Hádejte autory:)
Tak přihodím svá naprosto neužitečná (tj. nepoužívaná) křestní jména Anna Olga. Ale běžně se používalo vždycky jen jedno - prostřední. Známe z doby (do?) obrození, jako F. L. Hek, A. V. Frič. Takže v tom musel být nějaký jiný "úsus".
Ale co ti Anglosasové, kdy k tém středním jménům, na něž jsou náležitě pyšní doteď (aspoň Američani), přišli? Shakespeare ani Marlowe ještě nepoužívali nic, takže až někdy po Alžbětě? Nebo vážně jen Američani se takhle odlišili (nemůžu vlastně připadnou na ryze anglického autora se třemi jmény).
Napríklad Durrell sa volal Gerald Malcom, jeho matka Louisa Florence Emily a prvá manželka Jacqueline Sonia. A kanadská spisovateľka Montgomery je Lucy Maud. Potom je tu Emily Jane Brontë a Percy Bysshe Shelley.
Ono je to asi i o zvycích dané země. Když jsme pojmenovávali dítka, zvažovali jsme dát jména dvě (nakonec jsme dali jen holčičce, synové mají po jednom jménu). Kdyby byli křtění, získají tak další křestní jméno. To je tuším v ČR maximum. Ale když jsem se dívala na seriál Gillmoreova děvčata, tak když Sookie pojmenovávala dceru, dala jí asi křestních jmen...
Aby to nezapadlo, opakuji hádanku:
"Stať pana … o XY poměru k dělnému lidu mne přivedla na myšlenku, abych také já řekl, co soudím o tvorbě XY. Můj názor je starého data a příkře odporuje mínění, jež se o XY ustálilo v celém evropském světě. Poněvadž mám v paměti, jak jsem zápasil s vlastními pochybnostmi, s nutkáním táhnout za jeden provaz s ostatními a tvářit se jako oni - vše, co mi bylo podstoupit, než jsem se onomu všeobecně rozšířenému kultu vzepřel, a poněvadž předpokládám, že mnozí prožívali a prožívají totéž, myslím si, že nebude bez užitku, povím-li přímo a otevřeně, že nejsem zajedno s převládajícím míněním (…).
(…) Vzpomínám si, s jakým údivem jsem ho četl poprvé. Očekával jsem velký estetický zážitek. Když jsem však pročítal jeho údajně vrcholné dílo za druhým (…), a místo prožitku cítil jen nepřekonatelnou ošklivost a nudu, byl jsem na rozpacích: mám já tak málo soudnosti, že shledávám nicotnými, ba špatnými díla, který celý vzdělaný svět považuje za vrcholně dokonalá, anebo se nedostává soudnosti vzdělanému světu, připisuje-li tvorbě XY takový význam?"
Kdo napsal tato slova o svém spisovatelském "kolegovi"? Prosím o jména obou pánů, v celém znění.
netroufnu si nadhodit žádné jméno - text neznám a pro mě je v něm opravdu minimum indicií o díle, o autorech, o místě (asi Evropa), o čase ;-(
Tu už je teraz povolených mien viac - ale musíte sa s nimi podpisovať - a koho by to bavilo. Než by napísal Magdalena Dobromila Rettigová, zabudol by aj na recept. A nie je jednoduché vyberať potomkovi meno, ak netušíte, či nebude mať problémy so sykavkami, alebo s výslovnosťou r. Meno Václav Havel - je super, dá sa s tým dotiahnuť možno až na prezidenta.
tak já si tipnu odpověď: když se řekne "jeden autor drbe druhého", vždycky mě napadnou Stanislav Kostka Neumann a André Paul Guillaume Gide
Nejdřív mě napadl Chesterton a G.B.Shaw, ale Chesterton by v tom případě nemluvil o ošklivosti. Ale co takhle Albert Camus a J.P. Sartre?
Dlouho jsem si nebyl jist svým úsudkem, a tak, chtěje se ubezpečit o jeho správnosti, plných padesát let jsem se k XY vracel a čítal ho v různojazyčných verzích - rusky, anglicky i v německém překladu Augusta Schlegela, jak mi kdo poradil. Četl jsem několikrát nejenom tragédie, ale i komedie a kroniky, a pokaždé jsem cítil přesně totéž; ošklivost, nudu, rozpaky. Také nyní, před napsáním této studie, jsem znovu přečetl celého XY, od Leara, Hamleta, Othella až po kronikářské hry o Jindřiších, Troila a Kressidu, Bouři i Cymbelína, abych - pětasedmdesátiletý stařec - prověřil sám sebe.
A opět, ba ještě palčivěji, jsem pociťoval totéž; avšak někdejší nejistotu vystřídalo pevné a nezvratné přesvědčení, že celý ten nedotknutelný nimbus svrchovaného, geniálního spisovatele, jímž je XY obestřen, a jenž nutí soudobé autory k tomu, aby ho napodobovali, a čtenáře i diváky k tomu, aby v něm na újmu svého estetického i mravního cítění hledali neexistující hodnoty, je velké zlo, jako každá nepravda.
Z toho by již haněný autor mohl být zřejmý, ne?
Hádanku jsem měla vymyšlenou po tom Klausovi, ale nebylo mi dáno slovo (sice chápu, ale zarmoucená jsem stále), takže trochu nešťastně vyšel zrovna ve chvíli, kdy tu VELMI krátce předtím byl hádán (což je další nápověda ;-)).
Podotýkám však, že správnou odpověď tvoří dvě CELÁ jména, tedy i ten, kdo onu studii napsal.
Že ten kritizovaný je William Shakespeare, je už zřejmé. Ale kdo byl ten břitký kritik, netuším.
Tak Vilíka Třesihrušku (nebo Kopítřasa, jak tvrdí někteří) bychom měli, ale kdo ho to pomlouvá, to je oč tu běží...
Rétorika je taková pěkně "soudružská", ale takhle psali mnozí...
Text příspěvku byl upraven 05.06.19 v 12:50
Dovoluji si tvrdit, že kritik je též známý ze školních lavic, ač asi ne tak notoricky jako WS. Toho kritizovaného jistě jménem znají i ti, co kolem jeho díla ani neprošli, ale o druhém bych to netvrdila s takovou jistotou. Přesto je jeho dílo řazeno mezi klasiku, dvě z jeho slavnějších děl se dočkaly mnoha adaptací...
Vodítkem může být vysoký věk autora statě (dožil se o 7 let víc než oněch v textu zmíněných 75 let), ale i jeden z jazyků, v nichž Shakespeara četl.
Po zvážení všech náznaků (jazyk, věk, tvrdost posudku ..) tipuji, že je to Lev Nikolajevič Tolstoj.
A byl to on!
Stať vyšla v rámci edice Knihovna klasiků ve svazku "Nemohu mlčet". Rozečtené to má můj muž, takže z názvu nemohu usuzovat, zda LNT nechce mlčet o Shakespearovi (a jeho nevalné hodnotě) či o jiných skutečnostech. Muž knihovnu klasiků sbírá a toto je jeho nový úlovek z antikvariátu, kterým se mi před spaním chlubil, přičemž nevěřícně kroutil hlavou nad tímto názorem na anglického dramatika, s nímž se nikde jinde nesetkal. Takže vlastně hádanku vymyslel on.
Pokud většina souhlasí, slovo by měla mít Koka, neb uhodla tu těžší část.
Nález tatjanina manžela doplním dvěma citáty z knihy, ke které jsem se znovu po letech vrátila (a vychutnávám si ji a žasnu! žasnu a doporučuji!):
Jaroslav Putík: Odysea po česku
- na s. 103 autor J. P. píše:
"Čtu Lva N. Tolstého Dětství, chlapectví, jinošství. Navzdory všemu zbožňování: Tolstoj je zlý člověk, zlý na druhé, zlý na sebe. Vane z toho ne chlad, ale mráz".
a na s. 163:
"Svědectví Zdeňka Nejedlého ve sborníku o L. N. Tosltém, kterého navštívil v Jasné Poljaně roku 1910. Zklamán z Mistrovy ignorace (O Čechách a Češích samozřejmě ani tušení). Podle Nejedlého svědectví byl studený, chladný jako led, a právě tak jedná s lidmi! "
A když jsme si takto dokreslily charakter hledaného, tak zadám někoho, kdo byl také docela tvrďas, i když se "ve finále" se ukázal jako člověk, jenž už neunese tíhu života.
Jako snad první vnesl do literatury své země postavy nebezpečných - a místy groteskních - grázlů - únosců, vyděračů, nájemných vrahů, které k tomu "povolání" dohnala ztráta zaměstnání způsobená "reorganizací" tajných fízlovských služeb té země po změně režimu.
Nápověda pomůže, až když někdo vůbec zkusí odpovědět. Ale když ani nikdo "nestřelí" odpověď, tak nevím, jak nápovědou korigovat případné špatné směřování odpovědi.
Snad tedy alespoň tolik, že k nalezení autora nemusíme chodit nijak daleko - někteří uživatelé DK zůstanou při hledání doma, někteří nakouknou k sousedům.
Ano, on. Doporučuji uhodnutého číst, stojí to za pozornost!
Text příspěvku byl upraven 28.06.19 v 20:42
Jejda, jsem sama sebe teď zaskočila...asi mi to bude í trvat déle, než na něco přijdu...
Text příspěvku byl upraven 28.06.19 v 20:03
Myslela jsem, že když se na to vyspím, bude to lepši. Bohužel o nějakém vzletném, případně vtipném, zadání nemůže být řeč, takže se omezím na pouhé suché konstatování:
Hledáme autorku, z jejíchž knih již dlouhá léta můžeme čerpat inspiraci, zvláště v těchto měsících. Autorka, pro kterou je známý "Babiččin" výrok "Správná hospodyňka i pro pírko přes plot skočí", jako dělaný.
Ne...autorka není umělkyně v tom slova smyslu...Mnohem praktičtější, dovolila bych si říct i fundovanější, než paní Hüttnerová...
Text příspěvku byl upraven 29.06.19 v 09:32
Vložit příspěvek