Hádejte autory:)
Už jsem to taky našla - jeden z aljašských ostrovů (o moc víc o něm zde není https://en.wikipedia.org/wiki/Chamisso_Island). Já jsem měla podezření, že seznam ostrovů pojmenovaných po lidech nemůže být úplný, na to byl docela krátký (na zkoumání dlouhý až až) ;-) Teď si to tam čtu - je to seznam _některých_ ostrovů.
Já jsem na to šla přes literární ceny, ale seznamy jsou vesměs neúplné, takže neúspěšně. Zajímavý člověk.
Teď hledáme autora, který zasadil většinu svých příběhů do doby renesance. Odehrávají se v různých zemích Evropy. Občas zabrousil i do starší historie. Historické kulisy jsou v jeho dílech vylíčeny celkem přesně, ačkoli je známo, že se dopustil i řady faktických omylů (určitě nikoliv záměrných).
Kdyby to bylo snadné, už by se hádala jiná hádanka. Ty tvoje jsou ale zapeklité (a teď současně na dvou vláknech - saprlot, přihoď na obou pořádné nápovědy, prosím ;-)
No nápovědou je právě to, že je to snadné neboli že autor je hodně, ale opravdu hodně známý...
No jistě, kdo jiný! Když jsem napsal, že "zasadil většinu svých příběhů do doby renesance", nevylučuje to přeci, že v ní sám žil. :-)))
Hrabosko, je to tvoje.
Spisovatel, kterého hledáme, trpěl v dětství záhadnou nemocí. Později studoval mimo jiné i matematiku. Při psaní svého nejslavnějšího románu se inspiroval skutečnou a ne zrovna sympatickou osobností.
Lékárník, kreslič a pokladník, odsouzenec za zpronevěru, psanec, vězeň a pak hlavně mistr krátké povídky s překvapivou pointou. Psal pod pseudonymem. Na jeho počest se uděluje literární cena.
Môžem dodať, že neumrel na starobu, ale v najlepších rokoch na cirhózu? :)
Je to William Sydney Porter, pseudonym O.Henry (Olivier Henry).
To jsem ani nevěděla, že můj oblíbený autor povídek měl tak pohnutý život. Jaro na jídelním lístku nebo Výkupné za Rudého náčelníka, to jsou malé skvosty. Díky za připomenutí.
Přesně: zdá se, že z pohnutých osudů, i zločineckého rázu, se nakonec dříve (občas) zrodily literární hvězdy. O. Henry býval u nás hodně populární čtivo, teď se na něj neprávem zapomíná (soukromá konspirační teorie: dnešní autoři neumí povětšinou psát krátké povídky s pointou, takže skvělé předchůdce, s nimiž by bylo možné moderní tvorbu srovnávat, je třeba držet u ledu ;-)
Mezi držiteli ceny na paměť O. Henryho (https://en.wikipedia.org/wiki/O._Henry_Award - chybí poslední dva roky?) vidím jen velmi málo povědomých jmen. Pokud tam najdete někoho málo známého, opravdu povídkáře, doporučeníhodného - doporučte...
raffi zadává
Hľadáme vlastne dvoch autorov s úplne rovnakými menami.
Prvý - svetobežník, hudobník a spisovateľ. Vo svojich knihách využíva skúsenosti z bývalého zamestnania, kedy sa ako súdny psychológ stretával s najhoršími zločincami.
Druhý - scénárista, ktorý vytvoril jeden veľmi známy a dosť kontroverzný seriál.
Patrně Chris Carter - zde mimořádně oblíbený autor vynikajících thrillerů s detektivem Hunterem, ale také producent stejného jména - Akta X.
Konečně jsem přišla z PP, takže nové zadání: nyní hledáme autora, který ve svém, zcela neliterárním oboru, patřil k největším postavám minulého století a dobral se v něm pocty nejvyšší. Ve svých knihách psal velmi zábavným způsobem o dobách dětství, studií a poté i o své práci. O svém oboru psal takovým způsobem, že člověk zalitoval, že nemá dostatečnou duševní kapacitu se těmito mimořádně zajímavými záležitostmi zabývat.
Tak tipnu Richarda Feynmana. Zrovna včera jsem si v knihkupectví listovala v knize jeho legendárních přednášek.
Ano, je tomu tak.
Když jsem četla knihu To snad nemyslíte vážně, pane Feynmane!, tak mě překvapilo, jak velké dobrodružství může být matematika a jak může být zábavná - samozřejmě pro ty, kdo na to mají.
Z jiného soudku...
Velmi úspěšný evropský autor, jeho knihy lze označit jedním slovem - čtivé. Zabývá se nejrůznějšími společenskými tématy, dovede vystihnout charaktery postav a poutavě vyprávět jejich přÍběhy. Žádné velké literární finesy. Zde na DK má 34 knih, vesměs čtenáři výborně hodnocených.
Že je to Johannes Mario Simmel? Ten bývá jak příklad podbízivé čtivosti a šálivého sentimentu uváděn tak často, až mi teď jeho jméno vyskočilo, jako by mě trénoval sám velký Pavlov. (A tím nehodnotím Simmela, nic jsem od něj nečetl)
Ano, to je on. Já bych ho zas tak úplně nezatracovala. Jednou kdesi vysvětloval, že se podbízí proto, aby se čtenáři začali zajímat o aktuální celospolečenská témata, o kterých píše. Dvě jeho (podle mě) nejlepší knihy jsou z tohohle hlediska dost zajímavé - Láska je jen slovo a Všichni lidé bratry jsou.
Zlovlku, podáváš.
Vložit příspěvek