Poezie ze šuplíku

To vám vypil gibon laar
pět dvanáctek (plzní),
parádně se namazal,
teď gibonku przní...

Proč se, pane troglodyte,
tváříte jak zvíře líté?
Vždyť podle Darvina přec
jste náš blízký bratranec!

Stařičkého mandrila
láhev vodky skolila.
Do hnízda se skulil,
k mandrilce se tulil.

Potkal jsem vám takhle zrána
tvora zvíci paviána.
Tvářil se dost pobledlé,
byl to soused odvedle...

A zas je smutna bludička,
když sama stojí pod jabloní,
rodina si ji nehýčká,
kamarád slzu neuroní.

Do domku vejde, u krbu
bude pít nejlevnější whisku
a trápit se pro Kotrbu,
co před láskou dal přednost zisku.

Po rybníce teď labuť pluje,
ve vodě drobných rybek rej,

větérek lehce pofukuje
a bludičce už je zas hej,

hladinu drobné vlnky čeří
a smutek zmizel mezi keři…

Uživatel svůj příspěvek odstranil.

Viděl jsem včera poštolku,
přistála u nás na dvorku
v časné hodině ranní,
v zobáčku nesla psaní.

Růžové bylo, od Tebe,
už u srdce mne nezebe,
zavonělo mi k ránu
záhonkem tulipánů.

Písmen pár pod stuhou bílou,
sdělilo mi zprávu milou:
Milý můj, již nejsi sám,
mnou jsi vroucně milován!