Nono (aneb štrikovna)
Co do počasí - u nás (tedy kolem Prahy) to dnes vypadá na krásný den plný slunce.
Bamba: Danka berem, pajcnutá diplomka je prkotina. Chovanec u nás vystudoval práva za 9 měsíců, diplomku opsal a odevzdal jí ještě předtím než byla zadaná. Neumí žádný cizí jazyk, ale pasivně slovenštinu. Tedy kdybyste potřebovali nějakého nestranného ministra vnitra.
Text příspěvku byl upraven 17.11.18 v 15:28
braunerova - no ja sa obávam, že danka si nedám. Sorry ale na čom by sa potom národ bavil! Danko nevie ani po slovensky - každý jazyk včítane rodného je pre neho cudzí. A keď cudzí, myslím rovnako cudzí!
Proto se taky např. právě do té sněmovny volí na 4-leté období. Protože moc dokáže i dobrého a čestného člověka často omámit a zmrzačit. Kvůli tomu není nutno všechny své ideály naházet do obilí. Havlovo "jsa u moci, jsem si permanentně podezřelý" si dokážou udržet v povědomí jen ti nejryzejší.
no ja by som povedala, že tie 4 roky sú strašne zväzujúce. Ja /ako politik/ mám iba 4 roky na zabezpečenie seba a svojej rozvetvenej rodiny a to chce sakramentský kvalt. Tá monarchia má niečo do seba. Minimálne je na prevádzku lacnejšia.
Alekis: Když jsem včera viděl ty lepšolidi, tak jsem si vzpomněl na rok 89 na Letnou. Sešlo se tam na 800 tisíc lidí. Pamatuju se, že byla pěkná kosa a policajti měli na klopách trikolory. Přede mnou někdo hodil vajgla na zem, pak řekl: "dneska se to nehodí" a zase ho zvedl a strčil si ho do kapsy. Občas jsme zpívali, občas skandovali Ať žije Havel, Ať žije Zeman, Ať žije Kryl. Jinak to bylo jak nějaké náboženské shromáždění, lidé stáli tiše a plno jich mělo vlhké oči. Snad tenkrát opravdu, aspoň na chvíli, zvítězila pravda a láska nad lží a nenávistí. Pro mě vzpomínka na celý život.
braunerova: Já byl tehdy na vojně. V Praze. Malá jednotka. Pamatuju si, jak jsme se s kamarády scházeli ve skladu ošacení a mluvili o tom co se venku děje. Největší hrůzu jsme měli z toho, že nás pošlou ozbrojené ven a budou nás nutit střílet do vlastních lidí. Tehdy přijeli nějací vyšší velitelé a říkali nám, že bychom se pouze starali o raněné, ale tomu jsme moc nevěřili.
Tehdy snad opravdu, alespoň na chvíli, zvítězila pravda a láska nad lží a nenávistí.
Proto dnes považuji všechny aktivity, které jsou 17. listopadu nad rámec oslav a připomínek, toho co se stalo v roce 1939 a 1989 za zneužití tohoto svátku.
Mimozemšťani nám nejspíš nehrozí. Co stále hrozí a hrozbou bylo vždy - jsou 'mužné hry' - aneb války. Čili tedy řekla bych, že muži by se měli jaksi zreformovat, emancipovat.
Děvčata, a co kdybyste to také jednou převzali vy ženy? Kdysi jsem někde četl, že by skončili války a nikdo by s nikým nemluvil :)
A my se snažíme - ne zrovna převzít, ale spolupodílet se. Jenže vy nás k tomu nechcete pustit...
kní: To ale není můj případ, v komunálních volbách jsem dal hlas kandidátce, kde se muži krčili na zadních pozicích :)
bamba: chtěl jsem se zeptat na to samé, hledal jsem to na googlu a nic jsem nenašel. Vyprávěj prosím.
Tu myšlenku o konci válek a nemluvení jsem taky slyšel. Nádherná představa, jak spolu jednotlivé státy nemluví. :-D
Jsem pro. :-)
Vložit příspěvek