Hádejte autory:)
Děkuji za nahrávku: hledáme jméno autora, jehož jedno malé dílko si přečetl sám veliký báťuška Josif Vissarionovič a - údajně, traduje se - protože neměl přístup na Databázi knih, a tedy nemohl svůj spontání komentář napsat tam, proto napsal na okraj textu knihy jediné výstižné hodnocení autora, jaké mu přišlo přiměřené: "svoloč".
Přidám nápovědu: autor byl dělník, miloval vše kolem železnic a zejména lokomotivy, a používal liteární pseudonym připomínající jednoho z největších filozofů všech dob.
Ha, pozdě. Ale přečetla jsem si životopis, to je hrůza, ten pŕíbéh jeho syna, to jsem nevěděla. :(((
Ano, byl to Andrej Platonovič Klimentov, píšící pod jménem Andrej Platonov. Jeho Čevengur je natolik originální román, že druhý takový opravdu neznám.
mirektrubak - správně a ještě i s bonusem = tomu říkám jasné vítězství.
Isserly také uhodla, jenom v těsném závěsu, a díky i její poznámce jsem ráda, že jsem touto hádankou upozornila na mimořádný zjev světové literatury.
mitektrubak - prosím, převezmi to ...
Hledaný autor byl kvůli čtení zakázané literatury vyloučen z konviktu, což ovšem neovlivnilo jeho víru a postoje. Stal se vojenským lékařem, dosáhl hodnosti plukovníka, mnoho let mu nemohlo nic vycházet. Zajímal se o dějiny. Známým se stal kvůli sporu s jedním z našich nejvýznačnějších spisovatelů.
Já jsem četla jen Sedmikrásku - a to ještě v pubertě, takže už si z toho moc nepamatuju. Samozřejmě je to Durych, předávám.
To mi připomnělo jiného spisovatele: legionář, v čsl. armádě dosáhl vysoké hodnosti, obdržel vysoké řády v zahraničí, ale po roce 1938 je vrátil.
V této sovislosti rovněž psal Karlu Čapkovi, spisovatelskou obcí byl označen za krajního pravičáka a nacionalistu (Jaroslav Seifert o něm píše: "Když mu jednou Halas řekl, že je náš třídní nepřítel, odpověděl, že se diví, proč jen tři dny."). Jeho protiněmecké smýšlení vedlo k vyřazení jeho literárních děl z knihoven už v roce 1940 a jeho předchozí působení neumožnilo jejich návrat ani za komunistů.
Jeho básně oslavují legie, ale zejména jedna slavná a zhudebněná, nazvaná podle místa jedné z klíčových bitev, má rozhodně obecný přesah.
Ano, ani jsem se raději nezaplétala do jeho rozvětveného pokrevního a nepokrevního příbuzenstva - od Masaryků a Slavíčků až po samotné Medky.
A ta zmíněná báseň je samozřejmě Zborov.
Hledáme tvůrce (mj.) třinácti románů o postavě, která stejně jako autor pochází z východních Čech a má s autorem i shodné začáteční písmeno příjmení.
Autor o svém hrdinovi jednou v nadsázce (velmi mírné) řekl, že je to postava z vaudevillu.
Už dlouho jsme nehádali cestovatele-průzkumníky-velikány a tenhle si to opravdu zaslouží. Nejen že objížděl prakticky celý svět za novým poznáním, zkoumal i hlubiny a neopomenul se také podívat vzhůru. Jeho vědecký záběr byl takový, že není snad ani jediná disciplína související se Zemí, vesmírem a veškerou přírodou, v níž by nezanechal výraznou stopu, a některé dokonce sám založil.
Jeho současníci včetně Darwina či rovněž renesančního Goetha mu otevřeně vyjadřovali velký obdiv a často také díky za inspiraci pro vlastní práci. A pro nás o staletí mladší se bude navždy připomínat nespočtem míst, která nesou jeho jméno. Především a oprávněně jeho jméno nese zásadní přírodní úkaz, bez něhož by vše nefungovalo správně nejen u jeho nejoblíbenějšího světadílu, ale na Zemi jako celku.
Friedrich Heinrich Alexander svobodný pán von Humboldt (14. září 1769 Berlín – 6. května 1859 tamtéž) - německý přírodovědec světového významu a spoluzakladatel geografie jako empirické vědy...tak o něm v úvodu hovoří wikipedie a podrobnosti z jeho života, díla (např. Kosmos) a nesporného významu pro nás následují...
Tak teď budeme hledat kněze, učence, historika, politika, jednoho z vůdců velkého povstání svého lidu proti utlačovatelům, rodáka ze starobylého města.
Povstání bylo utopeno v krvi a on sám padl do zajetí. Nějaký čas sloužil nepřátelům jako rukojmí, nakonec si ho jeho přemožitelé odvezli domů jako zajatce. Mnozí ho považovali za zrádce. Ze zajetí byl propuštěn a zůstal v zemi vítězů až do smrti. Sepsal tam historii oné nešťastné války a časem získal i tamní občanství.
Hledáme sečtělou a velmi plodnou autorku (přes rodinné tragédie - zažila smrt pěti ze svých sedmi dětí), která se krom toho věnovala osvětové a emancipační činnosti a založila spolek pro vzdělání žen. Navštěvovala samozřejmě Americký klub českých dam, kam ji uvedla Karolina Světlá, její velký vzor (jedna autorčina kniha je cele věnovaná životu a dílu Světlé). Četla německé a anglické autory v originále. Věnovala se zejména venkovské próze, nejčastěji z východních Čech, kam se z Prahy s manželem odstěhovala.
Vložit příspěvek