Hádejte autory:)
Toto je první sloka písně, již zpívá velký a mocný hrdina stvořený velkým autorem. Kdo je ten autor?
„Noe míval drůbežárnu fantastických rozměrů, pštrosí vejce musel jídat sběračkou a ze džberu, rybí maso z velryby měl a polévku ze slona, ale jeho vinný sklep je velikostí překonal.
Často říkal Noe ženě mezi čtyřma očima:
‚Ať si voda kam chce teče, hlavně že ne do vína.‘
Tento autor napsal mj. pár románů o zvláštních hrdinech pohybujících se ve zvláštních světech či okolnostech, leč přes všechnu fantazii a barevnost těch příběhů jsou jeho díla v podstatě ódou na zdravý selský rozum. Kromě toho je tvůrcem celé řady detektivních povídek, jejichž hlavní protagonista je pro tento žánr postavou poněkud netypickou, ale i on je nadán schopností myslet jasně a střízlivě i za těch nejbizardnějších okolností. Dalo by se říct, že víra ve zdravý rozum prostupuje celým dílem hledaného spisovatele a je jeho "obchodní značkou".
Když mám za Chestertona babu, tak tedy tuhle:
- byla jeho rodačkou,
- zemřela v roce, kdy to u nás ožívalo,
- hodně se prý trápila svou nevyjasněnou sexuální orientací,
- přinesla svými literárními díly náměty k snad nejlepším filmovým hororům všech dob.
né že by, ale by! Je to ona.
Mám s ní, resp. s její knihou čerstvý a kuriozní zážitek: městská knihovna pořádala výměnu knih - výhradně žánrů sci-fi a fantasy. Chtěla jsem tam darovat Maurierin Dům na pobřeží, protože mě toto fantazijní a kouzelné cestování v čase, z 20. do 14. století, nijak nazaujme. Mladičká pracovnice knihovny to odmítla slovy, že o žádné fantasy nejde, prože je to kniha jakési romantické autorky a ta mezi fantasy nijak nepatří. A nešlo o žádnou dobrovolnou knihovnici z Horní Lhoty! Nuže, vypadá to, že buď jsou pro mladou generaci fantasy-autoři jenom ti Američané, co se narodili po roce Maurierina skonu, nebo - a to je nepravděpodobné =)) - naše městská knihovna zaměstnává oduševnělé slečny, které o literatuře ještě mnoho nevědí.
Woodwarde, a kdo bude další?
Text příspěvku byl upraven 20.10.15 v 16:48
Mladé knihovnice jsou zvláštní stvoření. Jednou jsem po nich chtěl Davida Copperfielda - něco jsem překládal, byly tam nějaké citace z Dickense a chtěl jsem to mít ze "zažitého" zdroje. Vůbec mě nenapadlo, že bych zrovna v knihovně musel zdůrazňovat, že mi jde o román od Dickense. Dobře mi tak! Slečna mě ujistila, že to mají ve skladu, a když se zítra zastavím, budu to tu mít. Tak jsem přišel a ona mi se zářivým úsměvem podala knihu o kouzelníkovi...
No nic. Teď budeme hledat autorku, která nevtíravou formou spojuje detektivku s duchařinou. Její příběhy se odehrávají v Baskicku, tajuplné zemi starého, tajuplného národa, kde starobylé legendy často dosud žijí jako nejakutnější současnost, zvlášť na venkově, v horských městečkách a vesnicích,. obklopených hlubokými lesy.
že jenom dneska?
Ale raději zpátky domů: hledáme autora, který své mnohostranné nadání rovnoměrně dělil mezi dvě můzy, a to ještě u té jedné i jako tvůrce, i jako interpret.
Pan Suchý naštěstí ještě žije, toho hledaného jsme už navždy žel ztratili.
Tak ještě našeptám: psssst Slezsko pssst
Text příspěvku byl upraven 20.10.15 v 17:15
Přiznávám, že jsem nakouknul do tvých oblíbených autorů a vyšel mi Ilja Hurník...
Tak zase z jiného šuplíku: Hledaný autor napsal v předmluvě k jedné ze svých knih následující slova:
Posádka Apolla 8, první lidé na světě, kteří o
vánocích roku 1968 spatřili na vlastní oči odvrácenou stranu Měsíce,
mi vyprávěla, že zápasila s pokušením ohlásit rádiem objev velkého
černého monolitu - bohužel však zvítězil realismus.
Moje řeč. Zákonodárci, kteří vymysleli paragraf o "šíření poplašné zprávy", by mrkali na drát, co ten pojem může zahrnovat.
Vložit příspěvek