Nono (aneb štrikovna)
braunerova: Zeman určitě není bez chyb, ale když si představím, že by tam dnes seděl Drahoš, tak si říkám. Díky Bohové. ;-)
"Jindy jsme je nepotřebovali." - jak případné...
K tématu jsem četla zajímavý/á esej Igora Lukeše "Sebestředný stát" (autor Igor Lukeš /historik, profesor Bostonské univerzity/, Respekt č. 43/2018).
Pár úryvků:
...Po vzniku Československa se jeho přátelé těšili, že Praha na mezinárodní scénu vstoupí s ideály, o kterých mluvil Masaryk. Příležitost na sebe nedala dlouho čekat: v poválečné Vídni vypukl hlad a hrozila revoluce. Spojenci prosili pražskou vládu o pomoc. (Byla to obdoba současné migrační krize.( Praha tvrdě odmítla, protože neuměla soucítit s bývalou imperiální velmocí, která teď klečela na kolenou. Nedostatek české velkorysosti Evropu zklamal a Češi ztratili příležitost najít s Rakouskem společné zájmy. Přispěje to k jejich opuštěnosti koncem třicátých let.
Nebo jiný příklad: Rudá armáda se v roce 1920 drala Polskem na západ. Francie žádala, aby pražská vláda přes své území povolila průchod zbraní pro bránícího se souseda. Masaryk a Beneš prosby odmítli a vymluvili se na stávku železničářů v Bohumíně. Hned ale využili polské slabosti a na Těšínsku své zájmy prosadili silou. Byla to chytrá taktika, a tragicky špatná strategie. Čechům za jejich chování během ruské invaze Poláci vystaví účet v září 1938.
on i ten Masaryk možná nebyl bůhvíco. Můj děda ho zažil, byl ročník 1900 (děda měl otce až v 50-ti a nakonec se dožil stovky), a co vyprávěl, tak k Masarykovi měl asi podobný postoj jako já dnes ke Klausovi, tj. že byl sebestředný jedinec, co se obklopoval akorát samými pochlebovači a snažil se vytvářet si kult osobnosti. A kult osobnosti to je, všude sochy Masaryka, gymnázia Masaryka, náměstí TGM, Masarykovo nádraží. A toto se dělo už za jeho života a nejspíš s jeho podporou. Masaryk byl nejspíš solidní nacionalista a značnou měrou se podílel na rozbití Rakouska-Uherska. Prostě každý národ má vlastní slepé skvrny a své vlastní národovecké sebestředné mýty. Většinou to vidíme na druhých a sobě samých ne. Třeba nám nedělá problém vidět slovenské národní komplexy, jejich překrucování vlastní historie, jejich neochotu slavit vznik Československa, přestože nebýt toho, tak by žádné Slovensko nikdy neexistovalo, jejich komický provinciální nacionalismus, historický revizionismus, oslavu Tisa a slovenského fašistického státu (Kotleba nosí doteď ty směšné fašistické uniformy). Češi mají zase slepé skvrny ohledně role ve vyhání sudetských Němců atd.
Uznávám, že to nebyla dobrá rozhodnutí, ale Mnichovská dohoda byla ZRADA a trochu jiný kalibr.
A poválečné rozdělení sféry vlivů? Kdy nás západ na 45 let uvrhl do náruče sovětského otroctví. To si taky myslím, že je vyšší level.
pokračování:
Beneš zpočátku dosáhl na mezinárodní scéně určitých úspěchů, ale svou pověst začal brzy ztrácet. A jak klesal v očích diplomatických profesionálů, klesal i národ, na jehož zástupce se pasoval. Už první britský velvyslanec v Praze si ve svých zprávách pro Londýn všiml, že Češi mají tendenci považovat se za "dokonalé" a že "svou neznalost okolního světa - a ta je kolosální - maskují předstíráním, že vše umí lépe". Z tohoto postřehu o českém charakteru čiší smutek, protože je nadčasový.
Ani v Sudetech nedokázalo být Československo vstřícné, i když si to mohlo dovolit - hlavně v druhé polovině dvacátých let. Své ústrky z dob Rakouska teď kompenzovalo ústrky vůči německé, polské a maďarské menšině. Praha věřila, že se svým průmyslem a francouzským spojencem žádné kompromisy hledat nemusí.
Jacck: Nemáš rád kult osobnosti. Tak to budeš se mnou jistě souhlasit, aby Ruzyně byla opět Ruzyní.
a ještě kousek:
Situaci změnil nástup Adolfa Hitlera. Beneš na něj reagoval tím, že v roce 1935 uzavřel smlouvu se Stalinem. Po návratu z Moskvy pak světu oznámil, že Stalin byl "laskavý a pozorný", obchody byly plné zboží a šťastní proletáři se každé léto rekreují šest týdnů na Krymu. O Československu se začalo říkat, že je to "mateřská letadlová loď bolševismu". Nebyla to pravda, ale už i původní zastánci Masarykova experimentu v něj přestávali věřit. Jen rok po Benešově návratu z Moskvy, v srpnu 1936, napsal sir Robert Vansittart, že "Češi zničili sebe sama svým hloupým chováním a tolerancí vůči korupci. Teď už je příliš pozdě zachránit je i jejich slepený stát od hněvu, který na ně dopadne."
Národ Beneše obdivoval jako mistra diplomacie. Když ale přišel rok 1938, ukázalo se, že Československo neměli rádi ani sousedé, ani spojenci, ale ani velké procento vlastních občanů. Sebestřednost a nedostatek velkorysosti v dobách míru měly podíl na tom, že se země ocitla v situaci, kdy se stát svým nepřátelům před očima rozpouštěl jako kostka mýdla v horké době.
jde vidět, že se tu nic moc nezměnilo. Pořád to samé čecháčkovství, duševní malost, nedostatek velkorysosti, xenofobie, nacionalismus. Samozřejmě takový nejsou všichni, ale minimálně ty 3 miliony, co zvolili Zlomana. Není náhodou, že tyto 3 dolní miliony nemají rády Havla. Ukazoval jim zrcadlo
https://zpravy.idnes.cz/havel-odsoudil-rasismus-a-cechackovstvi-fdh-/domaci.aspx?c=990101_200706_domaci_noc
Jaccku - naopak - tady se toho hodně změnilo - ale jinak - než bychom si přáli
ale ty jsi přece také čech - nebo moravan ?
No ano, v tom článku je zajímavé srovnání zahraniční politiky Edvarda Beneše se současností: - společné motivy tu jsou: lokajský postoj k Rusku, arogance vůči Západu a hlavně sebestřednost. Od chvíle, kdy do Pražského hradu vstoupili Klaus a Zeman, se Češi představují světu jako materialisté bez duše, národ, který se vzdal ideálů a pocitu solidarity se světem. Klaus podlézá Kremlu jako málokdo. O EU tvrdí že je to horší diktátor než Sovětský svaz a "zlo". Ve věci ruské okupace Krymu a východní Ukrajiny používá argumenty meziválečné německé propagandy. ...
Zeman nezůstává pozadu.
toto tak nějak ukazuje, že Češi jsou skutečně nejxenofobnější národ v Evropě
https://www.pewforum.org/wp-content/uploads/sites/7/2018/10/PF.10.29.18_east.west_-00-00-.png?w=636
Že se nestydí/me!
Tedy já nejsem xenofobní, ale stydím se.
Zatímco moji xenofobní spoluobčani se nejspíš nestydí.
To jsou tedy paradoxy, co?
Další zajímavé srovnání z pera Marka Švehly (Respekt z 29.10.)
Zásluhy o územně správní celek
Když dělali Martin Frič a Vlasta Burian v roce 1932 film Anton Špelec, ostrostřelec, možná netušili, jak výrazně ovlivní český pohled na udělování medailí. Člen dobrovolného střeleckého spolku na malém městě Špelec se na medaili od císaře tak těšil, že neunesl její neudělení a později v hospodě nazval vladaře volem, takže musel do vězení.
Díky sugestivnímu Burianovu výkonu je od té doby snadné vidět v každoročním
aktu udělování prezidentských medailí málo důležitou, trochu směšnou věc, ve které prezidenti podarují své idoly nebo kamarády. Nahrává tomu i volná definice medaile Za zásluhy udělované osobám, jež se "zasloužily o stát nebo územně správní celek v oblasti hospodářské, vědy, techniky, kultury, sportu, výchovy a školství, obrany, bezpečnosti státu a občanů". To jde udělit víceméně komukoli.
Jacck: Možná by byl zajímavý průzkum, kolik muslimů by chtělo v rodině křesťana, žida, ateistu...
Jacck: Na té mapce má ještě Rakousko 54%. Dnes je tam druhá nejsilnější strana Svobodní, kterou ještě nedávno označovali za extremisty. A Sebastian Kurz vyhrál volby se silnou protiimigrační rétorikou. Takže myslím, že kní se nemusí stydět, minimálně Rakousko je na tom stejně jako my.
Eicheriku, na to není potřeba průzkum, stačí si přečíst toto https://zpravy.aktualne.cz/zahranici/za-hadku-o-vodu-ji-hrozila-smrt-krestanka-stravila-osm-let-n/r~f3a0b1b0dcf111e8a9cf0cc47ab5f122/?redirected=1541097329
Jak toho tři porevoluční prezidenti využili? Aby bylo srovnání co nejpřesnější, podívejme se na seznam oceněných lidí z prvních pěti let každého prezidentství (u Václava Havla od roku 1995, odkdy se dnešní medaile Za zásluhy udílí).
Sportovci se těšili podobné přízni u všech tří dosavadních hlav státu. Havel ocenil v letech 1995-1999 tři (Čáslavskou, Navrátilovou a po Naganu Hlinku), Václav Klaus v období 2003-2007 čtyři (Zátopkovou, Šebrleho, Vrzáňovou a Neumannovou) a Miloš Zeman v letech 2013-2017 šest (třeba Kratochvílovou, Sáblíkovou nebo Nedvěda).
Zjevný rozdíl je u umělců. Havel jich v letech 1995-1999 ocenil 16. Vedle legend Wericha, Voskovce či režiséra Grossmana, emigrantů Formana a Věry Linhartové, myslel na své přátele z disentu Chramostovou, Kubišovou nebo na reprezentanty oficiální scény, které komunisti útrpně snášeli - Chytilovou, Menzela, Suchého, dvojici Svěrák-Smoljak.
Václav Klaus ocenil během svých prvních pěti let 22 umělců a vkus posunul do stylu Divadlo na Vinohradech. Králové normalizace však zůstali stranou a vkus se od Havlova v principu nelišil. Zásluhy byly přiznány hercům jako Kodet, Brejchová, Somr, Janžurová, Jirásková. Medaili dostal malíř Born, ostravský fotograf Štreit, hudebník Stivín nebo skladatel Hurník.
Vložit příspěvek