Poezie ze šuplíku
Mám rád básně Plíhala.
Já být ženou
nadrženou,
za verš bych s ním líhala.
woodward - ja som nezačala - je naj naj naj najväčší!
Ale odporúčať Villona, ktorý má šmrnc, rytmus, spád, kam by sme došli...
Ako hovorí matka moľa svojim deťom: "Kto nepapal z trestného zákonníka, nedostane z perzského koberca!"
Text příspěvku byl upraven 22.06.20 v 10:38
Nojo, oni ti národovci jsou takoví "zapálení". Neposlouchej je, já je taky ignoruju. I když občas je to těžký; řvou jak na lesy.
Pan predseda: ty jsi uplně Gellner!!! A to vím jistě, dneska býti ženou, všem slinám světa nastavil bych líc, a s drzým smíchem, sukní vykasanou , šel bych své tělo prodat do ulic.
Jen kroutím hlavou, že příslušnice národa, který by už dávno mluvil Maďarsky bez lidí jako je ten váš Hviezdoslav, se posmívá. Číst ho je jedna věc, pismívat se druhá. Před ním ve slovenštině nevznikl ani rým, chudák neměl z čeho vyjít. Posmíváte se kresbám lovců mamutů v jeskyních? Ale co , eto vaše djélo.
Vestička - príslušníčka národa hovorí maďarsky a nemá nič proti maďarčine. Vznikala poézia aj pred Hvzdslv a lepšia - napr. Sládkovič, Čechobratr Protištúrsky - alias Kollár a po ňom tiež.
Máte Česi najväčšieho českého básnika - jedného, úradne menovaného aj so sochou?
No tak ok. Ty neznám. Asi by ti tedy nevadilo, kdyby slovenština přestala existovat. Jiní to nechtěli. Máme jistě spoustu soch i básníků. Dál už jen ve verších . Pracuji na tom.
Text příspěvku byl upraven 22.06.20 v 11:58
Vestička - naši potentáti na prestáti existencie jazyka veleúspešne pracujú.
Eneka kis lánya frajera nemá,
ha nincs néki, ale môže mať,
jó az Isten, bude pomáhať
Kdože je největší z básníků?
Jedině Jaroslav Cimrman!
Klidně se zeptejte básníků,
potvrdí vám to sám Cimrman.
Kde řeč má zní , tam já jsem doma,
Tam nejblíže mám ke štěstí
A kdybych měla talent trochu, já postavím jí velkou sochu ,
co bývá v prostřed náměstí.
Jen v zemi mé jsem mezi svými
Za vlast se tolik platilo.
Ten krví, svou a ten zas rýmy,
a doposud to stačilo.
Text příspěvku byl upraven 22.06.20 v 14:44
Věnováno Vestičce (ad 11.05.2020 v 15:07:31)
...a znovu začnem od píky
Kdo další přijde na řadu,
informace není nová.
Heliodora, Miladu,
pojďte, paní Horáková.
POEZIE DUŠE
vím o tobě
cítím
že mě sleduješ
stojíš vždy opodál
stranou
ve stínu
pamatuji si
kde jsme se poprvé potkaly
za městem u jezera
seděla jsi pod tou vrbou
hleděla jsi do vody
a najednou jsi vstala a skočila
když jsem to uviděla
rozplakala jsem se
ani nevím proč
v té době jsem tě neznala
to až později
ale možná jsem cítila
že je to začátek konce
jsem si jistá
že bych bez tebe nemohla žít
a byl by to tedy konec nás obou
s kým bych se jinak dívala na hvězdy?
Nedávno vyšla knižka poezie, konkrétně řečeno sbírka haiku s názvem Šálek dál hřeje dlaně:
https://www.databazeknih.cz/knihy/salek-dal-hreje-dlane-456150
Byla tam uveřejněna i moje haiku a protože jsem jich za léta svého zájmu o tento druh poezie napsal dost na to, aby mohla vyjít jako samostatná sbírka, rozhodl jsem se je vydat.
Předesílám, že mi nejde o zisk, prostě si chci udělat radost (a snad i čtenářům, o haiku je v poslední době stále větší zájem a já tu sbírku chci pojmout také trochu jako učebnici haiku). Takže nyní to vypadá tak, že jsem našel vydavatele, který je ochotný případně se mnou do toho jít.
A nyní k tomu hlavnímu. Rád bych zjistil, jestli by o takovou knížku byl vůbec zájem, případně v jakém nákladu ji vydat. Děkuji všem, kteří mně odpoví. Zdraví Jan Hofírek
Můj smysl života (v padesáti slovech)
Od chvíle, kdy jsem začala rozum brát, hledala jsem ho.
Kdo o/pravdu hledá, najde.
Jsem uvědomělou součástí přírodního koloběhu.
Jsem jako voda, vzduch, hmota, energie.
Měním skupenství a své podoby.
Vím, že na žádné z nich netřeba lpět.
Učím se. Vracím se.
Jsem v/d/ěčnou součástí živoucího bytí.
Dávám mu smysl.
Moudrá žena
Moudrá žena si vždycky poradí,
mizerný výrobek šikovně nahradí...
Člověk, ten se nepoučí,
větru, dešti neporučí.
I když se to povede,
s přírodou moc nesvede,
ta si vždycky poradí,
něco něčím nahradí...
Proto pozor na přírodu,
také je ženského rodu...
svět je kruté místo
kde každý najde smrt jisto
nechá nás ochutnat štěstí a lásky
ze struku velké krásky
matičky země
poté však přijde krutý pán
jménem smutek a žal
on rozdává kruté rány
které jen matkou mohou být slíbány
život však nedává druhé šance
na to jsme tu příliš krátce
Než si lehnem spořádaně
pod přikrývku z hlíny,
bývá nutné platit daně.
Mocní nakoupí si za ně:
jachty, hnízda, drahé boty,
no tak hurá do rachoty!
Hlavně žádné splíny.
Vložit příspěvek