Hádejte autory:)
To není žádná hamba. Bohužel je Jan Křesadlo trochu opomíjeným autorem. Nicméně jeho La Calle Neruda doporučuji. Předávám slovo woodwadovi.
Schválně, jestli uhádnete, kdo tohle napsal:
Milostná psaníčka z mých mladých let! - Ach ano;
jste to vy! Srdce zas je vámi dojímáno!
Čtu na kolenou vás!
Vraťte mě alespoň na jediný den v čas ten,
kdy jsem vás dostával, ať mohu, k slzám šťasten,
nad vámi plakat zas!
Bylo mi osmnáct; v snech tonula má hlava,
klamy mě mámila naděje usměvavá,
hvězda mě lákala;
té, kterou jmenuji jen v duchu, byl jsem bohem,
já, děcko, za které se dnes muž, starší mnohem,
červená bezmála...
Ó dny, kdy vnímáme svět přivřenými víčky!
Schůzky, jež vrcholí polibkem rukavičky,
s rozpaky podané!
Ó vy dny, ve kterých se od budoucna čeká,
že splní všechny sny, že peklem pro člověka
život být přestane!
Tenhle autor proslul zejména svými romány. Ale byl to i básník.
Text příspěvku byl upraven 02.11.15 v 17:40
A když už jsme u té poezie, kterýpak autor se uvedl takto:
Jsem Němec z Drážďan v Sasku narozený,
vlast mi nedovolí odejít.
Jsem jako strom, jenž - tady vypěstěný -
tady uschne, když to musí být.
Taky to nebyl typický básník, u nás rozhodně známý spíše prózou...
S jistou škodolibostí zaznamenávám že s tím vám google asi moc nepomůže ;-)
Text příspěvku byl upraven 02.11.15 v 18:55
Teda Kubasino... teď jsem dopsala další nápovědu, ale když už jsem to nadatlovala, tak si užijte se mnou:
"Stručný životopis"
Nenarozený špatně nepochodil.
Na stromě sedí v ráji. Jistá věc.
Já svého času se co dítko zrodil,
než bych řek švec.
Škole, kde všecko zapomněl jsem skorem,
jsem nejvíc času tehdy musel dát.
Mé chování mohlo být druhým vzorem.
To s lítostí nechápu dosavad.
Tu místo prázdnin náhle válka byla.
S artilerií táhnul jsem to pak.
Krev z artérií glóbu vyprýštila.
A já žil dál. Však neptejte se jak.
Pak inflace a Lipsko tady byly.
S gótštinou, Kantem, bursou, úřadem.
Umění, politika, slečny okouzlily.
A v neděli déšť crčel za oknem.
A teď mi bude čtyřicet tak asi a na verše mám malou fabriku.
Ach, na spáncích už prokvétají vlasy,
tlouštíci kolem zbyly z mladíků.
Rád mezi židlemi sedám - podle ritu.
A podřezávám větev pod námi.
Procházím se záhony mrtvých citů
a vtip tam sázím s anekdotami.
Můj ranec nést mi nikdo nepomůže.
A ranec roste. Hřbet je stejný stále.
Souhrnně se tak asi říci může:
Přišel jsem na svět, přesto žiji dále.
No a máš babu pochopitelně...
Co se to děje? Všichni tady umřeli nebo uprchli do afriky, když je tam teď spousta místa po těch uprchlících?
tak to uděláme jak bylo navrhováno (i když si nejsem jistá jestli to byla přesně tahle hadací diskuze): jak se někdo nehlásí víc než 3 dny, ujímá se velení ten kdo má čas a chuť. Pak vznikají prostoje a takhle bychom tu pětiletku nedokončili, vážení soudruzi ;-))
Dobrá tedy... kterýpak autor a muž mnoha profesí tragicky zahynul na cestě z Montrealu do New Yorku?
To vieš, láskavosť je moje druhé meno.
Ktorý spisovateľ na otázku „Prečo znásilňujete históriu?“ odpovedal: „Aby som s ňou mal krásne deti.“?
Tak dobrá, dávejte pozor:
Tento autor se v Česku proslavil jedním příběhem, kde nechybí dobrodružství ani napětí. Je tam všechno: dobrodružné plavby po řece, rychlá auta, dramatická cesta lesem ve sněhové vánici, útěk z vězení v přestrojení, a všechno vrcholí ozbrojeným útokem a vyhnáním vetřelců z hrdinova domu.
Přesto je to v podstatě úsměvná knížka určená spíš menším dětem.
Dodám jako nápovědu, že autor se narodil ve Skotsku, ale poté co jeho matka zemřela při porodu nejmladšího z autorových sourozenců, prožil významnou část dětství ve velkém domě své babičky na břehu Temže.
Babička má ráda Javořickou a Pittnerovou, ale to jsou ženy. Jediný muž - nemuž, který mě napadá, je Felix Háj :-)
ajrad1981: vy máte společnou babičku? nic mi do toho není, jen se tomu snažím porozumět. ;)
Vložit příspěvek