvním - pokud též Rus, napadá mě Jevgenij Alexandrovič Jevtušenko (trochu Ukrajinec).
Text příspěvku byl upraven 02.12.16 v 13:54
No když to úča za normalizace zatrhla, bude to nějaký režimem nemilovaný. Z těch, co jsem četl, mě napadají Zahradníček a Kryl, ale ti vůbec nesedí obsahově...
Ani jeden z nich, ale přihořívá, byl to autor vynikající, ale nežádoucí...
Jaroslav Seifert
Jen pro rozhodně neúsměvné připomenutí neblahé doby: V roce 1967 byl jmenován národním umělcem. V letech 1968–1970 byl oficiálním předsedou Československého svazu spisovatelů. V prosinci 1976 patřil mezi první signatáře Charty 77. Za své aktivní vystupování byl v období tzv. normalizace nucen odejít do ústraní. V tomto období byl stále více orientován na český disent, jeho díla pravidelně vycházela v samizdatu. V roce 1984 obdržel Nobelovu cenu za literaturu.
Text příspěvku byl upraven 02.12.16 v 14:13
Ani jeden z nich.
Napovím: v 80. letech už byl tento básník víceméně režimem tolerovaný, dokonce mu vyšly i sbírky básní. Zemřel v roce 1989.
To je správně.
A ta básnička, kterou jsem tehdy chtěla recitovat, začínala: "Z těch dobrých věcí miluji oheň a černé stříbro hvězd za opaskem noci...". Dodnes ji umím. :)
Hun, podávíš.
Děkuju a podávám:
Hledáme úspěšného spisovatele (dokonce držitele Nobelovy ceny), který ve svých dílech tepal (mimo jiné) národnostní nenávist a vlastenectví, snad i proto, že sám pocházel z oblasti, kde spolu museli žít lidé různých národností a kde lidé běžně znali více jazyků.
Ivo Andrič byl dost politicky aktivní. Hledaný autor byl coby výsostný vzor etiky a humanismu nad takové věci povznesen.
Ani ten to není, ale velmi přihořívá, řekl bych. Chybí ti tam to národnostně a politicky nevyhraněné rodiště...
Ach tak. Jak jsem psal Zajdovi, že přihořívá, nemyslel jsem národnostně. :-) Spíš prokoukl můj fígl s Nobelovkou...
Bob Dylan? Ale ten je také oceněn za literaturu, nikoli mír.
Text příspěvku byl upraven 02.12.16 v 18:23
Bob Dylan ne. Připomínám, že ZajDa37 prokoukl můj fígl s Nobelovkou. :-)
Autor se narodil v oblasti ležící na pomezí dvou významných evropských států, které se dlouho o tuto oblast praly. Proto tam vždycky byla trochu míchanice národů a jazyků.
A hledejte mezi opravdu absolutními etickými veličinami. Jméno autora je (jistě nejen pro mě) synonymem pro nejvyšší morálku a humanismus. Bob Dylan hulící marjánu fakt ne. :-)
Tak asi poslední pokus: Albert Schweitzer, alsasko-lotrinský Němec, později Francouz. Psal ale snad jen teologické spisy.
Text příspěvku byl upraven 02.12.16 v 18:50
Kdo také jiný! Nositel Nobelovy ceny, ale za mír, nikoli za literaturu. Měli jsme dobu, kdy jsme obdivovali herce, zpěváky, teď žijeme v době vzhlížení k byznysmenům a technologickým vizionářům (Jobs, Musk, Zuckerberg), ale kdybych já si měl vybrat celebritu nové doby, která si ten obdiv zaslouží, byl by to Schweitzer.
Soukroma je na tahu.
Vložit příspěvek