Hra - zeměpisné a místopisné údaje v literatuře
No jistě, ostrov, na němž Ayrton pojídal syrové kačeny. Woodward (pokud není někde s přáteli na tahu) je na tahu.
Je fakt, že cyklus podivuhodných cest je pro tuhle hru požehnáním. :)
Tak zkusíme něco z jiného soudku. Království rozervané vnitřní válkou, ve které se přímo či nepřímo střetává hned několik stran: Jednou z těch bojujících stran je samozřejmě sám král a jeho vojska a druhou je muž, který by po králově smrti měl zdědit trůn. Ti dva spolu sice bojují, ale nepříliš ochotně - krále do toho ženou zejména stoupenci dalších "zúčastněných" stran, k nimž patří i vladař sousední mocnosti. A tak, sotva přijde zpráva o tom, že tenhle soused právě v jiné válce utrpěl zdrcující porážku, král se rozhodne se svým následníkem, s nímž je "oficiálně" znepřátelen, ukončit nepřátelství a navázat spojenectví. Pozor, to všechno se skutečně stalo, není to žádná fantasy. Ti dva, v doprovodu svých armád, se sešli u města na velké řece. Chci vědět, u kterého města, na které řece, a ve které knize několikadílné série historických románů se o tom píše.
první malá nápověda: ten následník je králem vlastního království, mnohem menšího, než je to, kde vládne ten jeho kolega, s kterým se sešel. A oba ti králové mají stejné křestní jméno, ale každý je z jiného rodu.
Vypadá to na spojenectví Jindřicha III. a Jindřicha Navarrského uzavřené 1589 na Loiře, setkání v Plessis-lès-Tours, před postupem na Paříž; v Dědictví otců, 5. díl - Horoucí láska (Roberta Merle).
Kde se v polovině minulého století odehrála jedna z největších přírodních katastrof západní Evropy, vzniklá souhrou nebývalých klimatických okolností, která měla dopad především na jednu zemi, i když ztráty na životech byly také v několika dalších zasažených zemích. Postižená země pak musela vyvinout a nasadit takové moderní technologie, nejen stavební, aby se v budoucnu nic podobného neopakovalo. Románově krutou noc a její dlouhodobý dopad na rodinu dvou dospělých sester zpracovala autorka, rodačka z dané země. Název díla napovídá, co se s jednou ze sester tehdy stalo.
Myslím si, že to byla povodeň způsobená bouří a vysokým přílivem v roce 1953, která zasáhla Nizozemí, Belgii, Skotsko a Anglii. Ale knihu neznám :-(
Zůstaneme přibližně v této zeměpisné oblasti a budeme hledat místo, které bývá označováno za nejstarší přežívající kamenné opevnění v zemi, toto panství získal sňatkem jistý významný a slavný muž. Od 11. do 14. století bývalo místo označováno jistým normanským názvem, ale postačí i dnešní název. A ještě název knihy, kde se o tomto člověku nejvíc dozvíme.
Tak co bych ještě dodala....místo se tenkrát nacházelo na hranici dvou států, na útesu nad řekou a bylo vystavěno brzy po roce 1066.
Ne.....nepřijde mi to tak těžké, ale to asi proto, že historie Anglie je mým velkým koníčkem. Tak přidám další nápovědu: mohutný hrad se nachází nad řekou Wye, onen "největší rytíř Anglie", který ho vyženil, byl současníkem Richarda Lví srdce.
Tak mi to vychází na Chepstow Castle a ta kniha by mohla být http://www.databazeknih.cz/knihy/william-marshal-nejvetsi-rytir-14072
Ano, je to tak. Hrad se jmenoval v tom 11. století původně Striguil, manželka Williama Marshala byla Isabela ze Striguilu. Přestože knížku napsala žena, je fakt zajímavá, psaná podle dobového rukopisu Histoire de Guillaume le Maréchal.
Předávám.
Děkuji, v rámci pátrání jsem narazil na tohohle autora - zatím se zdá, že česky z toho nic nevyšlo, ale zabývá se stejným obdobím, i ten Strongbow, jehož přezdívka zřejmě vznikla právě zkomolením původního jména hradu, se tam vyskytuje.
Hádanku dodám za chvíli.
Sarah01: No co to, toto!?!: "Přestože knížku napsala žena, je fakt zajímavá"
Naneštěstí neumím posoudit, do hádanek s historickou literaturou se nehrnu.
Na křižovatce na kraji obce stojí kamenný památník, připomínající dávné vyvraždění mocného rodu. Chodívá tudy na procházku starý pán, který vždycky, když jde kolem, pozmění lakem na nehty datum uvedené na památníku o jeden rok. A každý den tudy jezdí na kole historička, pracující na nedalekých vykopávkách, a ten lak na nehty z památníku odstraní. Autor pozměnil jméno města, v jehož okolí se tyhle podivnosti odehrávají, ve své knížce mu říká "Brody". Jak se to město jmenuje doopravdy, a jak se jmenuje kniha, líčící (mimo jiné) souboj potměšilého staříka s pečlivou vědkyní?
Text příspěvku byl upraven 26.10.16 v 10:06
Isserley: no, já už se tady setkala s názorem, že od žen někdo knihy vůbec nečte. Nevím teda, za jakého důvodu, jestli se většinou čeká něco ve stylu červené knihovny..... Já osobně nerozlišuju, čtu, co mě zaujme.
Ženy samozřejmě píšou stejně dobře jako muži, to je jasné. Ale souhlasím s tím, že speciálně u historického románu bych raději sáhl po knize napsané mužem – prostě proto, že historické romány psané ženami mají nevyhnutelně pověst takovou, že vždycky obsahují spoustu romantiky.
...spíš obsahují aspoň nějakou citovou stránku věci (něco o vztazích, rodině), což mnohdy zcela chybí v čistě "bitevních" historických románech (kterým se primárně věnují autoři mužského rodu). A myslím, že zrovna Chadwicková z hádanky je příkladem autorky velmi kvalitního, čtenářsky dobře sestaveného románu o člověku - v historických souvislostech.
Text příspěvku byl upraven 26.10.16 v 12:12
pro jistotu přenesu hádanku na konec, aby neutonula v diskusích o ženském psaní. Zkuste něco uhádnout, než budete pokračovat v debatě.
Na křižovatce na kraji obce stojí kamenný památník, připomínající dávné vyvraždění mocného rodu. Chodívá tudy na procházku starý pán, který vždycky, když jde kolem, pozmění lakem na nehty datum uvedené na památníku o jeden rok. A každý den tudy jezdí na kole historička, pracující na nedalekých vykopávkách, a ten lak na nehty z památníku odstraní. Autor pozměnil jméno města, v jehož okolí se tyhle podivnosti odehrávají, ve své knížce mu říká "Brody". Jak se to město jmenuje doopravdy, a jak se jmenuje kniha, líčící (mimo jiné) souboj potměšilého staříka s pečlivou vědkyní?
Jaj, woodwarde, omlouvám se, kát se budu celé odpoledne...
Hun, nedá mi to. Nedávno jsem tu četla jeden komentář ke knize pana Cornwella, mého oblíbence. Pisatel si stěžoval, že, na rozdíl od knih pana Folletta, v jeho knihách chybí sex...Pravda, není to úplně romantika, ale...:)
Souhlasím se soukromou, k těmto předsudkům není tak úplně důvod.
Jak říkám, kaju se a mizím:)
Text příspěvku byl upraven 30.10.16 v 07:56
woordward: Pozn. na přední okraj: hádat jsem zkusila a zatím nic.
Diskuse se ale nerozjela obecně kvůli "ženskému psaní" (čímž to opravdu už je nějak degradované), ale kvůli psaní historických románů - a rozdílu mezi mužským a ženských pojetím historických událostí (tj. jejich skutečně důležitých prvků ;-) a jejich románovým ztvárněním.
Vložit příspěvek